Doporučujeme před čtením této české ankety týkající se světovlády přečíst článek: Konspirační teorie nebo Paroubkův evropský politický program?
Prezident Václav Klaus pronesl 28. října zásadní projev o smyslu českého státu, ve kterém varoval před globální vládou. Pro toho, kdo si všímá, že prezident už skoro rok na toto téma upozorňuje, nebyl překvapením. Na druhou stranu zde prezident ideu světové vládu napadl snad dosud nejostřeji ze všech svých dosavadních vystoupení.
Přesto se druhý den většina médií zabývala jen tím, kdo se na následném rautu ve Španělském sále s kým bavil, případně si z projevu vybrala jen jeho první část se zmínkami stran domácí politiky. Média zkrátka zcela ignorovala prezidentovu výzvu k debatě o tom, jaký by měl český stát ještě smysl, pokud by se podařily uskutečnit plány některých vyspělých zemí na zavedení jednotné světové vlády.
Nastolení nového tématu (i když nutno podotknout, že téma u prezidenta není nové, projevuje se už dlouho a i předchozí kritiku EU či oteplovacího alarmismu je třeba nahlížet v tomto kontextu) si tak všiml jen redaktor Lidových novin Martin Weiss ve svém kometáři a poněkud kriticky i komentátor Práva Alexandr Mitrofanov. Zpravodajství se ale vůbec neobtěžovalo zaznamenat, že se prezident pustil do kritiky globálních elit.
To má dvě základní příčiny. Mnozí projev jednoduše nepochopili, protože ho dostatečně neposlouchali. Mnoho novinářů psalo o tom, jak Klaus řekl, že nebude letos kritizovat EU, ale že ji nakonec stejně kritizoval. Zcela jim přitom uniklo, že prezident pouze řekl, že se v kritice EU už nechce opakovat, zvláště, když tak už po něm činí jiní, ale hlavně, že vedle EU spatřuje ještě větší nebezpečí. Jaké nebezpečí ale měl na mysli, si už většina novinářů bohužel nedovyslechla.
Druhým důvodem, proč média o proslovu mlčela, je pak jejich zvláštní role v dnešním světě. Není totiž náhodou, co čteme v novinách, stejně jako není náhodou, co v novinách naopak nečteme. Mediální svět je jedním z nástrojů, který napomáhá nastolování agendy Nového světového řádu, proto je celkem pochopitelné, když “taktně” zamlčí to, co se mu právě nehodí. Věci, o kterých mluví prezident, jsou zkrátka natolik citlivé, že média je neumí, ale často ani nechtějí, nijak uchopit a věnovat se jim.
I mezi politiky byl jedním z mála, kdo sám od sebe prezidentova slova připomněl, jen senátor ODS a známý kritik EU Jaroslav Kubera. “Václav Klaus, ten už vidí dál. Toho ta unie už úplně přestala zajímat. Ten už vidí, že se to blíží k té celosvětové globální vládě. On vidí, že tady nemá do čeho rejpat, unie se rozpadá sama, tak už ho to ani nebaví,” řekl Kubera se svým specifickým druhem humoru.
Právě proto vznikl nápad uskutečnit velkou anketu mezi politiky, co si o tomto tématu myslí. Redakce Prvnizpravy.cz se pokusila prolomit podivné mlčení, které se kolem prezidentova projevu rozhostilo. Obeslali jsme všech 200 poslanců Parlamentu České republiky a poslali jim pět otázek.
Výsledek je uspokojivý jen zčásti. Z 200 poslanců se rozhodlo odpovědět necelých třicet. I tak ale anketa obsahuje zajímavé pohledy, navíc i od mediálně méně známých zákonodárců či poslaneckých nováčků.
Pomineme-li odpovědi těch, kteří se vymlouvali, že projev neslyšeli (Milana Emmerová, ČSSD) či některé arogantní odpovědi (Jan Farský, TOP 09; Jiří Paroubek, ČSSD), snažili se všichni respondenti, i ti, kteří prezidenta spíše kritizují, odpovídat seriózně. Výjimkou je poslanec TOP 09 Stanislav Polčák, který si z tématu dělá legraci, zatímco tak spíše ukazuje vlastní nevědomost.
Ve skutečnosti politici ODS, ČSSD, TOP 09, Věcí veřejných a KSČM hodnotili prezidentův projev pozitivně, byť ne každý se s jeho varováním před světovládou ztotožňoval.
Protože každý poslanec odpovídal na dotazy po svém (některý stručně, jiný se rozepsal, někdo volil odpovědi na otázky, jiný poslal celkový komentář, někdo odpovídal přesně, druhý trochu neurčitě), bylo by složité anketu statisticky vyhodnocovat. To ostatně ani nebylo záměrem.
Záměrem bylo zjistit, co si poslanci o světové vládě myslí, zda se s tématem už setkali či nikoli, jak se s prezidentovými výroky ztotožňují a zda by byli ochotni se podílet na debatě, po které hlava státu volá.
Dá se říci, že se poslanci v reakci na prezidentova slova dělí do několika táborů. Jedni prezidentovy výhrady sdílí, druzí jim rozumí, ale nesouhlasí s nimi. Třetí skupina jsou pak poslanci, kteří si ani nevšimli, že by prezident před světovládou varoval. Téma je také zajímavé tím, že příslušnost do zmiňovaných skupin se neřídí příslušností stranickou.
Tak třeba “velice kladně” hodnotil projev poslanec ČSSD Jiří Koskuba. “Vnímám to naprosto stejně,” napsal. “Mimo jiné i díky upozornění mých mladých lékařů jsem zaznamenal toto téma ma TV a internetu. Můj názor byl prakticky panem prezidentem velice noblesně vyjádřen. Jinak já již i tzv. ratingové agentury považuji za předsunuté hlídky skrytých ´mocných´ tohoto světa s výrazným vlivem na jednotlivé státy a jejich občany. A zcela cíleně jsem vynechal slovo suverénní,” rozepsal se poslanec.
“Václav Klaus dlouhodobě upozorňuje na prohlubování globální role mezinárodních institucí, jako je například OSN nebo Mezinárodní měnový fond. Jeho projev z 28. října vnímám jako další ukázku jeho schopnosti výstižně a někdy vyhraněným způsobem poukazovat na zajímavá témata se širokým dosahem. Jeho projev překračuje běžnou kritiku globalizace,” soudí o projevu poslankyně Jana Fischerová z ODS.
