Že byla Charta 77 spolkem zamořeným udavači StB a kovanými bolševiky, kteří v roce 1968 vsadili na špatně rudou kartu je veřejným tajemstvím, o kterém není v době pravdy a lásky vhodné mluvit. Je mi neskutečně líto opravdových disidentů, přesvědčených antikomunistů a odvážných osobností III. odboje, kteří se museli vnitřně vypořádat s tím, že jejich práce byla víceméně ničena bandou marxistických fanatiků a fízlů, se kterými řízením osudu spojili i svoje životy.
Ti, kteří se na tato fakta opovážili veřejně poukázat, jsou dodnes vesměs vnímáni jako neuctiví blázni, hanící vysloužené odbojové ostruhy “úspěšnějších” kolegů, bořící morální piedestal Velkého Vonta i jeho družiny, která nám údajně přinesla svobodu na sametovém podnose pokojnou dohodou s totalitními kreaturami moci, strachu a násilí.
Dnes je situace taková, že z Petra Cibulky je “zmatený věštec s kyvadlem”, z Vladimíra Hučína téměř terorista, z bratrů Mašínů loupeživí vrazi, ale třeba Petr Uhl a jeho manželka Anna Šabatová uctívané společenské autority, které mají co říci ke směřování společnosti a mohou být i jejími morálními arbitry. Jak je to možné? Proč je to špatně?
Především proto, že Petr Uhl, ačkoliv je signatářem Charty 77, která deklarovala boj proti komunistickému teroru, je sám svým myšlením ještě více nalevo než bolševická banda v KSČ. Prokázal to již několkrát svými názory, projevy i skutky. Už vůbec se mi nechce posuzovat jeho role v listopadu 1989 a souvislosti se zprávou o mrtvém studentu Šmídovi. Osobně to spíše stále vnímám jako důkaz připraveného předání moci StB a KGB pečlivě připravované druhé lize komunistů, než jako reálně revoluční počiny.
Kamufláž těchto nových, lepších komunistů “s lidskou tváří” je téměř tak dokonalá, že se jim podařilo obalamutit většinu národa. Jenže, jednou komunistická zvěř, navždy komunistická zvěř. Bývalý komunista je jako bývalý černoch. Příměrů máme nespočet. Jejich pravdivost však dokázala i paní Šabatová – Uhlová, která v duchu rodinné tradice předložila národu recept na boj s rasovou diskriminací dehonestující prý naše multikultirní obohacovače. Její, komunistickým cejchem poznamenané myšlení, vyprodukovalo klasickou poučku rudých propagandistů – nepohodlné názory jednoduše zakázat! Tedy cenzura jako nástroj budování svobodné společnosti!
Bohužel to přesně vystihuje současný stav lidských práv a svobod. Pomalou, salámovou metodou jejich ukrajování jsme se dostali do situace, kdy nám toto může “bojovnice” za pravdu a lásku naservírovat v jednom z hlavních zpravodajských portálů a tvářit se, že je to vlastně normální a správné. Co nás ještě čeká a co nás nemine než opravdu většinově pochopíme, že komunismu, a hlavně jeho praktik i nositelů jeho myšlenek, jsme se vlastně nikdy nezbavili?
Diskuse bez registrace, další články, volební anketa: ZDE.
Karel Kříž vyšlo na:
Odkopaná bojovnice proti komunismu