Počátkem 80. let byli doktoři a lékařští výzkumníci celého světa zmateni z rostoucího počtu mladých, jinak zdravých pacientů, kteří umírali na vzácné infekce, které se typicky objevují pouze u lidí s velice slabými imunitními systémy.
Situace byla tak alarmující, že Úřad pro kontrolu chorob (CDC) ve Spojených státech v roce 1982 sestavil speciální studii o tomto stavu a pro zastavení jeho šíření.
Do roku 1983 objevila lékařská komunita odpověď: objevili nový děsivý retrovirus, který úplně a trvale zničil lidský imunitní systém.
Tento retrovirus se nakonec stal známým jako Human Immunodeficiency Virus – HIV. A po skoro čtyřech desetiletích později, ač se dosáhlo podstatného pokroku v léčbě a prevenci, pořád proti němu není vakcína.
A pak je tu pásový opar – infekce způsobovaná virem varicella-zoster, který je pro starší dospělé brutálně bolestivý.
GlaxoSmithKline vyrábí vakcínu proti tomuto viru zvanou Shingrix, kterou jim trvalo přes 10 let vyvinout a otestovat. A tato společnost opakovaně prohlásila, že jsou přetíženi poptávkou: tuto vakcínu chtějí stovky milionů lidí.
Glaxo před pár měsíci oznámila, že dosáhli maxima výrobní kapacity vakcíny a že postaví nový bioreaktorový závod, aby zvýšili produkci na asi 20 milionů jednotek ročně.
Nový závod nebude v provozu dřív než v roce 2024.
Ten nový koronavirus je zjevně jiný. Jeho biologie je odlišná, podmínky jsou odlišné.
Teď to ale vypadá, že po celém světě převažuje přístup, že vakcína bude k dispozici ‚do 12-18 měsíců.‘
Určitě v to doufáme. Držíme palce.
Ale ten odhad „12-18 měsíců“ politici, reportéři atd. už zopakovali tolikrát, že si teď veřejnost myslí, že to je daná věc.
A tak to vypadá, že se vůbec neuvažuje o možnosti, že by třeba existovala i jen taková možnost, že by vývoj vakcíny mohl trvat trochu déle.
Nebo možná, i kdyby byla vakcína vyvinuta rychle, tak to potrvá nejméně pět let do výroby, rozvozu a podávání MILIARD vakcín.
Zamyslete se nad tím – Glaxo potrvá další čtyři roky, aby postavili nový závod, jen aby vyrobili 10-20 milionů jednotek vakcíny na pásový opar ročně.
Kolik biotechnologických závodů po světě bude zapotřebí, aby produkovaly miliardy vakcín na koronavirus?
A i když by existující výrobní centra dovedla rychle přejít na výrobu jiných léků a začít s produkcí koronavirových vakcín, jaké by to přineslo náklady ztracených příležitostí z jiných výrob?
Pokud se světu povede vyrobit miliardy vakcín, kdo zůstane, aby vyráběl léky na rakovinu? Nebo antibiotika? Nebo ty nespočetné jiné život zachraňující léky, na kterých lidé závisí?
Já tohle všechno nepíši, aby to bylo negativní. Zdaleka ne. A je důležité uvědomit si, že právě teď je na stole úplně jakýkoliv scénář, včetně pozitivních a příznivých možností.
Existuje ale jasně spousta důvodů, proč by ta pandemie mohla trvat daleko déle, než většinu lidí vůbec napadne. Je proto prozíravé být na takovou realitu fyzicky, mentálně a finančně připraveni.
Jestli nás ten virus něco naučil, tak to, že zítřek může být radikálně odlišný ode dneška.
To je v rozporu s některými z našich nejzákladnějších lidských tendencí, což psychologové nazývají ‚kognitivní zaujatost‘.
Souhrnně to lze říci, že naše mozky mají sklon k představě, že zítra to bude zrovna takové jako dnes. A dělá nám velké těžkosti přijmout rychlou změnu.
A když probíhají radikální změny a my si na ně nakonec zvykneme jako na svoji novou realitu, tak stejně máme sklon věřit, že situace se nemůže ještě zhoršit.
Ale může. A zase, teď je možné všechno. Na stole jsou všechny scénáře. Bylo by tedy nebezpečné předpokládat, že se to zhoršit nemůže, nebo že pandemie se nepovleče po delší dobu.
Počátkem února, než se z toho viru stala globální hrozba, jsem naznačoval, že než to všechno přijde, tak byste si měli udělat zásobu potravin a masek.
Dnes bych chtěl naznačit to samé – nejméně co se týče potravin.
Určitě je možné, že bychom se mohli dočkat rozvratu zásobovacích řetězců. Není to jisté, zrovna teď totiž není jisté nic. A to, co je velice zřetelné, jsou rizika.
Je vysoká šance, že ať si dnes ke snídani dáte cokoliv, tak to nejspíš pochází z nějakého hodně vzdáleného místa.
Jídlo na vašem talíři mohlo dost dobře cestovat stovky, pokud ne tisíce mil, než to dorazilo na váš stůl, když to začíná na poli nějakého rolníka, přes kontrolní centrum a pak do přístavu, odkud se to přeplaví, převeze nebo to přeletí do místního distribučního centra a nakonec do vašeho potravinářského obchodu.
Globální řetězce zásobování potravinami jsou neuvěřitelně složité a ne zrovna moc odolné; poznal jsem to z první ruky v průběhu několika let, kdy jsem řídil velký zemědělský podnik.
Nemyslím, že je pravděpodobné, že by se globální dodavatelské řetězce mohly zastavit úplně. Ale určitě existuje riziko škytavky, tj. zpomalení, které způsobí zpoždění a sporadické nedostatky.
Tento druh nedostatku by mohl vytvořit určité vysoce stresové situace v potravinářských obchodech, vždyť se jen podívejte na YouTube na videa z Černých pátků, aby vám došlo, o čem mluvím.
Nejlepší by bylo se takovému prostředí úplně vyhnout. Takže bych vám určitě rád doporučil, abyste si jídlo uskladnili a zůstali zásobeni.
Není to o tom být paranoidní. Můžeme doufat v nejlepší, ale pořád uznávat, že tato pandemie by mohla trvat daleko déle a pochopit, že dodavatelské řetězce nebyly vytvořeny, aby fungovaly pod takovým stresem.
Nic není jisté. Ale uskladněním potravin provedete jednoduchou prevenci k zajištění proti určitým zjevným rizikům, což je úhelným kamenem pro jakýkoliv Plán B.
By Simon Black – April 06, 2020