“Možná si to neuvědomujeme, ale prakticky se s tím setkáváme denně. Třeba v průniku pravidel a zákonů naší země a Evropské unie. Často narážíme na toto téma ve spojení s potřebou ´globálně řešit globální problémy lidstva´, v poslední době především v souvislosti s dopady světové ekonomické krize. Reakcí na ekonomické problémy by však dle mého soudu nemělo být posilování mezinárodních institucí, ale naopak jejich zeštíhlení. Požadavek nastolení ´Nového světového řádu´ jsme již v minulosti slýchávali, sice v jiném kontextu, ale s podobnou rétorikou – pro dobro občanů. Dějiny ukazují, k jakým to vedlo koncům. Skutečné globální hrozby odstraníme pouze sebeuvědoměním si svých chyb, nikoliv zřízením globální vlády,” zamýšlí se zase její stranická kolegyně a předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová.
“Místo světové vlády je potřeba podporovat dodržování mezinárodního práva a respekt k právu národů na sebeurčení a jejich právo zvolit si svůj politický režim a právo využívat své přírodní bohatství. Tím zároveň odpovídám i na otázku č. 2 – je to nebezpečné a to nejen pro suverenitu České republiky,” odpověděl předseda KSČM Vojtěch Filip. “Výzva Václava Klause je tak spíše zoufalé volání, kterému hluší nechtějí naslouchat,” dodal.
“S tématem globální vlády a Nového světového řádu se potýkám ve svých přednáškách k otázce Corporate Social Responsibility (CSR), které vyučuji. Od pana prezidenta jsem o globální vládě a Novém světovém řádu slyšela poprvé, ale toto téma je ekonomickým, filosofickým a politickým tématem už od konce 80. let. Myslím, že je to skutečně závažná problematika, protože je zřejmé, že se hledají nástroje kontroly ekonomické moci,” myslí si Anna Putnová z TOP 09.
Jiní politici téma zaznamenali, do jisté míry souhlasí, ale prezidentem zmíněná nebezpečí by nepřeceňovali. “Otázka možné globální světové vlády nutí k zamyšlení, nicméně bych ji jako hrozbu nepřeceňoval,” tvrdí poslanec a ministr práce a sociálních věcí za TOP 09 Jaromír Drábek.
“Pan prezident ve svém projevu zdůraznil obavy z možné světové vlády a je dobré se nad touto otázkou v době globalizace zamyslet. Osobně nesdílím tak silné obavy pana prezidenta, že se jedná o tak zásadní nezbezpečí pro náš stát. Je ale pravda, že vše globální a nadnárodní má tendenci, pakliže není pod důslednou kontrolou, přebírat postupně nadvládu,” napsal poslanec ODS Václav Kubata.
A zase jiní tvrdí, že žádné varování před světovou vládou v projevu vůbec nezaslechli. “O žádné ´chystané světové vládě´, jak se domnívám, se pan prezident nezmiňoval, jde spíše o specifický úhel pohledu na ekonomickou hierarchii,” uvedl poslanec Jaroslav Eček (TOP 09).
Jiné skupině oslovených poslancl se prezidentova kritka světové vlády vyloženě nelíbila. “Právě pasáž o globálním vládnutí považuji za hodně přeexponovanou a nepodloženou. V současné době nevidím zřetelný důvod, který by jeho obavám nasvědčoval. Samozřejmě si uvědomuji i některé evidentně negativní projevy světové globalizace, jako například v oblasti ekonomie a postavení neprivilegovaných lidí v takové globalizované společnosti, ale celosvětového dirigizmu v podobě prezidentem zmiňované světové vlády bych se zatím nebál. Proto se zatím neobávám ani ohrožení suverenity ČR z hlediska tohoto fenoménu,” odpověděl Ivan Ohlídal z ČSSD.
“Osobně jsem momentu globální vlády v projevu Václava Klause nepřikládal moc význam, řadil jsem ho mezi typické klausovské špilce, obdobně neustále špičkuje vůči EU. Soudný člověk ví, že se nemůžeme vrátit do 19. století, do doby před globalizací a integrací,” nesouhlasí poslanec KSČM a eurofederalista Jiří Dolejš.
A co na to Vondra?
Třebaže jsme dělali anketu jen mezi poslanci, nedalo nám, abychom se na téma nezeptali i senátora ODS Alexandra Vondry, který je svým dosavadním politickým zaměřením i praxí příkladem politika, který se na propagaci světové vlády podílí a je v úzkém kontaktu s politickými kruhy v zahraničí, které po ní volají. Je totiž častým návštěvníkem skupiny Bilderberg či členem Trilaterální komise, což jsou uskupení, které mají světovou vládu takřka “v popisu práce”.
Vondra ale – jak se dalo očekávat – odpověděl diplomaticky: “Možná budete překvapen, že to uslyšíte právě ode mne, ale mně se projev Václava Klause líbil, a to zejména v této pasáži. Upozornil na reálný problém eroze demokracie, pokud se rozhodování vzdaluje od těch, kteří jsou nositeli mandátu demokratického rozhodování, tj. voličů. Ve světě debata dávno běží. Viz John Fonte, který mluvil o trojském koni demokracie, nebo David Rothkopf, který píše o Superclass,” řekl pro Prvnizpravy.cz Vondra.
Jeho kolega z vlády Karel Schwarzenberg, který je na Bilderbergu taktéž “pečený, vařený” a v Česku patří vedle Vondry k největším protagonistům globální vlády a nových světových pořádků, se z odpovědi vykroutil: “Nebyl jsem v republice, tudíž ani na Hradě, tudíž jsem si projev nevyslechl, takže těžko ho komentovat,” řekl Schwarzenberg, který se slavnostního večera neúčastnil, protože ten den odcestoval za svým bratrem do zahraničí. To jen ukazuje, jakou váhu české státní suverenitě přisuzuje. V den největšího státního svátku naší země jede kosmopolita Schwarzenberg raději na výlet do Rakous, což je postoj více než výmluvný.
KOMPLETNÍ ODPOVĚDI POSLANCŮ:
Otázka č. 1
Jak jste hodnotil prezidentův projev, ve kterém varoval před globální vládou?
Otázka č. 2
Souhlasíte s prezidentem republiky, že chystaná světová vláda je nebezpečím pro suverenitu České republiky?
Otázka č. 3
Nehledě na prezidentova slova, setkal jste se někdy ve své dosavadní práci s tématem globální vlády a Nového světového řádu a co o tomto soudíte?
Otázka č. 4
Proč myslíte, že se média touto částí prezidentova projevu vůbec nezabývala? Souhlasíte s prezidentem, že je v tuto chvíli podstatné začít o tomto tématu vážně debatovat, což se zatím neděje?
Otázka č. 5
Jste ochoten se do této debaty zapojit? A jaký postoj byste v ní osobně zastával?
Petr Bendl (ODS)
1. Prezidentův projev nikdy není plytký. Vždycky něco říká. Někdy provokuje víc, někdy méně, ale jeho obavy v tomto ohledu sdílím.
2. Ano. Budou-li o nás rozhodovat lidnatější státy, o suverenitu přijdeme.
3. Ano. Například snaha mít prezidenta Evropy a snaha mít evropskou vládu, kterou prosazovala EU v původním znění Lisabonské smlouvy, je takovýmto krokem.
4. Je to téma, které je obecně podceňované. V Evropě se o něm diskutuje víc, než u nás. O důvodech nechci spekulovat.
5. Záleželo by na formě debaty. Určitě jsem v principu pro více samostatnosti ČR.
Jiří Skalický (TOP 09)
1. Projev prezidenta jsem vyslechl. Pasáž o “neformálním předstupni globální světové vlády ” jsem zaregistroval. Celý projev jsem hodnotil jako připomenutí vzniku, významu, funkce i budoucnosti moderního českého státu.
2. S tématem globální vlády a zejména Nového světového řádu jsem se konkrétně nesetkal. Považuji toto za zejména filosofické téma. Znám diskuze a předpovědi o celosvětovém ekonomickém vývoji, totiž, že se v příštích 30 až 50-ti letech bude přesouvat ekonomická moc i vývoj do jihovýchodní Asie a Číny.
3. Pro média toto téma nebylo hlavní (nosné). Je málo konkrétní, nedotýká se současných problémů naší země, nepřináší řešení. Pohybuje se v oblasti “vzdálených teorií” a o nich se vždy hůře píše.
4. Debata o pozici České republiky, její suverenitě a dalším vývoji, dle mého mínění, již probíhá několik let. A to od vstupu ČR do EU. A v souvislosti s vývojem EU i všemi turbulencemi a komplikacemi, které EU provázejí.
5. Nejsem odborníkem na dané téma , nepředpokládám, že bych se do této debaty zapojil.
Jaroslav Eček (TOP 09)
1. Projev pana prezidenta k 28. říjnu je významnou událostí. Respektuji plně jeho názory i osobní pohled na stav světa.
2. Globalizace je v mnoha směrech významným fenoménem, se kterým se musí soudobá společnost vyrovnávat. O žádné “chystané světové vládě”, jak se domnívám, se však ani pan prezident nezmiňoval, jde spíše o specifický úhel pohledu na ekonomickou hierarchii.
3. Nový světový řád je podivně znějící termín, pod jehož definicí je obtížné si cokoli konkrétního představit.
4. Jakákoli konstruktivní diskuse k aktuálním tématům je zákonitě přínosná.
5. Osobně nespatřuji žádné nebezpečí ve smyslu ztráty suverenity a svébytnosti jednotlivých států.
Karel Šídlo (KSČM)
1. Pozitivně, jako vyzrálý státnický projev vycházející z národních zájmů ČR.
2. V obecné rovině s postoji a názory prezidenta souhlasím.
3. Zatím jsem se uvedeným tématem nesetkal, ani jsem navyhledával příležitost k takové diskusi.
4. Neumím přesně odhadnout, z čeho vychází nezájem médií. Jejich postoj souvisí s obhajobou evropské globální politiky a její výhodnosti pro ČR.
Tím je zastírán skutečný stav hospodářství a stavu společnosti v ČR.
5. Moje odbornost mi nedává dostatek kvalifikovanosti k tomuto tématu. Přesto bych preferoval ochranu národních zájmů ČR.
Ivan Ohlídal (ČSSD)
1. Prezidentův projev hodnotím jako poněkud nevyvážený. Právě pasáž o globálním vládnutí považuji za hodně přeexponovanou a nepodloženou.
2. V současné době nevidím zřetelný důvod, který by jeho obavám nasvědčoval. Samozřejmě si uvědomuji i některé evidentně negativní projevy světové globalizace, jako například v oblasti ekonomie a postavení neprivilegovaných lidí v takové globalizované společnosti, ale celosvětového dirigizmu v podobě prezidentem zmiňované světové vlády bych se zatím nebál. Proto se zatím neobávám ani ohrožení suverenity ČR z hlediska tohoto fenoménu.
3. S pojmem globální vlády a nového světového řádu jsem se mimo projev pana prezidenta setkal pouze v psaných úvahách některých svérazných publicistů, kteří ale nebyli schopni své názory týkající se této globální vlády přesvědčivě doložit.
4. Proč média této části projevu prezidenta nevěnovala dostatečnou pozornost, opravdu nevím. Možná proto, že to nezapadá do jejich schematu třídění a často i zkreslování informací při jejich prezentaci. Možná také nemají toto téma ještě zažité. Téma nastolené prezidentem Klausem ohledně světové vlády a nového světového řádu je docela zajímavé. Zvláště pak, kdyby se toto téma spojilo s debatou o obecných otázkách světového globalizačního procesu, bych s názorem prezidenta o vážné debatě na toto téma jistě souhlasil.
5. Jsem ochoten se do debaty týkající se tohoto problému zapojit. Diskuze na toto téma by mohla být docela zajímavá, protože problémy světové globalizace mne opravdu zajímají a to nejen jako poslance, tj. politika, ale také jako člověka zabývajícího se vědou a vzděláváním, v nichž tato globalizace hraje zvláště v poslední době velmi výraznou roli.
Jiří Koskuba (ČSSD)
1. Velice kladně – a nejen v tomto bodě.
2. Vnímám to naprosto stejně.
3. Mimo jiné i díky upozornění mých mladých lékařů jsem zaznamenal toto téma ma TV a internetu. Můj názor byl prakticky panem prezidentem velice noblesně vyjádřen. Jinak já již i tzv. ratingové agentury považuji za předsunuté hlídky skrytých “mocných” tohoto světa s výrazným vlivem na jednotlivé státy a jejich občany. A zcela cíleně jsem vynechal slovo suverénní.
4. S veškerou úctou, i tzv. solidní současná média nejsou nezávislá. Naopak! Plní úkoly již zmíněných “mocných”. Ostatně i proto slova pana prezidenta oceňuji. Beru je jako vážnou výzvu. Měla by být vyslyšena. Mimochodem, není až zarážející, jak blízko k sobě mají slova mocný a nemocný?
5. Jistě, bude-li k tomu vhodné fórum. Jako opoziční poslanec jsem se však k mému překvapení nemohl ani ve sněmovně (?!?!) zapojit do obecné rozpravy k tzv. úsporným opatřením vlády. Je zajímavé, že v pohledu na vnitřní politiku ČR s panem prezidentem ne vždy souhlasím. Ale v problematice EU, zahraniční politice či tématech mám k jeho názorům více než blízko. Narozdíl od jeho předchůdce. A to je prakticky i odpověď na druhou část Vaší otázky.
Jiří Dolejš (KSČM)
1. Projev VK jsem hodnotil jako nijak vyjímečný, spíše slavnostní. Osobně jsem momentu globální vlády v projevu V. Klause nepřikládal moc význam, řadil jsem ho mezi typické klausovské špilce, obdobně neustále špičkuje vůči EU. Soudný člověk ví, že se nemůžeme vrátit do 19. století, do doby před globalizací a integrací.
2. Takto formulováno je to nesmysl – globální vládu nikdo nechystá, ale národní vlády mají objektivně čím dále méně vlivu. To naivní nacinalismus a nepochopení změn v pojetí suverenity nezmění – nadnárodní reakce na tyto změny je nutná.
3. Při OSN je už cca 30 let komise pro globální řízení – je to úkol více než potřebný – počínaje reformou OSN, přes reformu Bretonwoodských institucí a nové finanční architektury. To neznamená, že jde o nějaké konspirační záležitosti, jak se různá okrajová hnutí domnívají.
4. O tomto téma se tu vážně diskutuje už léta, prezidentův projev myslím opravdu nebyl nějakým promyšleným impuslem. Jde o velmi složitou a nezralou otázku, takže řešení nejsou jednoduchá a dostupná. Nedávná krize jen některé problémy připomněla, např. v oblasti konkurence světových platidel či globální regulace kapitálu.
5. Myslím, že z výše napsaného vyplývá, že téma mne zajímá a že ho sleduji – globální řízení i tvorbu účinných nadnárodních struktur podporuji, jde o to jaké to bude mít obsah. Místo antiglobalismu proto preferuji alterglobalismus – s důrazen ma otázky subsidiarity a sociální a ekologické odpovědnosti.
Antonín Seďa (ČSSD)
1. Pokud pan prezident spojoval „globální vládu“ s Evropskou unií, pak nemá pravdu. Lze zajisté polemizovat s nebezpečím překotné evropské integrace či s prvky „evropské vlády“, ale existuje mnoho globálních problémů, které nemůže žádná země řešit izolovaně. Problém globálního vládnutí je spíše v provázanosti politiky a globálního kapitálu. Pak bychom se spíše měli zaměřit na takové institucionální orgány jako je G7 či G20. Souhlasím s panem prezidentem v tom, že i Česká republika by měla mít a hlavně prosazovat své národní zájmy.
2. Přiznám se, že jsem nepochopil, o čem pan prezident v souvislosti s jím chystanou světovou válkou mluvil. Předně, globální problémy lidstva je nutno řešit mezinárodní spoluprácí a nikoliv na úkor pouze některých. V tom směru i pan prezident chybuje svojí bezmeznou podporou neoliberalismu a neřízenému kapitalismu. Také jeho odmítání řešení vůči ekologickým změnám či změnám v životním prostředí je krátkozraké. Z mého pohledu bude závažným budoucím problémem zajištění energetických zdrojů, potravin a vody pro stále rychleji rostoucí ekonomiky světa, jako je Čína, Indie, Brazílie. A spíše než „světovou válku“ v podání pana prezidenta bych očekával regionální konflikty, včetně těch národnostních.
3. Zajisté, v několika textech jsem se setkal nejen s pojmem globální vlády či globálního společenství, ale i s tématem nového světového řádu. Souhlasím s panem prezidentem v tom, že prozatím lidstvo nevymyslelo nic lepšího než demokracii, která je založena na delegování moci voleným zastupitelům občanů. V tom se neliší parlamenty na celém světě. Dokonce i volby do Evropského parlamentu jsou volbami demokratickými. Na druhou stranu ještě samotné volby nezaručují demokracii v praxi. Podle mého názoru je nutno právě s ohledem na měnící se problémy světa a jejich řešení, reformovat světové mezinárodní organizace, například RB OSN, NATO či OBSE. V současné době se například hovoří o nové strategické koncepci Severoatlantické aliance, která by měla reagovat na nové hrozby, jako je energetická a kybernetická bezpečnost, šíření ZHN či balistických raket, mezinárodní terorismus apod. Podle mého názoru to chce více demokracie i v těchto institucích. Ale znovu opakuji, že řadu obrovských problémů, včetně doznívající finanční a ekonomické krize, nezavinili občané, ale nekontrolovaný a málo regulovaný globální kapitál.
4. Souhlasím s tím, že je nutno o problémech současného světa nejen diskutovat, ale zejména nalézat řešení. Média se tématem nezabývala zřejmě proto, že tak jako já moc nepochopila, koho pan prezident vlastně kritizoval. Zda přebujelou byrokracii Bruselu, či globální kapitalismus, který ovlivňuje politiku ve všech zemích světa. Nemohu souhlasit s tím, že pokud nebudeme o problémech diskutovat, že budeme brzy postaveni před hotovou věc. Stále existují demokratické principy, které umožňují nepřijímat či zamítat jakékoliv návrhy. Souhlasím s panem prezidentem v tom smyslu, že je nutno bojovat a bránit demokratickou politickou legitimaci parlamentů a vlád jednotlivých zemí.
5. Já jsem nejen ochoten se do diskusí zapojit, ale již se do ní, jako poslanec PS PČR zapojuji. Osobně bych podporoval českou státnost a české národní zájmy. Problémem je vlastní definice těchto zájmů napříč politickým spektrem. Tady bych spíše očekávat iniciativu pana prezidenta, který by měl umět „ukočírovat“ vyváženost jednotlivých politických názorů. V případě pana prezidenta i jeho bezbřehou podporu ekonomickému liberalismu a neochotu se zaobírat ekologickými tématy, včetně potravinové bezpečnosti či globálnímu oteplování.
Stanislav Polčák (TOP 09)
1. Jsem rád, že bubáka EU nahradil někdo nový. Jen netuším, kdo je členem globální vlády, koho se mám bát, proti komu bojovat. Zatímco první část projevu prezidenta byla velmi inspirativní, druhá část mne skutečně šokovala, protože jsem jej mohl slyšet osobně přímo ve Vladislavském sále, kde jsem byl prezidentem pozván.
2. Za prvé rozporuji názor, že je chystaná. Z žádné mezinárodní konference jsem nezaznamenal žádný výstup směrem k ustavení či jen uvažování o takové globální vládě. Za druhé je zřejmé, že dnešní svět má úplně jiné a mnohde již neznatelné hranice dříve chápané mezinárodněprávní suverenity států. Nebezpečím pro ČR jsou ve většině spíše její vnitřní poměry (mnozí politici, mnohé “naše” zákony).
3. Nesoudím o tom vůbec nic, protože mi přijde směšné jen uvažovat např. o Bilderberg Group. Tímto projevem prezidenta ve státní svátek byla vehnána jen voda na mlýn různým spikleneckým teoriím.
4. Jsem tomu rád, že media této části projevu příliš pozornosti nevěnovala. Nemohl jsem si nevšimnout, že bývalá první dáma možná svůj názor na tuto část projevu prezidenta vyjádřila trochu hereckou etudou (25 min. přenosu ČT).
5. Ne, ledaže by šlo o silvestrovskou debatu.
Václav Kubata (ODS)
1. 28. říjen je každoročně významnou událostí a tak vnímám i projev pana prezidenta, který respektuji.
2. Pan prezident ve svém projevu zdůraznil obavy z možné světové vlády a je dobré se nad touto otázkou v době globalizace zamyslet. Osobně nesdílím tak silné obavy pana prezidenta, že se jedná o tak zásadní nezbezpečí pro náš stát. Je ale pravda, že vše globální a nadnárodní má tendenci, pakliže není pod důslednou kontrolou, přebírat postupně nadvládu.
3. Myslím, že oba pojmy nejsou nikde jednoznačně definovány a už vůbec ne veřejně vžity, proto každý vidíme pod nimi něco jiného. Mohu však říct, že ze své dosavadní činnosti jak v komerční sféře, tak v politickém životě vidím, že je důležité v určitých oblastech mít řídící a koordinační nadstátní struktury, avšak opět s učitou ostražitostí a především odpovědností k národní identitě toho kterého státu.
4. Média jsou nezávislá a tak záleží jen na nich, jakému tématu budou věnovat pozornost. Média vybírají téma z celku a možná právě pro neuchopitelnost a především společenskou “neznalost” tohoto tématu prostě tuto pasáž vynechala. Téma globální vlády se určitě může stát předmětem celospolečenské diskuse, nicméně v současné chvíli ho nepovažuji za naprostou prioritu.
5. Pokud bych k takové diskusi přizván, rád bych se jí účastnil a můj postoj je dle mého názoru patrný z předešlých odpovědí.
Anna Putnová (TOP 09)
1. Měla jsem možnost slyšet projev pana prezidenta 28.10. přímo ve Vladislavském sále. Jeho projev mě nepřekvapil, byl myšlenkově konzistentní, jak jsme na prezidentovy projevy zvyklí.
2. Nevzpomínám si, že by přímo zaznělo, že „by chystaná světová vláda byla nebezpečím pro suverenitu České republiky“, protože se jedná o problematiku mnohem širší. Suverenita České republiky je nedostatečný argument proti globální moci.
3. S tématem globální vlády a Nového světového řádu se potýkám ve svých přednáškách k otázce Corporate Social Responsibility (CSR), které vyučuji. Od pana prezidenta jsem o globální vládě a Novém světovém řádu slyšela poprvé, ale toto téma je ekonomickým, filosofickým a politickým tématem už od konce 80. let. Myslím, že je to skutečně závažná problematika, protože je zřejmé, že se hledají nástroje kontroly ekonomické moci. Jsou ve skutečnosti dvě základní cesty, které se mohou různě propojovat:
1) Sebeomezení a sebekontrola ekonomických subjektů a vlivných uskupení, tak jak je nabízí CSR
2) Vnější kontroly a regulace
Který z těchto základních směrů se prosadí – to je otázka, jejíž výsledek ovlivní podobu politického a společenského života.
4. Proč se média málo zabývala touto pasáží nevím.
5. Do diskuse nad tímto tématem jsem zapojena již minimálně pět let a vtahuji do ní také studenty ekonomie na Fakultě podnikatelské VUT v Brně. Diskuse vždy vyústí v základní otázky po smyslu podnikání, ekonomických aktivit apod. Odpovědi se liší podle hodnotového založení diskutujících lidí. Diskuse na toto téma se velmi rád zúčastním. Oceňuji, že jste zaregistrovali, že je to téma, které bude hýbat v blízké budoucnosti děním u nás i ve světě.
Jan Čechlovský (ODS)
1. Projev pana prezidenta jsem hodnotil jako odpovídající události, při jejíž příležitosti byl přednesen.
2. Nemám s čím souhlasit či nesouhlasit, tuto interpretaci jsem v projevu pana prezidenta nenašel.
3. Nesetkal, ale je to dost možná tím, že jsem v poslední době v roli starosty města řešil pravděpodobně přízemnější problémy …
4. To, proč se média něčím zabývají nebo nezabývají, se – promiňte – neřeším. Ale souhlasil bych s tím, že je to téma, které za diskusi stojí.
5. Necítím potřebu se momentálně podobné debaty účastnit. Řekněme, že bych nechal prostor povolanějším
Jana Fischerová (ODS)
1. Nepřekvapil mě. Václav Klaus dlouhodobě upozorňuje na prohlubování globální role mezinárodních institucí jako je například OSN nebo Mezinárodní měnový fond. Jeho projev z 28. října vnímám jako další ukázku jeho schopnosti výstižně a někdy vyhraněným způsobem poukazovat na zajímavá témata se širokým dosahem. Jeho projev překračuje běžnou kritiku globalizace.
2. Nemluvila bych o chystané světové vládě. Debatu o roli globálních institucí a jejich demokratické legitimaci ale považuji za správnou a užitečnou. Není to navíc jen Česká republika, o níž Václav Klaus hovoří, ale celý evropský kontinent, který si musí najít své nové místo ve změněných podmínkách mezinárodní politiky, ovlivňované novými velmocemi jako je Čína.
3. Ať už tyto věci nazýváme jakkoliv, nad směrováním současného světa se zamýšlí snad každý z nás. Proto je dobré o tomto tématu mluvit s předstihem a včas pojmenovat možná rizika.
4. Nemám pocit, že by se média tímto tématem nezabývala, naopak soudím, že výroky Václava Klause jsou novináři poměrně ostře sledované. S diskuzí jistě souhlasím.
5. Ano, jsem. Východiskem je pro mě názor, že o životě lidí může rozhodovat jen legitimní politická reprezentace vzešlá ze svobodných voleb.
Lenka Andrýsová (VV)
1. Pan prezident Klaus 28. října pronesl projev, ve kterém se snažil upevnit státnost a hrdost našeho národa. Upozornil na úskalí, která vznikají při delegaci pravomocí na nadnárodní celky. Naopak nezdůraznil potřebu a důležitost mezinárodních institucí při řešení globálních problémů. Pan prezident kritizoval vznikající ad hoc seskupení, jakým je například skupina G20, které bohužel diskutují velmi důležité problémy celého světa, aniž by se celý svět mohl těchto diskuzí účastnit. V tomto ohledu s panem prezidentem souhlasím.
Nicméně, pan prezident se soustředil převážně na kritiku setkání G20, což může vyvolat dojem, že je třeba zamítnout veškeré myšlenky světové vlády. Tzv. globální vláda nemusí vycházet z G20, ale může se vyvinout z již existující organizace OSN.
2. Stejně jako mohu chystanou vládou vnímat G20, což není úplně reprezentativní světové těleso, mohu i pod chystanou globální vládou vnímat Radu bezpečnosti OSN. Proto, kdybych věděla, že názor České republiky bude v tzv. globální vládě zastoupen, či vyslyšen, nevnímám to jako ohrožení suverenity. Je třeba řešit globální problémy a ty sama Česká republika bohužel nevyřeší. Globálním problémům musíme čelit koordinovaně, a to bez instituce, či společného setkávání, výměny názorů a hledání společného řešení nepůjde.
Podle mého můžeme hledat zárodky globální vlády na půdě OSN. I tuto instituci je však nutné reformovat, aby byla schopna svá usnesení a rozhodnutí dotáhnout do zdárného konce a aby byla akceschopná.
3. Na půdě poslanecké sněmovny jsme toto téma zatím na půdě zahraničního výboru nediskutovali. Co se týče předchozí praxe, často jsem se s tématem globálních institucí setkávala během své stáže v USA ve výboru politické akce Citizen for Global Solutions (Občané pro globální řešení).
4. Nemyslím si, že by toto téma společnost ignorovala. Naopak při sebemenším přesunu suverenity náš stát se svými historickými zkušenostmi vyjadřuje obavy. Já osobně velké obavy z vlády G20 nemám. Mezi G20 a námi totiž neexistuje žádný smluvní základ, který by nás zavazoval k dodržování jejich stanovisek. G20 nám určitě nebude a nemůže diktovat, jak vysoké daně si máme nastavit, koho podporovat v mezinárodních konfliktech a podobně.
5. Velmi ráda se do této debaty zapojím. Můj postoj by vycházel z toho, že je důležité, aby mezinárodní organizace rozhodovaly legitimně za ty občany, které reprezentují. Obecně se řadím mezi zastánce mezinárodních řešení globálních problémů.
Miroslav Němcová (ODS)
1. Václav Klaus sděluje názory, které nejsou vyslovovány s cílem se zalíbit. Vzbuzují diskusi. A to je dobře. Vždyť nápady se nerodí v atmosféře mlčenlivého souhlasu, bez diskuse. Řadu postřehů a názorů na naši současnost, které pan prezident 28. října ve Vladislavském sále prezentoval, cítím podobně, dá se říci velmi blízce.
2. Nabídnu praktický příklad z nedávné minulosti. Pokud nedobrovolně začleníte menší celek do většího, dříve, či později dojde k jeho snaze vymanit se, osamostatnit se, být sama sebou. Tak se kdysi rozpadlo Rakousko-Uhersko, tak se atomizoval po roce 1989 bývalý východní blok. Platí už tisíce let, že když někdo ztratí identitu, bude ji jednou opět hledat a chtít získat. Prosperita a budoucnost se rodí z různosti, z pestrosti tvarů, myšlenek, postupů, nikoliv ze stejnosti. A jsem stejného názoru jako pan prezident v tom ohledu, že národní stát není prázdná kategorie a že nějakou kotvu k prostoru, k dějinám, k tradicím a předkům potřebuje každý z nás.
3. Možná si to neuvědomujeme, ale prakticky se s ní setkáváme denně. Třeba v průniku pravidel a zákonů naší země a Evropské unie. Často narážíme na toto téma ve spojení s potřebou „globálně řešit globální problémy lidstva“, v poslední době především v souvislosti s dopady světové ekonomické krize. Reakcí na ekonomické problémy by však dle mého soudu nemělo být posilování mezinárodních institucí, ale naopak jejich zeštíhlení. Požadavek nastolení „Nového světového řádu“ jsme již v minulosti slýchávali, sice v jiném kontextu, ale s podobnou rétorikou – pro dobro občanů. Dějiny ukazují, k jakým to vedlo koncům. Skutečné globální hrozby odstraníme pouze sebeuvědoměním si svých chyb, nikoliv zřízením globální vlády.
