V souvislosti s videem (Obchodník na BBC varuje před fatálním krachem v příštích dvanácti měsicích), které šíříme na našem youtube kanálů se rozvinula urputná diskuze v kteří komunisté a socialisté volají po okamžitém zákazu spekulace a likvidaci všech spekulantů. Nová daň z finančních transakcí, kterou schválila Evropská komise (plná ex-komunistů), a která má za cíl podojit daňové poplatníky EU o 55 miliard euro (o její nesmyslnosti zde), má také za cíl utnout tipec spekulantům. Toto je odpověď na všechny jejich nápady:
[Tento článek je výňatek z knihy Obhajoba neobhajitelného – kapitola 22. Spekulant]
„Zabte spekulanty!“ se ozývá během každého hladomoru z úst demagogů, kteří jsou přesvědčeni, že spekulanti nechávají lidi zemřít hlady tím, že zvedají ceny potravin. Tento pokřik vášnivě podporují masy ekonomických negramotů. Tento způsob myšlení, nebo spíše nemyšlení, umožnil diktátorům uvalovat dokonce trest smrti pro obchodníky, účtující vysoké ceny potravin během hladomorů. A to bez nejmenších protestů ze strany těch, kteří obvykle hájí občanská práva a svobody.
Pravdou ovšem je, že daleko od toho, aby vyvolávali hlad a hladomory, spekulanti jsou těmi, kdo je odvrací. A daleko od toho, aby zachraňovali lidské životy, jsou to právě diktátoři, kdo nese hlavní zodpovědnost za vznik hladomorů. Obecná nenávist vůči spekulantům je proto největší perverzí spravedlnosti, jakou si lze představit. To můžeme celkem dobře pochopit, pokud si uvědomíme, že spekulant je osoba, která kupuje komodity v naději na dosažení zisku. Spekulant se podle profláknutého hesla snaží „levně koupit a draze prodat“.
Co mají ale nakupování levně, prodávání draze a vysoké zisky společného s odvracením hladomorů? To nejlépe vysvětlil Adam Smith svou doktrínou o „neviditelné ruce“. Podle této doktríny „se každý jednotlivec pokouší použít svůj kapitál tak, aby měl výsledný produkt co nejvyšší hodnotu. Obecně se nesnaží podporovat veřejné zájmy a ani neví, jak moc je podporuje. Usiluje pouze o své vlastní zajištění, o svůj vlastní zisk. V tom je veden jakoby neviditelnou rukou, aby povýšil zájem, který nebyl součástí jeho úmyslů. Sledováním vlastního zájmu často podpoří zájem společnosti mnohem účinněji, než kdyby se jej opravdu pokoušel podpořit.“[1] Úspěšný spekulant, jednající pouze ve svém vlastním sobeckém zájmu, tedy napomáhá veřejnému blahu, ačkoliv o tom neví a ani ho to nezajímá.
Zaprvé, spekulant zmírňuje následky hladomoru tím, že, veden snahou o dosažení osobního zisku, uskladňuje potraviny v době, kdy je jich nadbytek, aby je mohl prodat v období nedostatku za vyšší cenu. Následky jeho jednání jsou dalekosáhlé. Dávají signál ostatním členům společnosti, aby se chovali stejným způsobem. Spotřebitelé jsou povzbuzeni méně konzumovat a více šetřit, dovozci více dovážet, zemědělci vylepšit své výnosy obilí, stavitelé stavět více skladových prostorů a obchodníci skladovat více potravin. Při naplňování doktríny „neviditelné ruky“ spekulant se snahou dosáhnout osobního zisku zaslouží o to, že je v dobách nadúrody uskladněno více potravin, než by bylo bez jeho přičinění, čímž oslabuje následky hubených let.
Setkáme se však s námitkou, že se tyto blahodárné účinky dostaví pouze za předpokladu, že spekulant správně odhadne budoucí situaci. Co když se zmýlí? Co když předpoví bohatou úrodu – a svým prodejem motivuje ostatní, aby také prodávali – a úroda bude slabá? Nebude v tomto případě zodpovědný zazhoršení hladomoru?
Ano. Pokud se zmýlí, bude odpovědný za mnoho utrpení. Existují však mocné síly, které mají sklon nekompetentní spekulanty vyřadit. Nebezpečí, které představují, a škody, které páchají, jsou proto spíše teorií než realitou. Spekulant, který má špatný odhad, utrpí nesmírné finanční ztráty. Kupování draze a prodávání levně sice může poslat ekonomiku špatným směrem, hlavně však nadělá spoušť ve spekulantově vlastní peněžence. Nemůžeme od něj očekávat, že bude předvídat bezchybně. Pokud ale hádá častěji špatně než dobře, časem o svůj kapitál přijde. Nezůstane proto v pozici, ze které může svými chybami zhoršovat průběh hladomorů. Tatáž aktivita, která škodí společnosti, automaticky škodí i spekulantovi, a tím mu zabraňuje v takové aktivitě pokračovat. V jakékoli době je tedy pravděpodobné, že aktivní spekulanti jsou vskutku efektivní, a tudíž prospěšní pro ekonomiku.
Porovnejte to s aktivitami vládních úřadů, když přebírají na svá bedra úkol spekulanta stabilizovat ceny potravin. Rovněž se pokouší udržet rovnováhu mezi skladováním příliš mnoho potravin a skladováním příliš málo. Pokud se však dopustí chyby, není zde žádný proces, který by odděloval zrno od plév. Mzda vládního úředníka neroste a nepadá v závislosti na úspěšnosti jeho spekulativních obchodů. Jelikož peníze, které získá nebo ztratí, nejsou jeho, pozornost, kterou můžeme očekávat, že bude spekulacím věnovat, zanechává spoustu prostoru k přání. Nedochází zde k automatickému denodennímu zlepšování přesnosti úředníků, jako tomu je u soukromých spekulantů.
Často slýchanou námitkou zůstává, že spekulant způsobuje nárůst cen. Budeme-li však jeho činnost studovat pečlivě, zjistíme, že celkovým efektem je spíše stabilizace cen.
V dobách hojnosti, kdy jsou ceny potravin nezvykle nízké, spekulant nakupuje. Část potravin odstraňuje z trhu, díky čemuž ceny rostou. V hubených letech, které následují, se tyto uskladněné potraviny vrací na trh, což způsobuje pokles cen. Potraviny jsou samozřejmě během hladomoru drahé a spekulant je prodává za mnohem vyšší cenu, než za kterou je nakoupil. Potraviny však nejsou tak drahé, jak by byly bez jeho činnosti! (Je třeba mít na paměti, že spekulant nezpůsobuje nedostatek potravin. Ten je obvykle výsledkem neúrody a jiných přírodních či člověkem vyvolaných pohrom.)
Účinkem spekulanta na ceny potravin je jejich stabilizace. Při bohaté úrodě, kdy jsou ceny nízké, způsobuje spekulant svým nakupováním a skladováním jejich nárůst. Během hladomoru, kdy jsou ceny naopak vysoké, vyprodává spekulant své zásoby a způsobuje tím pokles cen. Účinkem na něho je dosažení zisku. To není zlotřilé; ba naopak, spekulant vykonává cenné služby.
Místo toho, aby spekulanty uctívali, demagogové a jejich následovníci jim spílají. Zákaz spekulací s potravinami má však na společnost stejný efekt jako zákaz veverkám skladovat ořechy na zimu – způsobuje hladovění.
[1] Adam Smith, An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations (New York: Random House, 1973), str. 243, parafrázováno.
Walter Block (přidal Jan Zvěřina) vyšlo na mises.cz
Kam dál: