ŘÍM – Papež František zlořečil obrození populismu a národovectví na světovém jevišti, kdy místo něj volal po větším multilateralismu.
V dnešních dnech se zjevně projevují „určité příznaky zpátečnictví,“ píše papež v novém encyklickém dopise nazvaném Fratelli Tutti (Všichni bratři). „Pradávné konflikty, dlouho považované za pohřbené, se prolamují k novému životu, neboť nám tu vyvstávají případy krátkozrakého, extremistického, zahořklého a agresivního národovectví.“
„V některých zemích koncept populární a národní jednoty ovlivnil různé ideologie vytvářením nových forem sobectví a ztráty sociálního cítění pod pláštíkem obrany národních zájmů,“ píše pontifik ve svém v neděli zveřejněném dopise o 43 000 slovech.
František, jak už to dělal při jiných příležitostech, to obnovené národovecké cítění připisoval rostoucí xenofobii, úzkoprsosti a sobectví.
Existují takoví, „kteří zjevně cítí nutkání nebo alespoň svolení jejich víry, aby podpořili rozmanitá zabedněná a násilná národovectví, xenofobii a opovržení, a dokonce, aby s těmi, kdo jsou odlišní, zacházeli špatně,“ lamentoval papež. „Víra a humanismus, který to inspiruje, musí tváří v tvář takovýmto tendencím udržovat kritický rozum a podněcovat rychlou reakci, kdykoliv takoví pozdvihnou hlavu.“
„Zabedněné formy národovectví jsou projevem extrémní neschopnosti pochopit smysl štědrosti,“ píše František. „Váznou v představách, že mohou rozvíjet své vlastnictví bez ohledu na ruinování ostatních, že zavřením svých dveří pro ostatní budou lépe chráněni.“
„Na imigranty se pohlíží jako na uzurpátory, kteří nemají nic co nabídnout,“ dodal. „To vede k zjednodušujícímu vidění, že chudí jsou nebezpeční a zbyteční, zatímco mocní jsou štědří mecenáši.“
„Bohužel politika dnes nabývá formu bránění pokroku směřujícímu k lepšímu světu,“ konkrétně tedy populismus.
„Nedostatek starosti o zranitelné se může skrývat za populismus, který to demagogicky zneužívá ke svým vlastním účelům, nebo za liberalismus, který slouží ekonomickým zájmům mocných,“ píše.
Pokus pohlížet na populismus jako na klíč k interpretaci sociální reality je „problematický,“ tvrdí František, protože to „přehlíží legitimní význam slova ‚lid‘,“ což s sebou nezbytně nese „komunitní aspirace“ a „sdílené cíle, které překlenují jejich odlišnosti.“
Prosazování „populárních“ vůdců „může degenerovat do nezdravého ‚populismu,‘ kdy jednotlivci jsou schopni politicky těžit z kultury lidí, ať už je to pod jakoukoliv ideologickou vlajkou, ke svému vlastnímu osobnímu prospěch nebo k pokračujícímu úchvatu moci,“ prohlašoval. „Nebo když jindy usilují o popularitu apelováním na nejpřízemnější a nejsobečtější sklony určitých složek populace.“
„To začne být závažnější, když to, ať už v hrubé nebo v zastřenější formě, vede k uzurpaci institucí a zákonů,“ varoval.
Ač papež ve svém zlořečení vzestupu „agresivního národovectví“ neuváděl jména, tvrdil, že v posledních letech zažíváme obrození národovectví v Evropě, Asii, v Amerikách i jinde.
„V posledních letech vidíme rostoucí národovectví všude a ve všem,“ prohlásil v roce 2018 v eseji v Journal Ethnopolitics.
„Od zvolení Donalda Trumpa, přes Brexit, k národoveckým politikám japonského ministerského předsedy Shinzo Abe a jeho indického protějšku Narendry Modiho a u tureckého prezidenta Tayyip Erdogana, i ve volebních úspěších krajně pravicových stran v Itálii, Německu a Rakousku v letech 2017 a 2018, vidíme, že národovectví je zjevně globálně na vzestupu,“ prohlásil.
ALBERTO PIZZOLI/AFP via Getty Images
4 Oct 2020