4. Ráda bych podotkla, že téma globální vlády a nového světového řádu bylo námětem prezidentova vystoupení už v květnu 2010 na summitu států EU a Jižní Ameriky. Tehdy to, až na výjimky, média také nijak nezdůrazňovala a nereflektovala. Na dotaz, jestli debatovat vážně, říkám ano. Ale debatu nelze nařídit, společnost k ní musí dospět.
5. Nejsem proti pokroku, nebojím se světa, ale než něčemu začnu tleskat, tak si nejdřív sečtu 1 a 1. Ano, určité obavy s panem prezidentem sdílím. A do debaty se zapojuji již tímto rozhovorem.
Ladislav Velebný (ČSSD)
“Souhlasím s prezidentem, že náš národ, který je jen kapkou v moři v rámci celého světa, si musí zachovat svou hrdost a sebevědomí,”
Jiří Paroubek (ČSSD)
“Myslím, že věc už není aktuální. Ke kuriózním názorům VK se již nechci vyjadřovat.”
Jaromír Drábek (TOP 09)
“Projev pana prezidenta jsem velmi pozorně vnímal, byl podnětný a adekvátní významné příležitosti. Otázka možné globální světové vlády nutí k zamyšlení, nicméně bych ji jako hrozbu nepřeceňoval. Nemyslím, že by bylo nutné vést k tomu celospolečenskou diskuzi.”
Stanislav Křeček (ČSSD)
“Pochybuji, že by se prezident republiky 28. 10. 2010 zmínil o chystané celosvětové vládě, nic takového se bezpochyby nechystá, ale nebezpečí, na která prezident upozornil, jsou reálná a plně s ním souhlasím.”
Jana Černochová (ODS)
“Projev pana presidenta je třeba vnímat v celém jeho kontextu a dominantně v něm pan president zmiňuje hodnotu naší “české státnosti” s důrazem na historické zkušenosti, tradice i kulturní hodnoty a podotýká, že v současném postmoderním světě jsou některé odpovědi na rozměry naší státnosti nejednoznačné a používá k tomu analogii se zrodem moderního českého státu před devadesáti dvěma lety, kdy jednoznačné byly a společnost se na obnovení plné státní suverenity shodovala….
Pan president, podle mého názoru, “nevaruje” ve svém projevu před globální vládou. Pan president pouze hodnotí skutečnost, že jsme svědky toho, že seskupení ekonomicky nejsilnějších a politicky nejvýznamnějších států světa usiluje o to, stát se neformálním předstupněm globální světové vlády, která bohužel, bude odtržena od demokratické legitimizace od občanů a v tomto ohledu s ním souhlasím.”
Vojtěch Filip (KSČM)
Děkuji za dotazy. Je pravda, že jsem se s tím setkal již několikrát a dokonce to bylo i jedno z témat na výročním zasedání Dialogu civilizací. Osobně to považuji za nezdravý projev globalizace, který je technokratický a nesprávný. Místo světové vlády je potřeba podporovat dodržování mezinárodního práva a respekt k právu národů na sebeurčení na jejich právo zvolit si svůj politický režim a právo využívat své přírodní bohatství. (čl 1 mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Tím zároveň odpovídám i na otázku č. 2 – je to nebezpečné a to nejen pro suverenitu ČR. Pokud jde o nový světový řád, je to spíš smyšlenka než myšlenka. Co je nutné změnit je a je nejvyšší čas, resp. je pozdě – už došlo a dojde k dalším ještě hlubším krizím, a měnovým válkám, jak pojmenoval současný stav ministr financí Brazilie. Je nutná revize dohod z roku 1944 (Bretonwood) a nová dohoda o mezinárodních platbách. Změna pozice je nutná, není možné, aby jeden stát zneužíval 80 % světového přírodního bohatství a nechal 90 % obyvatel planety živořit. Na jedné straně se s tím část medií nezabývá, protože tomu redaktoři nerozumí a ti, kteří tomu rozumí, to nepíší, protože jim to z části jejich vydavatelé nedovolí. Diskutuje se to v teoretických kruzích od roku 2007 víc než intenzivně. Výzva V. Klause je tak spíše zoufalé volání, kterému hluší nechtějí naslouchat.
Petr Gazdík (TOP 09)
Projev pana prezidenta jsem celkově hodnotil jako velmi dobrý. Myslím, že zcela jasně a dobře formuloval své názory a postoje, které jsou již dlouhodobě konstantní a veřejně známé. Nicméně jeho obavy týkající se světové vlády nesdílím. Nemyslím si, že pokud by někdy v budoucnu světová vláda existovala, že by tak dramaticky ohrozila suverenitu České republiky či omezila svobodu občanů.
S tématy globální vlády či Nového světového řádu jsem se samozřejmě setkal, tyto termíny rozhodně nejsou v politických dějinách novinkou a domnívám se, že žijeme v době, která by měla řešit problémy či jiné záležitosti i v globálním měřítku (např. boj proti chudobě).
Co se týče médií, tak si myslím, že některá reflektovala právě na tuto část projevu pana prezidenta a každopádně souhlasím, že by bylo dobré o této problematice debatovat a seznámit širokou veřejnost více s těmito otázkami. Já sám bych byl ochoten se do této debaty zapojit.
Vlasta Parkanová (TOP 09)
Projev pana prezidenta chápu jako určité zamyšlení nad některými trendy, které se reálně projevují v mezinárodní politice a vztazích. I já vnímám skutečnost, že je zde někdy patrná tendence přenášet rozhodování na mezinárodní instituce, například na OSN a její organizace, které však postrádá dostatečnou demokratickou legitimitu. Jinými slovy, demokracie jako vláda lidu je zde někdy zaměňována s rozhodováním vlád, z nichž velká část ani nebyla demokraticky zvolena.
Proto jsem byla vždy značně rezervovaná i k takovým institucím jako je například Mezinárodní trestní soud. Na druhou stranu tuto skepsi nesdílím s panem prezidentem vůči Evropské unii a jejím orgánům, protože na jejich rozhodování může svůj vliv reálně uplatnit každá členská země. To přirozeně neznamená, že bychom si svoji suverenitu v zásadních otázkách neměli střežit i v rámci EU.
