Docela by mne zajímalo, co dnes říkají své volbě “menšího zla” ti váhající, kteří v presidentském plebiscitu nenašli kandidáta svého srdce a podlehli klamu, že přeci musí splnit svou občanskou povinnost a nějaký lístek do urny hodit. Obzvláště pak ti, kteří racionálně nenašli v seznamu kandidátů ani jednoho s pravicovými vizemi, ale nakonec jim v hlasovacím pokeru vyšel, i díky pomoci jemného šťouchnutí pod stolem od taťky Klause, Miloš Zeman.
Osobně si myslím, že nejlepší volbou bylo hlasovací lístky přímo zahodit do popelnice, neboť mi připadá, že pokud by nám jméno presidenta vytáhl cvičený papoušek z klobouku, nic zásadního by se oproti současnému stavu neměnilo. Snad jen, že by možná vylosovaný Fanda Jouda z Horní Dolní tolik netrpěl na zanícené palce či rychle se rozvíjející virózy.
Obávám se tedy, že na příkladu nově zvoleného presidenta se ukazují největší slabiny současné podoby “lidové demokracie”. Zcela zásadní už je předkolo, kdy si různé zájmové skupiny mapují terén a budoucí zdroje do státních krmelců. Důsledně zkoumají náladu a kvality elektorátu a dle toho pak předkládají nejpravděpodobnější možné vítěze. No a protože většinově volí obyčejný člověk socialistického smýšlení, malinko popíjející, bodře lidově hovořící, často si pochutnávající na ovárku z akce a vyznávající nedbalou eleganci, musí se mu najít odpovídající marketingový produkt.
Letošním vítězem se tak stal Miloš Lukoilovič Šloufman a národ si musí pomalu zvykat na novou éru. Na éru, kdy se věrní od plebsu neošálovaného s portrétem Idolu oddělují rozdělovací páskou, na éru, kdy se “děkuje za podporu” otevřeným kšeftováním s posty velvyslanců, na éru, kdy se bolševický prokurátor stává bez mrknutí oka ústavním soudcem, na éru, kdy se na návštěvě u sousedů říkají bonmoty o tom, že mohou být rádi, že jsme je po válce jen vyhnali a ne rovnou postříleli.
Nu vot, éto naše dělo! Báťuška Miloš si zřejmě jako svůj vzor vybral taváršča Putina Vladimíra Vladimíroviče. Stanovil hradní polostínovou vládu, aktivně hledá temná zákoutí ohýbání Ústavy a strategie soustředění moci. Jeho řídící orgán musí mít radost.
Tah presidentem někomu zatím dobře vychází. Jediným problémem je snad jeho poněkud chatrná tělesná schránka. Tu mu zanícený palec brání v chůzi ze schodů, ondy se zase po velkolepé řeči v ruském jazyce na oslavě pobědy přižene viróza jako z praku. No, snad to pan president během tří dnů vykurýruje, zrádnou nemoc vyžene dýmem z popelníčku a i nadále bude těšit svoje voliče ze spodních deseti miliónů lidovou prostořekostí a státnickou obyčejností.
Diskuse bez registrace a mnoho dalších článků: ZDE.
Karel Kříž vyšlo na: