Nedávno dostal Nobelovu cenu za mír Obama, před ním také Al Gore a ještě dříve Teddy Roosevelt. Co je spojuje, jsou falešné vize. Obama je idealistou v zahraničních vztazích. Al Gore je průkopníkem vize klimatických změn. Teddy byl progresivistou (nárůst státu a jeho pravomocí v USA), který ale v zahraničních vztazích byl celkem realistou.
Al Gore je však z mého pohledu nejnevhodnější laureát v historii této ceny. Je to obyčejný lobbista a producent produktu jménem: boj proti globálnímu oteplování. Panel IPCC je přitom nástroj mediální masáže a rádoby vědeckého pozlátka (aféra „Climategate“). Cena za mír byla pro boj proti klimatické změně nejlepším marketingovým tahem. Média to spolkla i s navijákem, bohužel.
Proti Al Goreovi stála polská sociální pracovnice. Žena, která zachránila 2500, ano slovy dva a půl tisíce, dětí. Tedy více než Schindler nebo Winton. Dokonce více než oba dohromady.[1] Žena, která je jasnou ukázkou morální síly a boje za mír. Perzekuovaná jak samozřejmě v době války tak i za komunismu. Člověk, který by měl být příkladem pro nás všechny.
Namísto toho cenu dostal mediálně proslulý Al Gore. Horší je ovšem, co tento člověk představuje. Nalezení nového nepřítele v podobě klimatické změny. Nový způsob jak řídit společnost. Nový důvod proč jí řídit. Nový socialismus (když to řeknu velmi slušně). Účelovou propagandu, která přesvědčila většinu lidí o škodlivosti klimatických změn a lidmi způsobenou klimatickou změnu. Goreův film „Nepříjemná pravda“, který byl středobodem propagandy a také Oscarovým snímkem, byl distribuován do škol v USA a Velké Británii, kde jej nejvyšší soud shledal nepravdivým (9 zásadních vědou nepodložených informací). Výsledkem bylo jen nařízení, které učitelům uložilo povinnost na chyby upozornit.[2] V podstatě tento člověk představuje omezení svobody. Co je na jeho přínosu mírového? Díky boji proti klimatu se zřejmě dočkáme nové daně z CO2, tzv. uhlíkovky. Dočkáme se většího přerozdělování, dočkáme se zavedení povolenek pro rozvojové země, což je v důsledku zabíjení dětí v těchto oblastech. Už jsme se dočkali zvýšených cen potravin v důsledku používání řepky apod. ergo další umírání dětí v rozvojových zemích. Kácení pralesů v Indonésii, při kterém pro změnu zabíjíme habitat mnoha životních druhů a „čističku“ atmosféry. Kde je ten mír? Já vidím jen nesvobodu a omezení především rozvojových zemí. Nebudu už pokračovat. Není mi z toho totiž dobře.
Nobelova cena za mír je udílena vybranou komisí, která pochází z norského parlamentu. Jak funguje její udělování, resp. jaká jsou kritéria je mi záhadou.
[1] Kovář P., Sendlerová: každý den odvahu. Reflex č.11, 2010, str. 13.
[2] Jedlička V., Neomalthusiánská depopulační politika a nový světový řád. Sborník textů CEP č. 81, 2010, str. 113.
Adam Ábelovský vyšlo na blog.idnes.cz