Svobodní bývají často nesprávně či účelově obviňováni z dogmatismu. Dovolím si tedy drobný komentář k tomuto tématu.
Podle Wikipedie je dogmatismus názorový postoj, který nestrpí kritiku vlastních myšlenkových závěrů. Dále tento zdroj uvádí, že všeobecně lze dogmatismem označit každé pojetí, které se snaží své premisy i závěry zbavit kritického přístupu. Takový způsob uvažování je však většině pravicových liberálů z podstaty vzniku jejich ideologie, stejně tak jako z podstaty jejich současného politického fungování, velmi vzdálen. Klasický liberalismus, opírající se o svobodnou volbu chování a myšlenek, znamená a priori možnost akceptování nových idejí či přinejmenším jejich toleranci, popřípadě možnost ovlivnění ze strany různých názorových proudů. To je možná nejzásadnější důvod, proč obvinění Svobodných z obecně platného dogmatismu je ze samé podstaty vadné.
Konzistentní a poctivé trvání na ideových principech a zásadách vlastní politiky (které je dnešnímu politickému mainstreemu již tak vzdáleno) opravdu nelze takto jednoduše odsoudit. Pokud názorová argumentace zanícených oponentů nedokáže obstát, resp. vyvrátit velmi pevnou logiku přirozených ekonomických a sociálních vazeb, kterou klasický liberalismus nabízí, nezbývá jim, než onu obhajobu nepatřičně onálepkovat.
Svobodné často z dogmatismu obviňují právě Ti, kteří jsou sami ponejvíce dogmatičtí. Názorně to demonstrovali někteří příznivci bývalého hradního vicekancléře Hájka, který ve svém zachváceném a invektivy chrlícím ultrakonzervativním přípisu vyslal jedovatý a zcela zbytečný plivanec. Velmi zjevně se celým jeho textem prolíná neopodstatněná názorová zatvrzelost a zarputilá snaha vnutit ostatním svůj „jedině správný“ pohled na život, stejně tak jako přisvojování si „jediné možné“ kategorizace pravolevého vnímání politického spektra. Ač nemá příliš smysl se přít o podstatu větší pravicovosti té či oné ideologie, uvedu zde alespoň jeden příklad za všechny. Je zjevné, že minimálně v oblasti ekonomické doktríny jsou konzervativní myšlenky nalevo od Svobodných. Klasický, tedy pravicový, liberalismus se totiž opírá o ideu nevměšování státu do svobodného rozhodování ekonomických subjektů. A právě možnost svobodné volby definuje kapitalismus ve své nejryzejší podobě. S tím jsou však konzervativci často v rozporu. Prosazují státní regulace podle nich nemravných činností, či obecně toho chování (nejen ekonomického), které nezapadá právě do jejich hodnotového rámce.
Nicméně kritika či kritický přístup, stejně tak jako často hloupé nálepkování, nutí Svobodné na sobě pracovat, komunikovat, vysvětlovat a naslouchat politickým oponentům. A to je dobře. Buďme tedy i za takovéto hlasy rádi, obohacují nás.
Jan Polánecký vyšlo na: