Evropská unie je plná oficiálních orgánů, agentur a institucí, finančních orgánů, poradních orgánů a orgánů interinstitucionálních. Náklady spojené s existencí každého z nich platíme my, občané jednotlivých členských států. Platíme je formou členského příspěvku buď z našich daní (což není případ České republiky, neboť ta je tak nákladná ve své správě, že jí díky špatnému a trestuhodnému hospodaření nestačí ani vybrané daně), nebo z prohloubení deficitů státních rozpočtů (což je naprosto převažující forma v EU). Dovolil jsem si tedy podrobit svému pohledu na věc základní zjištěné informace, prezentované oficiálními kanály. Předem uvádím, že pokud chcete najít nějakou informaci rychle a na logickém místě, máte problém. Velký problém. Dostat se k nějaké konkrétní informaci na oficiálním webu Evropské unie, resp. její Evropské komise, kromě neuvěřitelného množství vznešených vět, je nadlidský výkon. Přemýšlim, proč to tak asi je… Tak tedy:
1) Jak nám sdělují orgány EU, její roční rozpočet se pohybuje okolo „pouhých“ 270 EUR na osobu. To při počtu 500mil lidí činí 135 miliard EUR, což je 3,5 bilionu korun ročně.
2) Na rozdíl od národních rozpočtů musí být vždy vyrovnaný, nepřipouští se tedy rozpočtové deficity. Jistě, to chápu, vypadalo by to dost nevěrohodně, pokud by byl rozpočet financován z dluhopisů členských států a ještě k tomu v podstatě z dluhopisů těch dluhopisů v případě, že by je vydávala ještě EU.
3) Z celkového rozpočtu v řádu bilionů korun jde v procentech na propagandu, která se jmenuje „vnitřní politika“, celkem 7,4 %. Na byrokracii, tedy „administrativu“, je to celkem 5,2 %. Usnadním Vám to. Propaganda a úředničina ve stylu „Evropská unie je přítomná v našem každodenním životě, třebaže si to často neuvědomujeme. Snaží se řešit problémy, s nimiž se setkáváme v občanském životě, při nakupování či v zaměstnání“ (což je citát), stojí v EU celkem 17 miliard EUR ročně…
4) Největší část rozpočtu jsou přerozdělené peníze na dotace zemědělcům. Celkem to činí téměř 50%. Výsledkem této snahy je snad největší pokřivení trhu v historii lidstva a obchodu. Zemědělství je typickou ukázkou toho, že v Evropské unii skutečně volný trh neexistuje. Je totiž plný nařízení kde, kdo a kolik může čeho vyprodukovat a dodat na trh. Dokonce i určuje, jako to má vypadat a jak se to smí či nesmí jmenovat.
5) Evropská unie se mě snažila, po výše uvedených průběžných zjištěních, uklidnit. A tak mi naservírovala tuto větu: „Lidé občas obviňují EU z přebujelé byrokracie. Ve skutečnosti činí celkový počet pracovníků všech institucí 40 000, což je stejný počet, jaký má v mnoha členských státech i jediné ministerstvo.“ Tyhle mlžící politicky korektní věty opravdu nesnáším a tak jsem si těch pouhých 17 miliard EUR (což je právě těch celkem 12,6% z celkového rozpočtu, určených právě na administrativu a vnitřní politiku) vydělil těmi pouhými 40 000 zaměstnanci. Částka 10,9 mil. Kč na JEDNOHO úředníka a JEDEN rok, mi opravdu vyrazila dech.
Abych si spravil chuť, podíval jsem se na oficiální prezentaci úspěchů EU. Za takové peníze musí sedmadvacítka být přece právem pyšná na svou práci a její objektivně měřitelné výsledky u naprosto konkrétních problematik, jejichž vyřešení nám všem pomohlo žít svobodněji a na kvalitativně vyšší úrovni, se musí prezentovat v podstatě sami. Jistě jsou jich stovky a jistě v důležitých oblastech a já jsem byl rád, že z nich vybrala Evropská komise ta stěžejní. Dokument se jmenuje „Největší úspěchy EU v roce 2009“ anajdete ho zde. Dovolím si nyní vybrat některé pasáže, které mě obzvlášť zaujaly:
1) Pomocí plánu hospodářské obnovy, přijatého s cílem zachovat pracovní místa a ochránit úspory,pracovala EU usilovně na omezení dopadů krize v Evropě. (pozn.: Výsledek práce není prezentován)
2) V oblasti životního prostředí byla Unie rovněž aktivní. Mimo jiné přijala nové předpisy, které by měly omezit emise benzinových par z čerpacích stanic a používání pesticidů. (pozn.: Bez komentáře)
3) Také v boji proti změně klimatu hraje EU stěžejní roli. Cílem nového souboru opatření je snížit energetickou spotřebu předmětů denní potřeby. Například klasické žárovky budou postupně nahrazeny úspornými. (pozn.: Summit v Kodani a aféru Climategate mám v živé paměti)
Po výše uvedeném zjištění, jemuž jsem v původní dobré víře věnoval mnoho hodin, jsem v rámci mého hlubokého přesvědčení o nutnosti vystoupení z Evropské unie dospěl k závěru.
Vystoupení je potřeba urychlit.
PS: Kdybyste někdo náhodou chtěl argumentovat tím, že nám přece u staveb naší infrastruktury pomáhají peníze EU, pak mám pro Vás jasný vzkaz. Nejsou to ani omylem peníze EU. Jsou to peníze, které si musely půjčit jednotlivé státy. Místo cedule s nápisem „postaveno za přispění EU“ bych si vážil sdělení „postaveno za přispění Německa, Polska a Španělska“ (například) a ušetřil bych všem těch 10,9 mil korun ročně za každého byrokrata z těch 40 000…
Vyšlo na blogu Františka Matějky – člena Strany svobodných občanů