Když jsem dnes projížděla předvolební Prahou, vzpomněla jsem si na kdysi proslulé bratry Helbigovy. Údajně když jeden z bratrů rozdával vizitky, měl na nich místo funkce napsáno „Bruder“. To stačilo. Všichni věděli, že na něj pozor. Podobné je to s předvolebními billboardy. Usmívají se na nich neznámí kandidáti, kteří však stojí vedle známých předsedů stran. Do dokonalosti to dotáhnul Daniel Kroupa. U svého jména si dokonce nechal dopsat „přítel Václava Havla“.
Jako kdyby kandidáti věděli, že sami o sobě nejsou nic a musí se za někoho schovat. Za někoho, kdo jim dá značku. Jejich názory jsou nezajímavé či vůbec žádné a my je máme volit jen proto, že se s někým znají. Jako kdyby každý, kdo poslouchá Rolling Stones, měl podporovat Roberta Mugabeho jen proto, že kdysi jakýmsi podivným řízením osudu studoval ekonomii na škole s Mickem Jaggerem. Tak takhle si nepředstavuji své zástupce v Evropském parlamentu.
A ještě horší je, že mnozí kandidáti nemají dokonce ani rozumné heslo. ČSSD má sice známou tvář, ale heslo „Evropa bude taková, jakou si ji uděláme“ je asi tak myšlenkově obohacující jako „Nebude-li pršet, nezmoknem´.“ Hm, slabota.
ODS má heslo „Otáčíme EU správným směrem“. To už zní trochu líp. Až na to, že to vypadá, jako že už něco otočili. Nějak jsem si nevšimla. Na billboardech brojí za zachování koruny. Proč za ni nebrojili, když byli u moci, ale až teď, když už nemají možnost do tolika věcí zasáhnout? To nepůsobí moc důvěryhodně.
ANO na plakátech říká: „Aby i naše děti měly v Evropě šanci.“ Co jenom tím mohou chtít říct? Naše děti jsou snad handicapované? Nějak postižené? To jim poradil někdo z PR agentury, že hra na city a na děti na voliče zabírá? Nebo je to opět jenom nedostatek názorů a myšlenek?
TOP 09 pro jistotu neříká vůbec nic. Respektive s varovným ukazováčkem říká „Nekašlete na Evropu.“ Nebýt placky knížete, vůbec netuším, o co jde. Naprosto vyhozené peníze za kampaň.
KDU-ČSL hlásá „Hájíme české zájmy.“ Zajímavé. Mám s tím ovšem trochu problém, protože nevím, které zájmy jsou v jejich pojetí „české“. (Po vzoru třeba posledního přešlapování ministra obrany. Jsou trvale rozmístění alianční vojáci na území ČR v českém zájmu, nebo nejsou?) Není to jen nacionalistické heslo bez vize?
KSČM chce Evropu pro lidi. Nebýt osvěty od KSČM, asi bych si myslela, že jiné strany chtějí Evropu pro dobytek. Nechtěli spíš napsat, že chtějí Evropu pro dělnickou třídu a mladé kádry? A neuvědomili si pak včas, že to už dneska bude pro málokoho sexy?
Ovšem jednoznačně nejvýživnější jsou plakáty Úsvitu. Hlásají něco v tom smyslu, že nenecháme cizince, aby nám brali práci. Úsvit si snad spletl stát. Nejsme ve Francii nebo Belgii, kde by imigranti mohli být leckým považováni za problém pro trh práce. Naopak u nás imigranti obvykle dělají práci, kterou by Češi nedělali – a Čechům tedy nekonkurují. Je sice líbivé ukázat na imigranty jako na náboženské fanatiky nebo nepřizpůsobivé, jenomže u nás je většina cizinců ze Slovenska a z Ukrajiny. Jsou Slováci a Ukrajinci nepřizpůsobiví náboženští fanatici…?
Jistě, na předvolební plakát nelze vepsat litanii. Ale i tak lze najít heslo, které alespoň odkazuje na jakous takous myšlenku, na nějakou filozofii v pozadí. Pokud existuje. Takže suma sumárum, nakonec se mi jako jediné trochu obstojné heslo zdá heslo Svobodných „Posvítíme si na euronesmysly.“ Tomu aspoň rozumím – autoři zjevně chtěli říct, že se hodlají zasazovat proti přílišné evropské byrokracii (alá dnes již legendární a naštěstí již před pěti lety zrušený předpis na zakřivení okurek). A vzhledem k tomu, že Svobodní se na vládě ještě nepodíleli, nelze jim zatím nic vyčítat ani v tom smyslu, že posvítit na euronesmysly si snad měli, když mohli.
Tentokrát jsem opravdu zvědavá, jak volby dopadnou. Svým způsobem ještě víc než při parlamentních volbách. Většina lidí totiž obvykle říká, že nebude volit malou stranu, se kterou třeba i sympatizuje, protože to je vyhozený hlas. Jenomže právě volby do Evropského parlamentu patří k těm s nejnižší účastí. Lidé nepovažují Evropský parlament za důležitý. Takže pokud by měli někdy riskovat propadnutí svého hlasu, tentokrát je to nejpříhodnější – tentokrát si mohou troufnout „riskovat“ a volit dle svých skutečných preferencí, protože v očích většiny „o moc nejde“. To by nahrálo stranám, které dosud byly na okraji.
Anebo to může být přesně naopak: Přijdou volit jenom skalní voliči – žádné protestní hlasy. To by zase nahrálo dlouhodobě etablovaným stranám.
V obou případech to může znamenat výraznou odchylku od průzkumů. Tak uvidíme.
Markéta Šichtářová vyšlo na: