Existuje poměrně dosti rozšířený názor na zadlužování státu – totiž že není ani tak podstatné zda se stát zadlužuje, ale jak to dělá a proč to dělá. A jako příklad hodný následování bývá uváděno Japonsko.
Tragický omyl!
Japonsko je druhým největším dluhopisovým trhem na světě – s cca biliardou jenů dluhu není daleko za USA, jenže při cca třetinové ekonomice. Poměr dluhu k HDP se blíží 240 %! Schodky rozpočtů jsou neskutečné – od začátku tisíciletí neklesly pod 30 % a nyní již dosahují téměř 50 %!
Vedle toho vypadají Evropští hříšníci v čele s Řeckem jako spolek zodpovědných škudlilů!
Nutno říci, že se Japonsku, díky vysokému exportu a spořivosti obyvatel, kdy plných 92 % dluží Japonci sami sobě, zatím daří dluh financovat tak dobře, že jsou úroky z desetiletých dluhopisů aktuálně pouze 0,8 %.
Jenže to není udržitelné do nekonečna:
Olbřímí export není dán jednou pro vždy. Doby, kdy japonská elektronika a automobily téměř neměly konkurenci, jsou již pryč – především Čína a Jižní Korea jsou tvrdými konkurenty, ukusujícími stále větší sousta z tohoto koláče hojnosti.
Velmi levné financování dluhu nebude dlouhodoběji udržitelné, neboť silné populační ročníky postupně odchází do důchodu, což znamená konec jejich spoření a výběr naspořeného – a není dost jejich nástupců, neb porodnost je velmi nízká a nové generace již nejsou zdaleka tak spořivé. Nevyhnutelně tedy stoupne podíl zahraničních investorů – těm však méně než jednoprocentní úrok rozhodně stačit nebude…
Dluhopisná bublina časem praskne
Výsledkem politiky „zadlužením k prosperitě“, oněch slavných „investic státu, které se mnohonásobně vrátí“ (a které byly jako obvykle nesmyslně promrhány), je tedy obrovská a neustále rostoucí dluhopisná bublina, u které nevíme kdy praskne, jisté však je že k tomu dojde a že následky budou velmi tvrdé.
Originální článek naleznete zde: