Německá ekonomika je pro EU klíčová. Na tom není nic nového.
Nové na tom je, že německá ekonomika padá na čumák. Nelze to označit za nějaké zvolnění, není to prostě jen přejíždění přes nějakou překážku, co se zrovna vynořila na cestě.
Německo je průmyslovou a exportní lokomotivou Evropy. A trend obou těchto věcí je už přes rok v úpadku.
Obchodní přebytek v posledních dvou čtvrtletích byl nejmenší od roku 2016. A od ledna 2018 se euro propadlo o 13%. Je tomu tak proto, že většina německého exportu je do jiných zemí EU, které jsou až po uši v dluzích.
Navíc ten ohromný děs z očekávání podle Indexu německých výrobních a nákupních manažerů (PMI) zjištěný v březnu se potvrdil, když tento týden přišla dubnová čísla o ekonomických skutečnostech, která prostě děsivá jsou. Zveřejněná čísla o stavu děsivých očekávání z 22. března byla děsivou skutečností překročena o více než 3 body, když jsou na 44,7, zatímco ty chmurné předpoklady byly na 48,0, přičemž cokoliv pod 50 je považováno za propad (kontrakce) ekonomiky. Ta kontrakce, co nejdříve ohromila trh v únoru, přišla tedy zase (a zase prý překvapila).
Ve skutečnosti to není nic jiného než úlety odhadů, některé stejně hrozivé jako počátkem loňského roku.
Tohle je nejdramatičtěji se propadající německý ekonomický ukazatel. Ale je to v podstatě tak se vším.
Obrázek níže: Objednávky německých továren
Trend propadu už od roku 2017
Tím německá ekonomika směřuje k recesi.
Obrázek dále německé HDP podle kvartálů
A zase, to není nic nového pro kohokoliv, kdo trh pečlivě sleduje. Prezentoval jsem to už, abych se vysmál tomu šílenství obklopujícímu Brexit a abych to zasadil trochu do kontextu.
Brexit jsem popsal jako existenční hrozbu pro EU. Tou skutečně je a nejen to. Proto také všichni na obou březích kanálu dělají, co mohou, aby ho vykolejili.
V mém posledním psaní pro Strategic Culture jsem psal:
EU nechce Brexit a když k němu dojde, tak EU vyvolá neuvěřitelný rozvrat v britském politickém systému a v jeho soudržnosti.
Ve skutečnosti to není nic jiného, než to, k čemu došlo v roce 2015 v Řecku. A i tehdy to dirigovala Angela Merkel, a ta to diriguje i dnes.
Neoblomnost EU při vyjednáváních, kromě toho, že nemají jinou možnost, je teď, kdy lidé odhlasovali, že z EU odejdou, spojená s fabrikováním různých blafů, kterými se snaží rozdělit a do rozkolů zavléci britskou politickou třídu.
Vypadalo to dost uboze, když jsem tento týden viděl Merkelovou na túře po Irsku, kdy se pokoušela okouzlit svým stanoviskem hodné Mutti Merkel a pomohla tak zmírnit tu bolest z toho, že Theresa May zrazuje britský politický systém.
Teď, když už je to za dveřmi, tak Merkel s Donaldem Tuskem hrají hodné policajty, zatímco Guy Verhofstadt stou rozšklebenou tlamou toho zlého policajta.
A v tom všem se Německo propadá do ekonomické šlamastyky, což je pro Merkelovou ten úplně největší problém, ač mám pochybnosti, že si je plně vědoma jeho důsledků. Každý trpí určitou zaujatostí o normálnosti, a pro ni by Evropský projekt měl být něčím, co by mělo být dostatečně pevné, aby to přestálo jakoukoliv nadcházející bouři.
Ale co když to tak není?
Podle všeobecného povědomí je udržení Británie v EU jako daňové krávy rozhodující k zajištění pokračující německé dominance nad celým tímto blokem. A já souhlasím, že tak uvažují i v Bruselu.
Nicméně stejně si myslím, že realita je jiná, než podle představ těchto pachatelů onoho neutěšeného stavu.
Takže k tomu namítám, že ve skutečnosti Německo a Merkelová stejně už tu válku o udržení EU pohromadě prohrála, ať je to s Brexitem, jak chce. A když rozvrátí britský politický systém, tak potom nebude snadnější Brity kontrolovat, ale spíš těžší.
Vůbec to ty vzdorovité vůdce jako Matteo Salvini v Itálii a Marine Le Pen ve Francii nevyděsí. Spíše je to rozběsní vůči EU ještě více.
Neschopnost německé ekonomiky udržet tento blok pohromadě se odrazí na postavení Německa jako vůdce EU velice rychle. Vidíme to na otevřeném přezírání Německa ze strany francouzského prezidenta Macrona ohledně Brexitu.
Spousta lidí včetně těch z Londýna, co by chtěli v EU zůstat, namítají, že nemohou přežít konkurenci těch se silnější a větší ekonomikou jako je EU – zvláště pak ta německá.
Po celou dobu, kdy se EU budovala, trvala ochota všech ostatních strpět německé vize o tom, jak by měla ta integrace vypadat, potud, pokud to bylo Německo ochotno platit.
To ale čím dál více vypadá, že v budoucnu už k tomu ochotno čím dál více nebude. EU se už dostalo na hranici vnitřního přerozdělování peněz, kdy slabý výhled německé ekonomiky neutáhne současnou politickou mašinérii.
K tomu ovšem dochází v okamžiku, kdy ten skluz do recese není jen zase jen nějaký cyklický pokles, přes který se dá dostat vytištěním trochy penízků centrální bankou, a nějakým tím zadlužením a ekonomickým kouzelnictvím.
Stává se to čímsi, co politici nemohou železnou rukou zažehnat a s čím by média mohla vytírat oči.
Německo má na krku recesi kvůli strukturálním problémům té fiskální černé díry EU. Je to vidět i v tom do očí bijícím útěku kapitálu do amerických aktiv – souběžně je to vidět na dolaru, akciích i amerických dluhopisech.
Vytlačilo to ceny aktiv v daňových rájích odlévání peněz z Evropy do absurdních výšin. Ale ani tak se to nikdo neodváží nazvat krizí!
A protože je tu pořád ještě v německé ekonomice určitý skluz, tak se to ještě plně neprojevilo ve spotřebitelské rovině. Takže to všem poskytuje určitou volnost to okecávat. Ale úspory prudce rostou, zatímco spotřebitelské výdaje se propadají.
Zprávy jsou zatím dost pomíchané, takže to Merkelovou zatím politicky dále nepoškozuje.
Ale jen počkejte, ono to brzy začne.
by Tyler Durden
Mon, 04/08/2019 – 03:30
Zdroj: https://www.zerohedge.com/news/2019-04-07/germany-dead-economy-walking