Čtvrtek, 1 prosince, 2022
Home EKONOMIKA Nenadávejte prosím těmto ‚stimulům‘ do ‚stimulů‘

Nenadávejte prosím těmto ‚stimulům‘ do ‚stimulů‘

Dá se rozumně předpokládat, že když se zeptáte na ekonomii strany nabídky, tak většina těch, co o tom něco slyšeli, si ji identifikuje s Lafferovou křivkou. Uvedená křivka pojmenovaná po velkém Arthuru Lafferovi je spojována s životní moudrostí: uber pokutu za práci ždímanou z pracujících a výsledkem bude větší produkce práce, z níž vznikne více zdanitelných výnosů.

Samozřejmě, že i Laffer sám by zdůraznil, že je pravdou, že ekonomie strany nabídky je o daleko více věcech než jen o daňových výnosech. Ve skutečnosti strana nabídky v sobě nese i prohlášení něčeho tak zjevného, až je to ohromující, že se až chce prohlásit: veškerá poptávka je důsledkem nabídky. Především totiž jsme schopni „poptávat“, abychom „spotřebovávali“ jen, když dodáváme něco s tržní hodnotou.

V tomto smyslu jsou skuteční vyznavači strany nabídky konec konců realisty. Uznávají, že zaměřit se na „poptávku“, tj. na to, na co se zaměřuje velká většina ekonomů, je naprostou ztrátou času. Jakožto lidské bytosti máme nekonečnou poptávku, kterou můžeme naplnit pouze potud, pokud dodáváme něco s tržní hodnotou. Je-li cílem vzestup poptávky, je snadnou odpovědí pro politiky, aby přišli na způsob, jak zredukovat vládní bariéry produkce.

Daň z příjmu pokutuje práci, tak ji držte nízkou. Daně z kapitálových výnosů pokutují úspory a investice, které pohání nesmírné zvyšování produktivity práce, takže by se ideálně měly zredukovat na nulu. Regulace odhání producenty, přičemž nevyhnutelně dosahují daleko menších účinků než ten nejvyšší regulátor, tj. sama tržní konkurence, tak je také redukujte. Daň na naši práci je vlastně clem, které způsobuje, aby se místo naší práce dováželo, ať už přes ulici nebo z druhé strany světa, také zpomaluje dělbu práce, která zrovna tak pohání zvyšování produktivity živené individuální specializací. A pak jsou tu peníze, má-li jejich hodnota rozumnou trvanlivost, zařizují výměnu umožňující specializaci spolu s tlakem na využití zdrojů do nejvyšší míry, k využití naspořených investic.

Nakonec jsou tu vládní výdaje. Někteří z těch, co sami o sobě prohlašují, že jsou zastánci strany nabídky, nesmyslně pohlíží na pouhé zmínky o snížení vládních výdajů jako na projev toho, že někdo přistoupil ke zbídačujícímu skrblení. Ve skutečnosti jsou vládní výdaje ve většině případů samy zbídačováním. Jen se nad tím zamyslete. Vláda neutratí peníze, pokud je nevybere na daních a v půjčkách, což je směrování vzácných zdrojů k použití, které je méně než optimální a často politizované. V podstatě vlády, když přejímají alokaci zdrojů, tak tím snižují produktivitu, i když každoročně zvyšují investice o biliony. Přeložíme-li si to, pak jsou vládní výdaje významnou bariérou produktivity.

Což nás přivádí k tomu balíčku „stimulů“ právě schválenému Senátem. Aby bylo jasné, to nemá se „stranou nabídky“ nic společného, ani se snižováním bariér produkce. Je to opravdu právě naopak. Nazvat to zákon o „stimulech“ je urážkou toho slova samotného.

Aby čtenář pochopil proč, je v první řadě třeba, aby se zamyslel, proč má federální vláda peníze k utrácení nebo schopnost půjčovat si, aby utrácela. Je tomu tak, že americký lid je vysoce produktivní a federální vláda si bohužel nahrabala ohromné množství z té produkce.

Aby bylo jasno, federální vláda má ty 2 bilion $ na rozdávání jen na základě ekonomického růstu, který už nastal. Pro ty ekonomy, politiky a učence, co předstírají, kolik se toho nadělá, že ty 2 bilion $ výdajů opravdu stimulují ekonomický růst, to představuje počtářskou iluzi nejhoršího druhu. Realističtější je čekat, že ten balíček zmetkových stimulů ho sníží.

Víme to, protože ten zákon jen přesune bohatství z jedněch rukou do jiných. Federální vláda každoročně vydře ohromné bohatství z ekonomiky přes zdanění a půjčí si, jen aby to redistribuovala. V tom nejsou žádné růsty, ani ta údajná „likvidita“ poskytnutá korporacím zadušením politiky na místní, státní a národní úrovni; je tu jen přesun v možnosti konzumu. Konzum růst hnát nebude, neboť ten je jen jeho důsledkem. A opět, ten růst už proběhl.

