Valné shromáždění Spojených národů schválilo rezoluci požadující, aby se Velká Británie do šesti měsíců vzdala ostrovů v Teritoriu Britského Indického oceánu, přičemž té se nedostává podpory od žádného členského státu EU kromě Maďarska Viktora Orbána.
Příznivci britského členství v Evropské unii, jako je její někdejší místopředseda vlády, který teď dostal globalistickou trafiku jako jeden z hlavních ředitelů Facebooku, často argumentují, že cenou za suverenitu bude pokles vlivu na světovém jevišti, kde už nebude mít svou partu, neboť těch 27 dalších členských států bloku britské vládě umožňuje, prosazovat na světové scéně daleko větší vliv.
Avšak když Valné shromáždění OSN, do něhož patří zástupci režimů vedených komunistickými stranami, despotických teokracií a dalších více méně diktatur, hodilo na stůl odsouzení pokračující držby Čagoských ostrovů v Indickém oceánu, tak vliv té party a podpůrné síly EU není nikde vidět, když se na stranu Británie postavila jen konzervativní populistická vláda Viktora Orbána, se kterou je pokroková Británie každou chvíli ve sporu, objevuje překvapeně BBC.
Toto shromáždění hlasovalo pro uvedenou rezoluci 116-6 hlasům, ta je naštěstí nezávazná a za Africkou Skupinu ji předložil Senegal, a schválil ji i Mezinárodní soudní dvůr – ovšem také nezávazně – a Británii nařizuje, aby se svého britského zámořského teritoria vzdala a odevzdala ho do šesti měsíců Republice Mauricius.
Britská trvalá zástupkyně při Spojených národech Karen Pierce proti tomuto hlasování namítala, že britsko-americká vojenská základna, kterou tam mají Spojené státy pronajaté konkrétně na britském ostrově v Indickém oceánu Diego Garcia, hraje „kriticky důležitou úlohu v našem úsilí udržet naše spojence a přátele v regionu, včetně Mauricia a mnohých dalších v bezpečí a zabezpečené.“
„Tento svět je nebezpečným a nejistým místem,“ řekla, když namítala, že tato základna „je kriticky důležitá pro naše úsilí zabraňovat konfliktům, terorismu, bojovat s drogami, organizovaným zločinem a s pirátstvím,“ a připomněla roli těchto ostrovů jakožto hostitele jedné ze čtyř světových pozemních stanic k ovládání systému GPS, jednoho z klíčových míst vybavených technologiemi pro monitorování seismické aktivity planety a s nachystanými kapacitami pro mezinárodní humanitární zásahy, které „značně pomohly při zemětřesení v Indickém oceánu v roce 2004 s obrovitým tsunami devastujícím celou oblast i při tsunami s dopady na Japonsko, a při strašlivém tajfunu, co v roce 2013 zpustošil Filipíny.“
Pierce dodala, že ve Velké Británii „nejsou žádné pochybnosti o její suverenitě nad Britským teritoriem Indického oceánu,“ k čemuž dokládala i to, že: „To území bylo pod nepřetržitou britskou suverenitou od roku 1814 a součástí Republiky Mauricius, na rozdíl od všech těch dnešních řečiček, nikdy nebylo.“
Rovněž poukázala, že: „V roce 1965 rada ministrů Mauricia svobodně uzavřela smlouvu, že nebude vznášet žádné nároky na Britské teritorium Indického oceánu výměnou za řadu výhod včetně práv rybolovu a využívání přírodních zdrojů z moře.“
Ani toto shromáždění jako celek ani ti údajní „evropští partneři“ Británie – s výjimkou Maďarska – nepřijali kroky na podporu Británie a spíš na její držbu tohoto území pohlíží jako na dědictví kolonialismu, s nímž musí OSN skoncovat. (Evropský parlament britskou suverenitu nad tímto územím podpořit nechce.)
K maličké skupince, co Británii podpořila, patřily Spojené státy prezidenta Trumpa, s ní silně v rámci Britského commonwealthu spřízněná Austrálie a Maledivy z blízkého sousedství vedle Mauricia – takže nám to poskytuje určité ukazatele, kam by se země měla obracet jako ke skutečným spojencům při budování aliancí, až se Brexitem od falešných přátel vymaní.
Drew Angerer/Getty Images
JACK MONTGOMERY
24 May 2019