Jan Farský (TOP 09)
Projev pana Klause jsem neslyšel. A ani ho nebudu číst, protože mám zajímavější věci na čtení.
Alexandr Vondra (ODS, senátor, ministr obrany)
Možná budete překvapen, že to uslyšíte právě ode mne, ale mně se projev Václava Klause líbil, a to zejména v této pasáži. Upozornil na reálný problém eroze demokracie, pokud se rozhodování vzdaluje od těch, kteří jsou nositeli mandátu demokratického rozhodování, tj. voličů. Ve světě debata dávno běží. Viz John Fonte, který mluvil o trojském koni demokracie, nebo David Rothkopf, který píše o Superclass.
Karel Schwarzenberg (TOP 09)
Nebyl jsem v republice, tudíž ani na Hradě, tudíž jsem si projev nevyslechl, takže těžko ho komentovat.
PREZIDENT VÁCLAV KLAUS O GLOBÁLNÍ VLÁDĚ:
Leckdo pravděpodobně očekává, že nyní – hovořím-li takto o české státnosti – pronesu svou standardní filipiku proti Bruselu. Taková očekávání zklamu. Ne proto, že by nebylo o čem kriticky promluvit, ale jsou přinejmenším dva důvody, proč se tématem Evropské unie dnes hlouběji nezabývat.
Je to jednak proto, že se problémy, rizika a nebezpečí umělé a překotné evropské integrace, před nimiž dlouhá léta varuji a které světová finanční a hospodářská krize tak obnažila a vyostřila, staly v mnohém – více méně téměř každému – dobře viditelnou realitou. Mluvit o nich dnes již žádnou odvážnou originálností není. Výrazně se ukázalo i to, že jsou oficiálně proklamovaná soudržnost, solidarita a altruismus evropského projektu spíše přáním než realitou. Že každý stát – velký či malý – má své vlastní zájmy, na které se v okamžiku jakéhokoli problému okamžitě rozvzpomene a upřednostní je před zájmy širšího mezinárodního seskupení.
To si v letošním roce v Evropě uvědomilo více lidí. Proto se i mé, dlouhodobě zastávané názory, za něž jsem byl po léta doma i v Evropě kárán, stávají součástí hlavního proudu dnešní evropské diskuse a necítím proto potřebu je právě dnes opakovat.
Avšak druhý – ještě závažnější – důvod, proč v souvislosti s úvahou o další existenci a mezinárodním postavení českého státu dnes nehovořit o Evropské unii, je jiný. Chci upozornit na problém, kterého si naše politika, média, ale ani občané zatím příliš nevšímají, ač má – pro naši národní a státní budoucnost a pro svobodu a demokracii v celém západním civilizačním prostoru – význam zásadní.
Není možné si nevšimnout, že se „integrační“ snahy politických elit největších zemí světa stále více a rychleji přesouvají ze sociálně inženýrského projektování v rámci států a kontinentů na rozměr interkontinentální, vlastně celosvětový. I v tomto ohledu jsou současné, na mnoha místech světa se vyskytující ekonomické problémy katalyzátorem a urychlovačem vývoje velmi problematického.
Jsme svědky toho, že seskupení ekonomicky nejsilnějších a politicky nejvýznamnějších států světa usiluje o to, stát se neformálním předstupněm globální světové vlády. Vlády zcela odtržené od demokratické legitimace občanů. Vlády, která – ať již bude mít formální rámec jakýkoli – bude fakticky rozhodovat o našich životech bez naší účasti a možnosti ovlivnění.
V takovém uspořádání bude pojem občanství rychle zanikat. Demokracie bez občana je však protimluv a lehkomyslně navrhované světoobčanství je pouhou mystifikací, matením pojmů a manipulací. Příkladů, že národ může být bez svého státu, zná historie nepočítaně. Nemůže však být stát bez národa. Nemůže být stát bez občanů. Nemůže být stát bez politického lidu, který demokratickým procesem – prostřednictvím svých volených zástupců – mění či koriguje svou současnost a budoucnost.
Právě tam, do světa bez občany stále znovu obnovované demokratické politické legitimace vlád, směřuje ambice rozhodujících politických, hospodářských a mediálních elit dnešního světa. Právě tam se již velmi konkrétně a prakticky rýsuje nové, značně pozměněné uspořádání budoucího světa.
Pokud si těchto tendencí včas nevšimneme, pokud nevstoupíme do diskuse o jejich nebezpečích, rizicích a nákladech, budeme brzy postaveni před hotovou věc. Pak už bude jakákoli úvaha o české státnosti jen historickou reminiscencí.
Začít tuto vážnou debatu je naší historickou odpovědností vůči tisíciletým dějinám naší země, vůči předcházejícím generacím, které jí přinesly často ty nejvyšší oběti a které nám jako dědictví zanechaly výsledky svého umu, nadání, práce svých rukou a bohatství svých myšlenek. Je to naší povinností vůči generacím současným, ale i budoucím, které štafetu české státnosti postupně převezmou od nás.
Věřím, že navzdory nejednoduchému světu, v němž žijeme, český stát a jeho občané budoucnost mají. Budoucnost v demokratické zemi, která, vědoma si své ne příliš rozsáhlé velikosti a svého jen velmi omezeného vlivu na evropské a světové procesy, nepřeceňuje své síly, ale má svou hrdost a sebevědomí. Která má ve svých demokraticky zvolených zástupcích, ve svých politických, kulturních, hospodářských a společenských elitách dost sil a odhodlání hájit prostor a odkaz, který pro nás naši předkové vybudovali.
Je to naší povinností vůči sobě samým i vůči těm, kteří přijdou po nás. Právě vědomí této povinnosti by mělo být smyslem státního svátku České republiky. Kdy jindy se nad těmito vážnými otázkami zamýšlet, než právě v tento slavnostní den.
Václav Klaus, Vladislavský sál, Pražský hrad, 28. října 2010
Adam B. Bartoš prvnizpravy.cz a freeglobe.cz
související:
- Kdo stojí za podvodem s globálním oteplováním?
- 11. září 2001 jako příležitost na vytvoření Nového světového řádu
- Proč Schwarzenberg lže? A za co se stydí? (Hyde Park na ČT24)