Prezidentem by prý měla být šedá myš. Měl by sám sebe vidět jako nejvyššího úředníka, který nejenže nepřístojně nezasahuje do politiky doma, ale ani na mezinárodní scéně. „Potřebujeme opravdu znovu prezidenta, který jezdí po světě trousit moudra o globálním neoteplování a z osobního přesvědčení hází písek do soukolí evropské integrace?“, ptá se Jiří Pehe.
Když jsem ty jeho úvahy četl (nabízím zde v plném znění) a k tomu si uvědomil, že se mimo jiné podílí na výuce nových absolventů na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, znovu jsem si uvědomil, jak je pro národ nebezpečné, když člověk absolutně vytržený z unijní reality má v roce 2012 šanci učit naše děti. Inu, asi by ji neměl, kdyby ta škola nebyla státní a nevychovávala nové oddané a pokojně se do EU integrující občany. Kdyby snad Pehe chtěl studentům na svých sociálně filozofických jistě zásadních přednáškách sdělit také něco k přímé volbě prezidenta, a stylem Rudého práva začal slovy o svědomitém úředníkovi, který nehází písek do soukolí evropské integrace, rád bych jim teď něco připomněl.
Česká republika má svou Ústavu. Dle mého soudu sice umožňuje mnohdy zjevně několikerý výklad podle toho, kdo ji vykládá a jaké má osobní preference, přesto v ní najdeme věty, které dvojí výklad nesnesou (a to ani přes úpěnlivou snahu socialisty Rychetského a jemu podobných, pokud jde například o výklad pojmu státní suverenita v kontextu odevzdání našich výsostných práv mimo hranice našeho státu). Jsou to věty, které se týkají prezidenta České republiky. Prezident republiky je hlavou státu. Jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, rozpouští Poslaneckou sněmovnu, jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, nebo podepisuje zákony. Mimo to ale také zastupuje Českou republiku navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, je vrchním velitelem ozbrojených sil, vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, nebo například jmenuje a povyšuje generály, kterým velí, nebo propůjčuje a uděluje státní vyznamenání.
Pevně věřím, že i přes snahy lidí uvažujících jako Jiří Pehe je stále ještě dost studentů s nevypláchnutou hlavou, kterým je z výše uvedeného zřejmé, že prezident České republiky opravdu není nejvyšší úředník, jehož náplní práce by mělo být nezasahování do politiky doma či na mezinárodní scéně. Ba co víc, kdyby tak nečinil, konal by v rozporu s Ústavou. Velmi dobře rozumím snahám lidí jako je Pehe o to, aby na Pražském hradě zasedla „šedá myš“, která jeho slovy „nebude házet písek do soukolí evropské integrace“. Jenže také každý den sleduji, jak to soukolí funguje – a takových lidí je u nás naštěstí stále víc. Doufám, že ve vlastním zájmu mezi ně patří i studenti.
To poslední co bychom si mohli v nadcházejících letech přát je, aby se dalším českým prezidentem stal kdokoli, kdo místo realistického pohledu na snahy Bruselu přijme jeho vazelínu, ohne se a bude bezmyšlenkovitě a bez vlastního názoru hezky mazat, kde mu zrovna řeknou. Než šedou myš, to raději pořádnýho psa (nebo klidně fenu), který nejenže štěká, ale i kouše – a to zdaleka nejen v EU, ale i u nás doma. Ta unijní „elita“, ale i ta v naší sněmovně a senátu, potřebuje místo šedé myši vostrýho psa jak prase drbání.
František Matějka je členem Svobodných, vyšlo na blog.idnes.cz