Středa, 7 prosince, 2022
Home EKONOMIKA Pandemie a blud o velkém duchu

Pandemie a blud o velkém duchu

„Určitě“ jste už mohli slyšet, jak někdo říká: „Svobodné trhy jsou ohromné, když nám poskytují věci jako fazole, auta, hollywoodské trháky, ale určitě existují určité věci, které jsou prostě příliš důležité na to, aby se nechaly na trhu.“ Rychlé hledání fráze „příliš důležité, aby se to nechalo na trhu,“ na Googlu nám poskytuje samou dětskou vzdorovitost:

Životní prostředí, zdravotnictví, televizi, energii, vzdělání, bydlení, sociální média, „mise knihoven“, finance, sport a rekreaci, produkci potravin a vody uvádí jako příklady věcí, které ta neviditelná ruka podle nich nemůže přiměřeně zvládnout.

Trhy jsou samozřejmě zatím „nedokonalé“, jelikož nemohou a ani v budoucnu nebudou moci produkovat utopie. Je to ale obrovský úlet, když chceme utéct od občas tápající neviditelné ruky k představě o viditelné pěsti státu, která věci zvládne lépe. Před desetiletím filosof James Otteson vycházel z práce Adama Smithe a Friedricha Hayeka, aby vysvětlil to, co nazýval „Blud o velkém duchu.“ Ten nám teď pomůže s myšlenkovým cvičením v porovnávání institucí, což nám pak následně zase pomůže dovědět se, zda opravdu dává smysl tvrzení „příliš důležité, aby se to ponechalo na trhu.“ James C. Scott jakožto politolog a antropolog tvrdí, že státy odvádí vynikající práci v tom, že dělají ze společnosti, které vládnou, čitelnou věc. To ovšem zjevně není to samé, jako skutečně řešit sociální problémy. To vše dohromady nám pomůže vidět to stejně jako ekonom a laureát Nobelovy ceny James M. Buchanan: „Řád je definován v procesu, z něhož se vynoří.“

Až dosud bylo klišé opakovat, že věci jako vzdělání, finance, sport a rekreace atd. jsou opravdu pro blaho lidí základní, a tak jsou příliš důležité na to, aby „se ponechaly na trhu.“ Tvrdit, že to je klišé, není prostořeké, od boku střelené reakcionářské vyjádření ideologické nedůvěry ve veřejné instituce. To je prohlášení o hluboké a základní důležitosti tržního procesu, který zapojuje a nasazuje obsah, a přesvědčení, že soužití miliard myslí sice nevyprodukuje nějaký tak krásný a artikulovaný plán jako jediná Velká mysl, nýbrž že vytváří to, co filosof, fyzik a polyhistor Raymond Tallis nazval „bezbřehou, neomezeně propracovanou komunitou myslí, kterou ukuly biliony kognitivních potřesení rukou v průběhu stovek a tisíců let.“

Státy nevychází moc dobře s komunitami myslí ukutými kognitivním potřásáním rukou. Scott napsal trojici knih, které se zaměřují na představu soužití komunit myslí se státem: Vidět jako stát (1998), Umění nepodléhá vládnutí (2009) a Opřené o zrna: Hluboká historie raných států (2017). V roce 2010 sympozium Cato Unbound shrnulo jeho argumenty (všimněte si, že to nejsou Scottova slova, nýbrž formulace redaktora sympozia):“ Státy mohou uplatnit svoji moc na to, o čem mohou vědět. Vědět vyžaduje měření, systematizaci a zjednodušování.“ Měření, systematizace a zjednodušování nezní tak špatně. Je to konec konců to, co vědci a učenci dělali vždy. Má to ale háček: „Jinými slovy to vyžaduje, chybění spousty konkrétních místních dat.“

Státy jsou velice dobré při identifikaci dobře definovaných problémů a při úpravě systému tak, aby byl čitelný pro jeho funkcionáře. To ale není to samé jako identifikace skutečného problému (nebo sady problémů) a poskytování něčeho blížícího se „skutečným“ řešením. Je to jen nalezení něčeho pro mocné lidi, aby mohli měřit a kontrolovat. Státy během procesu, v němž činí věci čitelnými, poskytují i zkrácený výpis o jiných problémech, které jsou extrémně důležité, které jsou ale mimo rozsah jejich zájmů. Pokud je třeba cílem „zastavit šíření COVID-19 za každou cenu,“ tak vypadá autoritářská karanténa jako dost zjevně se nabízející řešení. Jakmile pak ale relaxujete „za každou cenu“ v rámci tohoto záměru, tak už situace tak jednoduchá není.

