Michael S. Rozeff
LewRockwell.com
9. dubna, 2014
Článek Seymour Hershe o Sýrii potvrzuje to, co bylo hlášeno loni v srpnu a září, což je, že Velká Británie, Francie a US připravovaly a pouhé dny před spuštěním už měly zahájení ohromného útoku na cokoliv, co se v Sýrii dá rozbít. Více zde, zde a zde.
V té době se objevil 11.9.2013 i článek ve Forbes, co si dělal starosti s legálností takovéhoto kroku podle mezinárodního práva, tj. charty OSN. Ten poukazoval, že uvažovaná bombardovací kampaň je ilegální, a že taková byla i NATO kampaň v Kosovu. V té době řeklo i Rusko, že bombardování Sýrie Západem by bylo ilegální.
Komentář Forbes stojí za to citovat:
„Podíváme-li se na takovouto akci podrobněji, tak je US vojenská akce v Sýrii ve skutečnosti Chartou Spojených národů zakázána. Existují pouze dvojí okolnosti, za nichž Charta OSN dovoluje použití vojenské síly jednoho národa proti druhému: případ sebeobrany, nebo pokud je to autorizována Radou bezpečnosti ‚aby se udržel nebo obnovil mezinárodní mír a bezpečnost.‘ Rusko už řeklo, že akci proti Sýrii nepodpoří, takže to je v Radě bezpečnosti veto (nebo to čínské), což by mělo tuto alternativu zmrazit. US dělají rámus, že mají obavy o vlastní bezpečnost, kdykoliv nějaký vůdce použije zbraní hromadného ničení (Saddám Hussein v Iráku), ale pro případ sebeobrany by bylo zapotřebí něco silnějšího než chemické zbraně tisíce mil daleko.
„Takže shrneme-li to, pokud chcete provést vojenské akce proti Sýrii za její použití chemických zbraní proti vlastním lidem, pak je mezinárodní právo součástí problému, nikoliv součástí řešení. Presidentu Obamovi a ministru zahraničí Johnu Kerrymu zůstávají jen chabé argumenty, že to, co navrhují, je ‚legitimní‘, i když to ve skutečnosti není ‚legální‘. A jak si zařídí takovou legitimitu? Předpokládají, že tím, že přimějí další světové mocnosti k souhlasu, přesvědčením Kongresu, aby schválil rezoluci, na základě prohlášení EU, že má starost (aniž by však autorizovala k vojenské síle) atd. To je způsob, jímž NATO autorizovalo bombardování Kosova v 90. letech – hlavní světové mocnosti odsouhlasily (nebo souhlasily tak, že se nestavěly proti), takže to byla humanitární a správná věc, co se má udělat, i když porušovala mezinárodní zákon.“
V té době jsem kritizoval Obamovy pokusy ospravedlnit útok na Sýrii i přes porušení charty OSN. zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde a zde.
Jaký je smysl za tím poučení přehlédneme-li tuto historii skoro války a skoro agrese, a to takové, před níž varovaly i US ozbrojené síly jako před pošetilostí, kterou měl ale Obamův Bílý dům jen 2 dny před zahájením?
Je to prostě tak, že takováto ukvapená, ilegální a pošetilá rozhodnutí na nejvyšších úrovních pravomocí v US vládě nejsou pouze unikátní specialitou Obamova Bílého domu a neomezují se jen na zahraničně politická rozhodnutí. Takovýto druh špatných, závadně pojatých, protiústavních, destruktivních, iracionálních a škodlivých rozhodnutí, jak domácích, tak zahraničně politických, se neustále vyskytuje ve všech US administrativách. Dochází k nim kvůli samotnému uspořádání vlády a jejích pravomocí.
Vláda činí všemožné pokusy vypadat při svých operacích racionálně, že činí dobro, je citlivá k veřejnosti, jedná spravedlivě a že jedná legálně. Bohužel není to nic z toho a děje se to systematicky. Systematičnost konstrukce toho všeho a reality toho, čím vláda je, a co produkuje špatného a zlého, to je právě tím, na čem samozřejmě záleží. Syrská epizoda k tomu poskytuje jen nedávný příklad.