Od roku 89 tu ještě nebyla vláda, která by si vytřela zadnici občany i státem skrze Programové prohlášení vlády tak, jako to provedli Nečas a spol. Je to jeden z nejlživějších a v důsledcích nejdražších dokumentů, který tu kdy byl.
Reformu veřejných financí zvládli podle jejich představ tím, že prohloubili státní dluh o další stovky miliard korun, čímž logicky zvýšili i celkové náklady na úroky z něj, dále závazkem vrátit (údajně) majetek církvím a to bez výčtového zákona, přičemž jeho přibližný seznam měli k dispozici jen vyvolení spekulanti, kteří se na něj pod cenou těšili, nebo dnes už téměř systémovým zvýšením daní. Přímo podnikatelský majstrštyk zvládli realizovat v podobě předání peněz občanů ze státního důchodového systému do soukromých fondů. Nějak jim ty peníze daňových poplatníků přihrát museli, když budou zase za čas potřebovat prodat další státní dluhopisy. Ruka ruku myje.
Reforma zdravotnictví se nám smrkla na téměř fašistické návrhy z pera ministra Hegera, který se rozhodl páchat dobro i proti vůli občanů a ještě více nařizovat, co mohou a co ne. Občan bude prostě tak nějak státně zdravější i proti jeho vůli. Reforma terciálního vzdělávání nám pak přinesla nové na trhu neuplatnitelné absolventy z oborů, jejichž náplň si normálně myslící člověk nedokázal ještě před pár lety vůbec představit, natož aby si jejich budoucí práci mohl pro reálný život někdy vůbec objednat.
Za přijetím „opatření vedoucích k zásadně vyšší míře transparentnosti v oblasti veřejných zakázek a opatření snižujících prostor pro korupci ve veřejném sektoru“ můžeme vidět rostoucí počet stíhaných pohlavárů z vládního tábora, kteří se nedostavují k policejním výslechům nebo k soudu. Jsou totiž, vyjma nějakého toho tenisu a podobných akcí, najednou mnohdy poprvé v životě nemocní, zatímco policejní eskorta i soudci taktně klopí zrak od televizních obrazovek při přímém přenosu ze sportovních klání, aby je „neviděli“. Vrcholnou disciplínou je pak snižování hodnoty státních firem jejich „řízením“ jak to ještě jde, aby je pak mohli za minimální cenu někomu přihrát. K funkci v nich bohatě stačí nikoli odbornost, ale předchozí správné hlasování při přijímání zákonů s výše uvedenými cíli, nebo loajalita v podobě nehlasování proti.
Nejdražším toaleťákem se tak stává Programové prohlášení vlády ze 4. srpna 2010. Bohužel ho ani nemůžete použít. Není pro vás. Posloužil totiž k tomu, aby si jeho tvůrci vytřeli zadek vámi. Je to nejdražší utření si zadnice občany i státem, jaké tu prozatím bylo. Až někdo vypustí z úst něco o pravicové vládě, když bude mluvit o té současné, nedejbože aby k tomu přidal ještě nějaké kecy o rozpočtové zodpovědnosti, měl by si těch pár facek dát snad raději sám. Při nedostatku vlastního rozumu by se totiž mohl snadno dočkat takové reakce od svých vlastních dětí, které to všechno budou muset zaplatit.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK:
Zákaz zbraní ve školách a kostelech odsoudí ke smrti další oběti
.
František Matějka vyšlo na:
Nejdražší toaleťák v ČR: Programové prohlášení vlády Petra Nečase