Na základní úrovni to vypadá, jako by teoretici a praktici, kteří zavrhují brzdy svobodné společnosti, byli oddáni tomu, co filosof James Otteson v článku v žurnálu Social Philosophy and Policy nazval „Iluze o velkém duchu.“ Ten definoval dva problémy, Problém smeček koček a Problém shromažďování informací, které otráví jakýkoliv plán na státní akci. Jak to popisuje „o státní akci v Problému smeček koček“:

„Protože lidské bytosti mají své vlastní představy o tom, co dělat, přičemž zákonodárci si přejí, aby se místo toho drželi jejich komplexního plánu, ať je sám o sobě jakkoliv krásný a atraktivní, tak je odsouzen přinášet frustraci. Lidské bytosti, jak řekl Robert Nozick, rozčiluje postupovat podle vzorů a sabotují to četnými a nepředvídatelnými způsoby. Legislativec je tudíž postaven před volbu, buď se svého krásného plánu vzdát, nebo se pokusit ho vynutit silou.“ (str. 276)

Navíc je tu problém vzájemně neslučitelných cílů, který popisuje v práci Problém sběru informací:

„Ekonom Friedrich Hayek argumentoval, že informace o lidech, o jejich místních situacích a o jejich osobních cílech, okolnostech, příležitostech a hodnotách je rozptýlena v neproniknutelném předivu miliard mozků. Aby legislativec pro společnost vymyslel plán, co podněcuje k nějakému chování, jenž povede k přínosným důsledkům, tak by musel tyto informace mít. Ale protože to není možné, tak Hayek tvrdil, že plány legislativců, ať jsou jakékoliv, nebudou schopny využít unikátní rezervoáry informací, a tudíž bude takový plán trpět nedostatkem informací a bude přehnanou zjednodušeninou.“ (str. 276-77)

Kombinujeme tedy Problém smeček koček s Problémem sběru informací, aby se nám tak předvedl ten Blud o velkém duchu, kdy ten Blud „spočívá ve schválení politických a ekonomických principů, které vyžadují, aby své sliby splnila nějaké osoba, která má zázračnou schopnost překonat takové problémy propletenců v lidské společnosti, jako je Problém smeček koček a Problém sběru informací.“ (str. 277)

Politika řešení problému COVID-19, aniž by bylo třeba provádět nějaké analýzy veřejných politik, vypadá, že je zamořená Bludem velkého ducha. Ekonomové a jiní společenští vědci patří mezi ty, kteří jsou pod neustálým tlakem identifikovat „politické důsledky“ svých výzkumů a nacházet smysl v čtení akademické literatury, kterou čtu i já, načež spousta z nás si začne myslet, že poskytujeme argumenty a parametry, které ten Velký duch zkombinuje do efektivního plánu. Přepokládat, že by občas mohl být užitečný i dobrotivý centrální plánovač, by mohlo být užitečným duševním cvičením nebo modelovým zjednodušením, ale myslet si, že opravdu existuje nějaká politická instituce blížící se svými schopnostmi těmto zázračným bohům, to je už něco jiného.

Můj přítel a mentor David R. Henderson to prozkoumal ve svém nedávném článku v AIER Liberation from Lockdown Now (Osvoboďme se z karantény hned teď). Jak to formuluje, asi deset procent pracovní síly požádalo o podporu v nezaměstnanosti, „protože jim státní vlády nuceně znemožnily pracovat.“ Data o žádostech o podporu v nezaměstnanosti ilustrují obrovitost tohoto problému. Může to být silný argument pro zvýšení likvidity, aby se pomohlo lidem s náhlým krátkodobým problémem s finančními toky, ale jak uvádí Henderson, je ale zavádějící nazývat ty bankovky sypoucí se od ministerstva financí „stimulem“, protože „vláda nemůže stimulovat produkci, kterou zakázala.“

Henderson se ptá: „Mohla by síla představivosti občanů dospět k vytvoření dostatečně efektivního sociálního odstupu s nižšími náklady, než jak to nařizuje vláda?“ To se asi nikdy nedovíme, ale poukazuje, že existují společnosti, které zůstaly otevřenými společnostmi, přičemž virus udržely pod kontrolou. Existuje samozřejmě i možnost, že to poslouží jako prověřený koncept pro příští kolo ohromujícně autoritářských intervencí, o kterých vládní činitelé sní. Tak přišel na svět mozkový trust Franklina Delano Roosvelta Průmyslová rada z I. světové války, a o tom mluvil ekonomický historik Robert Higgs, když ve své knize z roku 1987 Krize a Leviathan vysvětloval, jak po I. světové válce narostla moc vlády, a jak potom po Velké depresi a pak po II. světové válce toho bylo využito jako příležitosti, aby ta moc narůstala zase. A ta moc bezpochyby naroste i v důsledku pandemie COVID-19.

