Pro učence a aktivisty levice i pravice je lidská přirozenost nepřítelem. Nebýt té ohavné lidské přirozenosti, tak, jak věří ekologisté, byly by hvozdy i pole a všechny divy přírody světa neposkvrněné a perfektní. Nebýt té zatracené lidské přirozenosti, věří behaviorální ekonomové, tak bychom činili lepší volby – více bychom spořili, lépe bychom jedli, méně bychom hráli a sázeli a nenechali bychom se ošálit efektem vnímání v rámci, který na nás prodejci a marketingáči nasazují. Nemít tu lidskou přirozenost, tak někteří filosofové tvrdí, bychom diverzifikovaně měli ty samé hodnoty jako všechny lidské bytosti, místo abychom je přebírali jen od těch, co vypadají jako my, od těch, co myslí jako my a od těch, se kterými zrovna žijeme v blízkosti.
Ta ošklivá lidská přirozenost včetně touhy po sebezáchově a upřednostňování blahobytu svých milovaných bývala také nepřítelem socialismu, nepřítelem, kterého se socialističtí spisovatelé a političtí vůdci ve 20. století pokoušeli porazit. V roce 1969 napsal kulturní vědec Theodore Hsi-en Chen pozoruhodně jasné a osvěživě kritické objasnění pokusů o vytvoření nové lepší společnosti čínskou komunistickou stranou: Ten nový socialistický člověk. Socialistická transformace lidstva měla za cíl:
Zřídit novou společnost a nový způsob života. Předpokladem nové společnosti je nový člověk s novým způsobem myšlení, novými myšlenkami, novými emocemi a novými přístupy. Než bude moci ten nový způsob života zvítězit, musí se ten starý způsob života zrušit. Spolu s tím, jak se budou nové generace formovat podle komunistické ideologie, tak se musí ti starší lidé se starým myšlením a cítěním přeformovávat. Z vytváření a přetváření nových lidí se tudíž stává základní úkol komunistické revoluce.
Než se plně podaří „zrušení starého a zřízení nového,“ tak se musí chybné způsoby myšlení a přirozené sklony heretiků a lidí v každodenním životě potlačovat. Aby svým utopií umožnili životaschopnost, tak doslova museli změnit utváření člověka, nahradit ty staré buržoazní hodnoty těmi, které potřebuje ten nový socialistický svět.
Moji bitcoinoví přátelé (a „bráchové“ z bitconového Tweetteru, které trollové z Financial Times jako Izabella Kaminska a Jemima Kelly vždy s takovou radostí zesměšňuj) ale trpí tou samou utopickou iluzí.
Mezi pravými věřícími se objevuje znepokojivý trend, o kterém se vtipkuje, že „Bitcoin to vyřeší,“ téměř bez ohledu na to, jaký ten problém je. Ač je to trochu legrácka, tak pravdivé jádro v těchto prohlášeních je, že podobně jako Chen dobře vystihl, co je potřebné pro socialistickou revoluci, aby uspěla, tak i oni věří, že naše současné finanční a monetární patologie jsou přežitkem po zastaralých a škodlivých monetárních systémech. Systém se musí změnit a musí ho nahradit kulturní hodnoty a socialistické vzory. Takže stejně vyvolejme bitcoinovou revoluci a spatříme, jak se společnost oprostí od svých monetárních hříchů!
Příchod Nového bitcoinového člověka
Všechno zlo současného světa, jak nám říkají, pochází z falešného chování mas, nikoliv z vrozených či přirozených tužeb samotných. Jen kdybychom měli lepší monetární režim, argumentuje se – „tvrdší“ měny – tak by se všichni ti předlužení lidé chovali hospodárněji, všechny ty druhy prozatímního uhýbání před řešením, při kterém před sebou kopeme mrtvolu neřešeného problému, dokud to jde, jak to teď polici dělají, by skončily, všechny ty podniky, do kterých se během koronové-krize 2020 nuceně zastavil přítok peněz, by snadno tu finanční hibernaci vydržely.
