Předchozí dva měsíce jsem velkou část svého volného času věnoval diskuzi s potenciálními voliči Svobodných, a to jak na internetu, tak při kontaktní kampani na ulici. Byly kladeny různorodé otázky, na něž se mi dařilo úspěšně odpovídat a snad jsem i některé z tazatelů přesvědčil, aby nám dali hlas. Jeden dotaz se opakoval tak často, že si nedovolím ho opominout. Občané se mě mnohokrát ptali: „Když zrušíte těch 26 zbytečných úřadů, co budou dělat tamní úředníci, kteří ztratí práci?“
Nabízí se lakonicky odvětit: „Co asi, najdou si jinou práci.“ Při současném počtu nezaměstnaných taková strohá odpověď voliče zaručeně neuspokojí, a proto si tato problematika zaslouží obsáhlejší zdůvodnění.
Na začátek musím zdůraznit, že administrativu považuji pro chod státu za nezbytnou. Chceme zrušit pouze zlomek úřadů, jejichž činnost podle našeho názoru nevytváří nic dobrého. Široká veřejnost obvykle ani netuší, že takové úřady máme, natož aby věděla, k čemu slouží.
Abychom si udělali představu, o jak velké propouštění by šlo, podívejme se na samotné úředníky. Jedná se o 15 tisíc lidí, z nichž většina žije v Praze, protože tam téměř všechny zmiňované úřady sídlí. V Praze je dlouhodobě nejnižší míra nezaměstnanosti v naší republice — pohybuje se okolo 5 %. I kdyby byly všechny tyto úřady zrušeny najednou, nezacloumalo by to výrazně s celkovou nezaměstnaností. Tito lidé představují pouze 0,3 % všech pracujících v naší zemi.
Protože je pro Svobodné důležitá stabilita země, odmítají činit jakékoliv velké změny bezhlavě; plánované rušení zbytečných úřadů bychom rozprostřeli do celého volebního období a tím pádem by byly propouštěny řádově stovky lidí měsíčně. Představa, že by útulky pro bezdomovce byly plné hladových bývalých úředníků žádajících o skývu chleba je tak dosti nerealistická.
Samotné hledání práce se u propuštěného úředníka příliš neliší od ostatních občanů. Buďto něco umí a nalezne uplatnění jako řadový zaměstnanec, živnostník či podnikatel a pozvedne tak blahobyt nás všech, nebo je pro trh nepoužitelný a skončí na dávkách. I přes svůj odpor k byrokracii považuji státní úředníky za schopné lidi, kteří nemají problém se uchytit jinde. Mohu se však mýlit a může to dopadnout tak, že všech 15 tisíc zůstane závislých na podpoře státu. Taková situace by pro daňové poplatníky i přesto byla výhodnější než stávající stav. Pracovní místo (mzda, provoz kanceláře a veškeré nezbytné vybavení) je totiž mnohem nákladnější než sociální podpora. Zlí jazykové k tomuto poznamenali, že by byrokraté bez práce navíc nemohli škodit svým zasahováním do volného obchodu a života ostatních.
Kromě toho jako protiváhu navrhujeme zvýšit zaměstnanost pomocí následujících kroků:
- zmírnění daňové zátěže — snížení či naprosté zrušení některých daní, zvláště těch neefektivně vybíraných, což by vedlo ke snížení nákladů zaměstnavatelů;
- omezení papírování — stát by od firem přestal vyžadovat některé povinnosti, jako například nutnost písemné pracovní smlouvy, když by u jednorázové práce stačila ústní dohoda;
- legalizace švarcsystému — nechat se zaměstnat na živnostenský list, pokud by to bylo pro obě strany výhodné;
- redukce překážek pro vstup na trh — zvýšení konkurence díky odstraňování podmínek, které nové firmy musí v současnosti splnit, aby mohly začít fungovat;
- zrušení minimální mzdy — u určitých skupin (jako třeba absolventi bez praxe) se vyplatí práce za méně než 8500 Kč měsíčně, stát to však teď zakazuje.
Proč se tyto návrhy natolik liší od programu jiných stran? Jsme přesvědčeni o tom, že vláda žádná pracovní místa ve skutečnosti nevytváří. Zbytečný úředník totiž představuje promarněný potenciál pracovníka, který namísto dělání něčeho užitečného pouze generuje nová lejstra a nařízení. Jeho místo je zároveň financováno z daní, jež byly vybrány od lidí, kteří tvoří skutečné hodnoty pro společnost. Každý úředník tedy znamená nejméně jedno nevytvořené či zaniklé místo v soukromém sektoru. Propouštění pracovníků vždy bolí; pro společnost je ale méně bolestivé propustit zbytečného byrokrata než produktivního zaměstnance, který je nucen odejít v důsledku přebujelosti státního aparátu.
Vzhledem k tomu, že byrokracie má tendenci k trvalému růstu, je neustálá kontrola smysluplnosti úřadů nezbytná.
Pavel Dvořák je členem Svobodných, vyšlo na svobodni.cz