Napsal: Pavel Kohout, novaustava.cz, 9. dubna 2013
Dějinná role Margaret Thatcherové nejlépe vynikne při pohledu na Británii v éře před její vládou. Země, která byla kdysi „dílnou světa“ a centrem největšího impéria v dějinách, trpěla celou sérií neduhů:
- Takřka všechny podstatné podniky (kromě bank) byly zestátněné, nekonkurenceschopné a zastaralé. Britský automobilový průmysl měl podobný osud jako český: nakonec jej museli skoupit Němci.
- Inflace dosahovala běžně dvojciferných hodnot; v roce 1975 až 24,1 procenta. Během let 1970-80 cenová hladina vzrostla 3,3 krát.
- Britská libra nebyla konvertibilní měnou. Britové žádali o devizové přísliby podobně jako Čechoslováci nebo příslušníci jiných nesvobodných národů. Alexandre Tomský vzpomíná, že v některých letech roční příděl deviz činil pouze 5 liber na osobu (!)
- Mezní daňové sazby dosahovaly bizarních hodnot: 87, 95 nebo dokonce 98 procent, podle typu příjmů.
- V roce 1976 Británie musela žádat Mezinárodní měnový fond o pomocnou půjčku. Bylo to v době, kdy například francouzský veřejný dluh nedosahoval výše ani 30 procent HDP.
- Na přelomu let 1978-79 probíhala tzv. Zima nespokojenosti (Winter of Disconent). Stávkovala řada odborových svazů, včetně popelářů a dokonce hrobníků. Británie má pověst země v úpadku.
- Kromě hospodářských problémů se nelze nezmínit o těžkém dlouhodobém stresu, který zemi působil irský terorismus a nepokoje v Belfastu.
V květnu 1979 zvítězila ve volbách Margaret Thatcherová s přesně opačným programem, než jaký byl tehdy v Evropě běžný. Za běžnou hospodářskou politiku se považovala politika vysokých výdajů (aby stát měl čím podporovat hospodářský růst), vysokých daní (aby stát měl na zmíněnou podporu) a vysoké inflace (protože se věřilo, že vysoká inflace dokáže „přičarovat“ vysokou zaměstnanost).
Ve skutečnosti vysoké výdaje měly za následek plýtvání a dluhy. Vysoké daně působily hospodářskou stagnaci. Vysoká inflace sice ředila státní dluh, ale také devastovala úspory domácností. Ohledně podpory zaměstnanosti se později ukázalo, že šlo o falešný vztah: korelaci bez příčinné souvislosti.
Všechny tyto úchylné hospodářské politiky byly nějak „vědecky“ zdůvodněny a stála za nimi úctyhodná ekonomická teorie. Margaret Thatcherová veškerý tento balast hodila do koše a začala se řídit zdravým rozumem. Snížila výdaje, protože z hlediska její „hokynářské“ ekonomie šlo o pusté plýtvání. Snížila daně z příjmu, aby lidem a podnikům zbylo více peněz na spotřebu a investice. (Na druhé straně zvýšila DPH na „otřesných“ 15 % s výjimkou potravin, dětského oblečení, knih, tiskovin, čaje a lodí, které mají dodnes nulovou sazbu. Elektřina, plyn a paliva jsou zatíženy 5% sazbou. Co bychom u nás dnes dali za takové daňové sazby…)
Dále přikázala Anglické bance, aby snížila inflaci. Úspory Britů přestaly být devastovány; zároveň úrokové sazby a výnosy dluhopisů poklesly, takže kapitál pro podniky byl náhle levnější. Zrušila přídělový systém v devizovém hospodaření – a ejhle, kapitál najednou neodtékal pryč z Británie, ale hrnul se do země!
Nešlo to všechno úplně snadno. Návrh státního rozpočtu na rok 1981 vzbudil takový odpor, že 364 britských ekonomů podepsalo protestní petici. Margaret Thatcherová dokázala zkrotit veřejné finance tak, že výdaje poklesly ze 47 % HDP (1980) na 39,4 % HDP (1990). Daňové sazby podstatně poklesly, ale celkové příjmy státního rozpočtu se prakticky nezměnily (kolem 35 až 37 procent HDP).
Je zřejmé, že ani Margaret Thatcherová nedokázala zkrotit chronický deficit veřejných financí. Ale díky růstu ekonomiky národní dluh poklesl z hladiny 42,1 % HDP (1980) na 26,7 % HDP (1990).
Margaret Thatcherová dokázala být geniálně předvídavá ohledně eura a jím způsobených škod. Včetně popisu mechanismu škodlivosti společné evropské měny. Ve své knize Umění vládnout píše o britských zkušenostech z doby, kdy libra byla v režimu ERM, tedy v přípravné fázi vstupu do eurozóny:
Udržování přesné parity měnových kursů dostalo přednost před všemi ostatními ekonomickým faktory. Tato rigidita měla katastrofální následky. Německo si půjčovalo, aby pokrylo náklady na sjednocení s východním Německem. Jeho úrokové sazby vzrostly, mechanismem ERM pronikly i k nám a prohloubily i prodloužily recesi. Na černý (nebo spíše bílý) čtvrtek 16. září 1992 se libra musela z ERM stáhnout: utratili jsme 11 miliard liber z rezerv a úroková sazba se zvedla na 12 %. Navzdory naléhavým varováním se libra nezhroutila. I ekonomika začala ožívat; ne tak reputace konzervativní vlády ohledně jejích ekonomických schopností.
Thatcherová pokračuje:
Pravda je taková, že nikdy nemůže existovat „správná“ úroková sazba ani „správný“ směnný kurs pro celou Evropu. Ekonomiky jednotlivých evropských zemí jsou prostě příliš nesourodé.
Tím je řečeno vše podstatné. Myšlenkové dědictví Železné lady stále žije, stále neztrácí platnost.
A ještě něco. Hokynářova dcera, která vystudovala chemii a neměla žádné formální ekonomické vzdělání, zanechala úroveň čistého národního dluhu na nejnižší úrovni od roku 1708. Navíc v mládí byla členkou týmu, který vynalezl jemnou zmrzlinu s krémovou konzistencí, jakou bylo možno točit do kornoutů. Není chemik jako chemik!
Zdroj: 