Jeden aspekt, který vypadá, že doprovází konspirační charakter krypto-komunity, je víra v to, že současné hodnoty mnoha lidí jsou špatné; nikoliv jen občas u někoho špatné nebo evolučně nezdařilé, nýbrž zlovolně vnuknuté nějakou podlou vrchností. Bitcoinisté upadají do té samé pasti jako všichni ti socialisté a postmodernisté a další, co odmítají lidskou přirozenost ve víře, že kdybychom prostě jen měli lepší monetární režim, tak by ti padlí, pokleslí lidé spatřili svá pochybení z jednání v systému nadekretovaných peněz a opět by byl nastolen nějaký dávno ztracený monetární Eden. Na bitcoinech založený svět by totiž měl ztělesňovat jiné lepší sociální normy pocházející z napravení společnosti jak Ferdyše Pištory, které s sebou ty „lepší peníze“ automaticky přinesou.
Ten Odvážný nový svět, který povstane z popela tištěných peněz, přinese menší půjčování, menší utrácení, větší diverzitu, větší odolnost proti všem druhům událostí a bude se v něm myslet na příští staletí úplně stejně, jako my obyčejní človíčkové myslíme na víkend. (Ta evangelická víra a ten populismus kultu osvobození utlačených jsou v tom tak krásné.)
Dnešní lidé před bitconizací si půjčují na auta, na baráky, na univerzity a na zavrženíhodný konzum. Nový Bitcoinový člověk už nebude: ten bude sedět na zadku, vydělávat a spravedlivě a řádně skrývat své bitcoiny a ponechá bitcoiny, aby nevyhnutelně vytvářely bohatství, aby jej obohatily (ve skutečnosti tedy provedly převod bohatství, nikoliv jeho tvorbu).
Dnešní lidé mají příliš velkou spotřebu. To Nový bitcoinový člověk mít nebude, ten bude předjímat nevyhnutelný exponenciální růst bitcoinů a upřednostňovat odpovídající přínosy z budoucí hodnoty oproti okázalým večeřím, sportovním autům a róbám od designérů, po kterých v současnosti prahne. Dnešní lidé mají poněkud předčasné preference – ekonomové o tom vypráví taková neohrabaná pravidla, jak si cení užitku v současnosti oproti tomu v budoucnosti, z čehož Saifedean Ammous, autor Bitcoinového standardu, výslovně obviňuje nadekretované peníze a centrální banky (kdy na ně zmatečně pohlíží, že jde o to samé). Zdravé peníze, píše Ammous, „lidem umožní myslet v dlouhodobé perspektivě a více spořit a více investovat do budoucnosti.“
Je tomu opravdu tak? Copak podnikatelé a investoři v posledním století nadekretovaných peněz nevybudovali a nevytvořili ty nejúžasnější společnosti, přičemž se často desítky let prodírali životem, který měl daleko k užívání si, jen aby spatřili naplnění svých snů, a jejich práce se jim vyplatila až po desítkách let prodírání se dřinou. Ani nemluvě o nesrovnatelně chudší minulosti, kdy značné části společnosti žily „od výplaty k výplatě“ ze soběstačného sedlačení, odsouzení k hladu, kdykoliv byla špatná úroda.
Nehledě na to, že reálné úrokové sazby v souladu s preferencemi společnosti té doby mají klesavý trend už po dobu 500 let (přičemž je dost velkou ironií, že právě to považovali za projev rozkvětu civilizace právě oni zastánci Rakouské školy, které mnoho bitcoinistů selektivně cituje). To, jak píše výzkumník Bank of England Paul Schmelzing, přetrvávalo po celou historii zlata, stříbra, smíšených cihel drahých kovů i monetárních režimů nadekretovaných peněz, to je vidět napříč různými třídami aktiv po celou dlouhou dobu před objevením se moderních centrálních bank.
Je pěkně nešikovné myslet si, že různé monetární režimy mají ohromný dopad na finanční kulturu společnosti a její ekonomický blahobyt.