Horší je, že podíváme-li se na ty výdaje prizmatem strany nabídky, má to pobídkový efekt. V normálním světě bez vládního vměšování, by lidé pracovali a produkovali, aby získali schopnost spotřeby. Když ale vláda ty peníze předá jiným, tak už ta produkční část není nutná. Jinými slovy, takový zákon, který nebude stimulovat, je proti-produkční.

Což nás přivádí k tomu nejvíce ekonomicky mrzačícímu aspektu senátního zákona, který nebude nijak stimulovat: je to proti-investiční. Ač jak už bylo předtím řečeno, federální vláda má každoročně přístup k bilionům hodnoty z americké produkce, tak si legálně nahrabe pro sebe její podstatnou část, ale přiznejme si, že ne všichni producenti jsou si rovnými producenty pro federální vládu, aby to redistribuovala. Většina těch peněz pochází od maličké části amerického obyvatelstva: od bohatých a superbohatých. Přitom je nejdůležitější, že ti jsou bohatí právě proto, že jim nezbývá než investovat do výnosného bohatství, které neutrácí, a hlavně bez investic nejsou žádné společnosti a žádná pracovní místa. Ovšem politická třída ve své nekonečné moudrosti bohatství redistribuje od zazobaných s největší schopností investovat a přesměrovává to k těm, co umí nejlépe konzumovat.

Aby bylo jasné, ty dva biliony $ budou spotřebovány, pokud ne vydřeny politickou třídou, ty by ale mohly být investovány. Zastánci strany nabídky, kterým se vede dobře, kteří tomu opravdu rozumí, by z toho měli být zděšeni.

Senátní zákon nebude stimulovat, to určitě nebude, protože to nemá nic společného s produkcí. Což znamená, že to ekonomicky vysaje a nic to neudělá. Američané s velkým gustem produkovali, když s tím před pár týdny přestali jen kvůli politikům, kteří jim jejich právo produkovat vzali. Přeloženo, na tu nejdynamičtější ekonomiku světa byla uvalena kontrola a příkaznictví, aby z té samé ekonomiky politici ještě další 2 biliony $ odvedli. Ó hrůzo… S tou kontrolou a příkaznictvím si nelze poradit jinak než pomocí centrálního plánování, ale přesně to se děje.

Což nás přivádí zpět k velkému Arthuru Lafferovi. Když o něm přemýšlím, přijde mi na mysl starý vtip od Johna Maynarda Keynese. Friedrich Hayek někdy ve svých posledních letech gratuloval Keynesovi k té spoustě a spoustě jeho žáků. Keynes odpověděl s poněkud ulítlou opovržlivostí. Laffer je příliš blahosklonný, aby dnes udělal to samé, ale je zajímavé představit si, co si opravdu myslí o příležitosti vyzkoušet skutečně myšlenku růstu strany nabídky, ovšem přeformovanou do zase dalšího Keynesiánského úletu, který nemá nic společného s produkcí, která opravdu stimuluje prosperitu.

Originally published on RealClearMarkets

John Tamny 

– March 31, 2020

Zdroj: https://www.aier.org/article/lets-please-not-insult-stimulus-by-calling-this-stimulus/

0 0 votes
Article Rating

Sdílejte přátelům

RELATED ARTICLES

Kdo vraždí krypto-milionáře?

Jsou nejdůležitější pionýři průmyslu krypto-měn něčím cílem? Právě jsme se dověděli, že zemřel 53letý miliardář krypto-měn jménem Vyacheslav Taran a je to...

Perfektní krach při prosazování perfektní hospodářské soutěže

Zákonodárci Evropské unie, kteří už dlouho zírají na to, jak s USA a s Čínou prohrávají v inovativní hře, tvrdí, že našli pachatele tohoto kontinentálního...

Svět pořád potřebuje přívod ruské ropy, varuje uprostřed první skutečně globální energetické krize šéf IEA

„Svět se nachází uprostřed první skutečně globální energetické krize,“ řekl dnes v Singapuru výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol.

Most Popular

Kdo vraždí krypto-milionáře?

Jsou nejdůležitější pionýři průmyslu krypto-měn něčím cílem? Právě jsme se dověděli, že zemřel 53letý miliardář krypto-měn jménem Vyacheslav Taran a je to...

2 miliony migrantů se přes noc stanou občany, Německo znásobuje úsilí o velkou výměnu obyvatel

Nový německý zákon o občanství radikálně Německo transformuje na generace. Německo se blíží k úplnému přetvoření zákonů o občanství a...

Holandská vláda sedlákům zruší 3 000 farem, aby vyhověla Zeleným předpisům EU

Tato vláda vyčlenila 24,3 miliardy € na kompenzace podnikům za jejich plánované vyvlastnění a zrušení provozu tohoto soukromého vlastnictví.

Bidenův gender-fluidní šéf jaderného úřadu obviněn z trestného činu krádeže

Vedoucí činitel Ministerstva energetiky vedoucí jaderný úřad byl obviněn z trestného činu krádeže, neboť na letišti v Minneapolis v září ukradl zavazadlo a krátce nato...

THE EDITORS RECOMMEND

0 0 votes
Article Rating
0
Would love your thoughts, please comment.x