Předseda ODS Nečas se poněkud bláhově domnívá, že za propadem v krajských a senátních volbách může „rozhádanost a nejednotnost“ ve straně. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Takzvaně pravicová ODS doplatila na zvyšování daní namísto výdajových úspor. Doplatila také na OpenCard, parkovací zóny, tunel Blanka, předražené dálnice, spadlý most ve Studénce a na desítky dalších menších i větších afér.
Mohla historie ODS jít jinou cestou? Jsem přesvědčen, že nikoli. Korupce a tlak na vyšší daně jsou charakteristiky, které jsou zakódovány do DNA českého politického systému. Všechny strany tzv. hlavního proudu jsou víceméně stejné. ODS stejně jako ČSSD. TOP 09 stejně jako KSČM. Liší se jen barvami a marketingovými hesly.
Má ODS ještě šanci na záchranu? Pokud přestane hledat viníky prohry tam, kde nejsou, pak možná malá pravděpodobnost přežití existuje, byť nepatrná. Pokud si uvědomí, že problémem jsou vysoké výdaje státu, byrokracie a chybný volební systém, potom má ještě možnost přežít.
Bez zásadní změny volebního systému se situace bude dále zhoršovat. Až budeme mít dluhy jako Řecko, daně jako Francie a korupci jako Nigérie, bude už poněkud pozdě cokoli měnit.
Vzpomínka na kongres ODS z roku 2005
Následující text byl obsahem mého projevu na kongresu ODS, dne 26. listopadu 2005 v Brně. Bylo to poprvé a možná naposledy, co jsem byl pozván jako host na kongres nějaké strany. Sedm let poté necítím potřebu jej zásadně měnit.
Změnily se ovšem okolnosti, a to zásadně. ODS tehdy byla nadějí pro mnoho voličů. Byla delší dobu v opozici a její různé nešvary z 90. let již byly převážně zapomenuty. ODS měla tehdy skutečně pravicový program a po několik let jej dokonce i prosazovala.
V roce 2005 převládala naděje a odhodlání nevzdat se Paroubkovi zadarmo. V roce 2006 jsem ODS volil. Naposledy.
Co je za růstem české ekonomiky (projev z 25. 11. 2005)
Česká ekonomika prochází obdobím, které je poměrně příznivé – snad až velmi příznivé podle některých ukazatelů. Komu nebo čemu za tyto úspěchy vděčíme?
V první řadě je nutno jmenovat globalizaci. Tento strašák levičáků české ekonomice neuvěřitelně pomáhá. Nikdy v minulosti neměl český export tak příznivé podmínky, protože díky působení WTO a podobných organizací jsou celní bariéry nejnižší, co svět světem stojí. Svoji zásluhu má i Evropská unie – zde bych připomenul, že základ EU spočívá na liberálních myšlenkách volného pohybu zboží, kapitálu a pokud možno i osob. Díky globalizaci a pádu bariér se také česká ekonomika těší i přílivu zahraničních investic.
Druhou složkou úspěchu jsou velmi levné peníze a tudíž snadno dostupný kapitál. Úrokové sazby v české ekonomice byly během roku 2005 nejnižší od roku 1905. Levný kapitál znamená levné hypotéky, levné spotřebitelské úvěry a také levné podnikatelské úvěry. Tato exploze úvěrů táhne ekonomiku. Vzhledem k tomu, že stupeň zadluženosti českých domácností je poměrně nízký, existuje zde ještě prostor pro další růst.
Naskýtá se samozřejmě otázka, komu za levné peníze vděčíme. Vládě? Jak bychom potom vysvětlili, že rekordně nízké úrokové sazby převládají i v západní Evropě, Severní Americe, ale dokonce i v Rusku a v mnoha asijských ekonomikách? Česká vláda určitě nemá takovou moc. Spíše bych řekl, že za nízkou inflaci – a tedy i za levné peníze – vděčíme celosvětovému rozvoji monetarismu v posledních třiceti letech. Poděkování tedy směřuje k profesoru Miltonu Friedmanovi.