Ani nemluvě o tom, že dluh je často dost přínosný pro činitele pracující na budoucnosti nebo pro aktiva, která nelze momentálně rychle přeměnit na likviditu, oni ty studentské úvěry se docela vyplatí (a tak půjčovat si peníze k dosažení budoucnosti dává smysl), takto koupené domy pak lidi zakořenily do jejich komunit a to také (až do explozivního nárůstu cen v posledních desetiletích) docela dobře uchovalo jejich reálnou hodnotu.
Také je dost divné předpokládat, že finančně negramotní lidé, kteří si kvůli nešťastným okolnostem nebo lehkomyslnosti či špatné disciplíně berou půjčky do příští výplaty, aby je zaplatili při výplatě (s často na stovky procent úroku), to dělají jen kvůli těm, jak prohlásil Jay Powell, ohromným monetárním stimulům.
Dalším tématem, které bitcoinisté často zesměšňují, je mandát centrálních bank k udržení cenové stability a předpoklad „nepohyblivých cen“, kterým se řídí výstupy mnoha makroekonomických modelů. Nový Bitcoinový člověk se naopak vyžívá v cenové nejistotě a se stoickým klidem podstupuje finanční rizika spojená s nájemným, platbami hypoték i cenami v supermarketech, které by se klidně mohly měnit i tak často a rychle jako ceny na akciovém trhu.
Možná, že iluze nepružnosti mezd a peněz bude ve světě obývaném těmi Novými bitcoinovými lidmi úplně jiná, ale vypadá to, že existuje i spousta nemonetárních důvodů, proč pracující a zaměstnavatelé a nájemci touží po ne moc ohebném ocenění zboží a služeb zahrnutých v jejich smlouvách. Je to ve skutečnosti tak vytoužené, že tyto smlouvy fungují po dobu řady let.
Nesnažím se obhajovat situaci, kdy jen 61% Američanů říká, že mohou pokrýt neočekávaný výdaj 400 $ (10 000 Kč), aniž by se uchýlili k půjčce (nebo prodeji majetku), ale berte na vědomí, že největší vinu za to nejspíš nenese jen monetární režim.
Použijeme-li Occamovu břitvu, tak vypadá daleko pravděpodobněji, že lidé chtějí hezké věci už teď, což nám říká i psychologie, a že ve značné části svých osobních financí upřednostňují cenovou stabilitu, o čem nás dost často ekonomové informují, než aby věřili, že ten monetární svět, jaký jsme zdědili, nějak všechny ošálil, takže propadli falešným představám proti našim nejlepším zájmům.
Ještě budu muset potkat bitcoinera, který bude chtít ty naivní představy takových podměsíčních bytostí, jako jsme my obyčejní padlí lidé, kteří mají sklony věřit v celkový sociální proces od kořenů až ke koruně, vyvrátit jejich důkladným rozkladem. Ale jsem si jist, že ti všichni, co věří v ohromnou budoucnost lidstva pod bitcoinovým standardem, musí věřit v nějaké ohromné změny v jedné nebo ve více těchto našich človíčkovských vlastnostech; takže ten Nový Bitcoinový člověk bude muset překonat některé z těch domnělých nedostatků našeho finančního chování.
A to by bylo neuvěřitelné. Žijeme s mnoha těmito tzv. nedostatky – v ignoranci těžko průhledného, v zaujatosti současností, užívání si expanzivních finančních služeb, v konzumerismu plném touhy po užívání si, lásce k cenové stability, protože tak to chceme a protože to do nás už tak zabudovala naše psychologie a biologie. A není to tak, jak by vás rádi bitcoinový bratři přesvědčili, že to je kvůli režimu nadekretovaných peněz.
Udělat něco s tím, aby tyto sklony lidé ve své motivaci uměli obcházet a drželi je pod rozumnou kontrolou, by bylo úžasné. Jejich nucené zrušení už tolik ne. Chen napsal, že: „Komunisté by museli urazit dlouhou cestu, než by mohli dosáhnout svého cíle nového socialistického člověka s novým způsobem myšlení a s novým cítěním ve svém srdci, aby se v tom odrážel jejich plán na socialistickou společnost.“
Úplně stejné je to i s bitcoinisty.
– May 16, 2020
Zdroj: https://www.aier.org/article/there-will-be-no-new-bitcoin-man/