„Jak ale ten problém vyřeší trh?“ To je obvykle okamžik, kdy spousta lidí přestane poslouchat ekonomy, protože můžeme identifikovat široké koncepty a sociální procesy, ale málokdy můžeme formulovat a dopodrobna přesně vysvětlit, jaké to „řešení“ bude. To nemůžeme, protože nemůžeme formulovat každý aspekt všech kognitivních potřesení rukou, které byly ukuty v Tallisově „komunitě myslí.“ Je to přesně ten fakt, že lidé nemohou dopředu specifikovat, jak bude ‚trh‘ ten problém řešit, a právě to činí trh nenahraditelným. „Trh“ není prostě jednou z technologií mezi mnoha pro řešení dobře definovaných problémů. Trh je spíše zkratkovým výrazem pro systém, v němž lidé dobrovolně obchodují se soukromým vlastnictvím a se svobodnou prací v kontextu, v němž je každý problém potřeba řešit, jakmile se objeví a je definován. Nebo řečeno slovy Jamese M. Buchanana z jeho krátké, ale významné eseje „Řád je definován v procesu, z něhož se vynoří.“

„‘Řád‘ trhu se vynoří pouze z procesu dobrovolných směn mezi účastnícími se jedinci. Takový „řád“ je sám definován jako výstup z procesu, který jej generuje.  Je ‚to‘ výsledek alokací a distribucí, který neexistuje a nemůže existovat nezávisle na procesu obchodování. Pokud takový proces chybí, pak v něm není a nemůže být ani žádný ‚řád‘.“

O kousek dál, pokračuje:

„Jedinci nejednají tak, aby maximalizovali užitky popsané v nezávisle existujících funkcích. Jsou konfrontováni se skutečnými volbami a série přijímaných rozhodnutí lze ex post (po výběru) konceptualizovat z hlediska toho, jak se maximalizuje funkce „co kdyby“. Ale tyto funkce „co kdyby“ jsou samy generovány v procesu volby, nikoliv odděleny od takového procesu. Podíváme-li se na to z takové perspektivy, neexistuje žádný způsob, v němž by mohl ten nejidealizovanější vševědoucí konstruktér duplikovat výsledky vzájemné dobrovolné směny. Potenciální účastníci, dokud do takového procesu nevstoupí, tak nevědí, jaká bude jejich vlastní volba. Takže odsud dále je logicky nemožné, aby to věděl i vševědoucí konstruktér…“

A pak se dostává k jádru problému:

„Tak tomu samozřejmě bude, pokud nám nebude znemožněno uplatňovat individuální svobodnou vůli.“

A přesně to nám ti intervencionisté přináší a právě to udělali tím, co Gene Epstein, když psal o ekonomickém dopadu opatření proti COVID-19, nazval – v analogii k Velké depresi – Velkou supresí tak nějak podobně jako Velký útlak. Spousta lidí s tím samozřejmě žádný problém nemá: spoustě těch zdravotních odborníků se líbí údery takových železných pěstí skrytých pod latexovými rukavicemi. Jenže když to odtrhneme od trhu, spácháme závažnou chybu, protože právě trhy generují informace a znalosti, ke kterým se prostě nedostanete nikde jinde, nebo jak je důležité uvést, žádným jiným způsobem.

Art Carden 

– April 17, 2020

Zdroj: https://www.aier.org/article/pandemics-and-the-great-mind-fallacy/

0 0 votes
Article Rating

Sdílejte přátelům

RELATED ARTICLES

Evropa odkládá skruple, dovozy ruského kapalného zemního plynu jsou na rekordní úrovni

Evropská unie letos zažívá nárůst dovozů kapalného zemního plynu z Ruska na rekordní úroveň, takže spolu s poetickým básněním o své podpoře Ukrajiny posílá...

Zjevuje se Matka všech ekonomických krizí

Po letech ultra-ztrátových fiskálních, monetárních a úvěrových politik a po nástupu ohromných šoků chybějících dodávek teď tlaky stagflace drtivě tlačí lavinu hor...

Bankovní elita využívá krypto-masakr a podvod s FTX k podstrčení digitálních měn centrálních bank

Centrální bankéři a mezinárodní korporátní finančníci dlouho předstírali, že nenávidí samotný koncept krypto-měn jako Bitcoin a Etherium, přičemž sami ohromně investovali do...

Most Popular

Evropa odkládá skruple, dovozy ruského kapalného zemního plynu jsou na rekordní úrovni

Evropská unie letos zažívá nárůst dovozů kapalného zemního plynu z Ruska na rekordní úroveň, takže spolu s poetickým básněním o své podpoře Ukrajiny posílá...

Odmítněte centralistickou tyranii, polský premiér říká, že Evropané se musí rozhodnout pro republikánství

S tím, jak se Evropa pokouší vypořádat se s ohromnými problémy před ní, má na výběr mezi republikánským způsobem a byrokratickým centralismem., řekl během...

Elon Musk je horší než Hitler

Není žádným přeháněním říci, že uchvácení Twitteru Elonem Muskem je nejděsivějším vývojem v nedávné historii. Jen fašista by mohl na lidstvo uvalit svobodu...

Maďarsko EU zablokuje poslání dalších 19 miliard $ Ukrajině, říká Orbán

Jakýkoliv pokus Evropské unie poslat dalších 19 miliard $ Ukrajině Maďarsko zablokuje, vyhlásil Viktor Orbán. Maďarský ministerský předseda Viktor...

THE EDITORS RECOMMEND

0 0 votes
Article Rating
0
Would love your thoughts, please comment.x