Třetí komponentou úspěchu je stabilní měna. Zde můžeme konstatovat, že Česká národní banka po některých dramatických akcích v průběhu 90. let provádí již delší dobu velmi rozumnou měnovou politiku a již nejméně pět let jí nelze nic podstatného vytknout. Jak všichni víme, ČNB je nezávislá instituce. Je nezávislá na vládě a samozřejmě i na panu Paroubkovi. Ani zde tedy nelze o zásluhách vlády vůbec mluvit.
Čtvrtý důvod hospodářského růstu je poměrně málo diskutovaný a přitom zcela zřejmý. V průběhu posledních několika let dospěly početně silné populační ročníky narozené v první polovině 70. let do nejproduktivnější části svého ekonomického života. Tito lidé v nedávné minulosti začali slušně vydělávat, zakládat rodiny, berou si masově hypotéky (díky nízkým úrokovým mírám), zařizují si domácnosti, a tak dále. Krátce řečeno, představují vydatný impuls pro růst spotřeby domácností a tudíž i pro celou ekonomiku.
Komu za to vděčíme? Jméno Gustáva Husáka mi jaksi nejde přes ústa, když uvážíme, za jakých okolností tehdy došlo k populačnímu boomu. Raději bych poděkoval – všemu lidu. V tomto případě bez velké nadsázky.
Za těchto krajně příznivých okolností – které nemají obdobu v českých dějinách snad až do doby Karla IV. – by česká ekonomika mohla růst tempem kolem 8 % při nezaměstnanosti kolem 4-5 %. Jenomže skutečná čísla jsou téměř přesně opačná. Znamená to, že v ekonomice cosi drhne. Cosi je v nepořádku.
Co a proč?
Vládní ČSSD nemá žádný skutečný ekonomický program. Neřeší problémy. Hospodářství roste díky uvedeným faktorům i navzdory neřešení těchto problémů. Zdá se, že velké části voličů to vůbec nevadí. Jsou ukolébáni dosavadními relativními úspěchy a nevědí, že jde o úspěchy skutečně jen relativní.
Co sdělit těmto voličům?
Vysvětlit, že současné hospodářské úspěchy i „úspěchy“ jsou dány jen výjimečnou shodou mimořádně příznivých okolností. ČSSD je strana dobrá jen pro dobré počasí. Okolnosti se ale mohou zhoršit. Úrokové sazby mohou vzrůst, zahraniční obchod může utrpět v případě celosvětové recese, demografická výhoda se jednou zákonitě změní v demografické břemeno. ČSSD nebude za těchto okolností znát recept na úspěch – z toho prostého důvodu, že jej nikdy neznala.
ODS by měla nabídnout vyšší ekonomickou výkonnost za příznivého počasí a menší riziko v podmínkách méně skvělých. Dokonce bych řekl, že ODS toto voličům nabídnout prostě musí.
Poznámky a dodatky
Možná, že bych býval zdůraznil roli levných peněz, neboť ta byla dvojsečná. Na podzim 2005 ovšem vskutku ještě nikdo netušil, že o tři roky později padne Lehman Brothers. V roce 2005 česká ekonomika rostla ještě poměrně zdravě.
Dále bych dodal – s výhodou zpětného pohledu z roku 2012 – že ČSSD skutečně byla stranou jen pro dobré počasí, ale nejen ona. Takzvaně pravicové strany rovněž. Žádná strana hlavního proudu neznala recept na úspěch v situaci, kdy se ekonomické okolnosti zhoršily, což se skutečně stalo. Ukázalo se, že tupé zvyšování daní nikam nevedlo. Přesto na něm ODS společně s TOP 09 trvá. Jaká pošetilost.
Pavel Kohout je ekonom a zakladatel společnosti Partners, vyšlo na novaustava.cz