S tím, jak se svět potýká se zvládnutím COVID-19 přes sociální odstup, tak miliony rodičů stojí před perspektivou, že budou v blízké budoucnosti muset nedobrovolně vzdělávat své děti doma.
K pondělku už 45 amerických států nařídilo zavření všech škol. Doma je teď nejméně 54,8 milionu žáků. Ač úvodně ohlášené uzavření škol je v rozsahu od několika dnů až po měsíc, mnozí ale spekulují, že by to do opětovného otevření škol mohlo trvat daleko déle, což by mohlo být do konce školního roku.
Ač to rozvrací ekonomiku, stejně jako životy školáků a rodičů, tak zavření škol přinese i mnoho dobrého i mimo zjevného přínosu ze zpomalení šíření choroby.
Následující by si rodiče a veřejnost jako celek měli ze zavření škol odnést.
1. Veřejné školy by mohly být levnější, kratší a přes internet.
I když měli učitelé jen málo času na přípravu přechodu na internetovou výuku, mnoho školních okresů nabízí svým studentům online kurzy, videokonference jejich tříd a emailové balíčky úkolů.
Pokud to vše půjde udělat jen po pár dnech plánování, tak si představte, co by asi šlo udělat, kdyby učitelé a studenti takto fungovali běžně. Už teď je řada vysokoškolských kurzů a dálkových studijních kurzů, které se nabízí online.
Kdyby výuka veřejných škol probíhala online místo cihlových a betonových budov, tak by se náklady na to snížily. Žádný dopravní rozpočet. Náklady nájemného a údržby budov by se vypařily.
Velikost tříd by mohla být větší, protože učitelé by nemuseli udržovat pořádek ve fyzických třídách a jejich zaznamenané lekce by se mohly škálovat pro větší počty studentů.
A co studenti s nižšími příjmy, kteří by nemuseli mít přístup k domácímu internetu?
Pokud by školní okresy byly oddány výuce online, tak by mohly vybavit domovy všech dětí vysokorychlostním internetem a poskytnout jim osobní počítač za méně peněz, než kolik teď utrácí za žáka – celonárodní průměr je 12 500 $.
Jakožto rodič školáků si představuji, co bych pro své děti mohla dělat s jen polovinou žákova nasazení. Řekněme, že bychom použili obchodní značku pastelka.
Převzetí kontroly: Když už jsou daňoví poplatníci nuceni financovat veřejné školství, ta by to mělo rentabilní a pokud možno nejvíce účinné. Výuka online by byla krokem správným směrem.
Ale samozřejmě, že skutečný náklad na výuku dětí online by spočívalo v tom, že dohled nad nimi by se vrátil zpátky rodičům. A to je ten hlavní problém. Protože…
2. „Školský systém“ je hlavně o hlídání dětí.
Mít děti je dost dobře možné, pokud můžete na účet daňových poplatník 7 hodin denně strávit, aniž by byly doma.
Náhle ale už ta možnost neexistuje a lidé z toho panikaří.
Samozřejmě, že panikařit musí. Plánovali si životy se svými dětmi s tím, že od nich mají „volno“, když nejsou doma, po 35 hodin týdně. To znamená, že více rodičů pracuje; 85% domácností se dvěma rodiči a dětmi do 18 let mají dvojí příjem, uvádí Úřad pracovní statistiky.
Přidejte 13,7 milionu rodin s jedním rodičem, z nichž polovina má podle dat ze sčítání obyvatelstva zaměstnání na plný úvazek, a uvidíte, kolik lidí sází na školský systém, že je udrží nad vodou.
Nejsem tu od toho, abych posuzovala závislost rodin na staletí trvajícím „pověření“. Jen poukazují, že metodika vzdělávání příštích generací patří k hlavním problémům.
A to ale nikoho zatím nezajímalo.
Povinná školní docházka v USA začala v polovině 19. století, když Horace Mann vedl hnutí za požadavek docházky do komunitních škol pro děti od 8 do 14 let nejméně 12 týdnů ročně.
Účelem, který zakladatelé veřejného školství nezkoušeli ani skrývat, bylo vytvořit poslušnou a vlasteneckou budoucí pracovní sílu s dovednostmi, které elity potřebovaly do svého průmyslu.
Od té doby se působnost škol rozšířila, aby zahrnula i mladší děti, byla více dnů docházky a delší školní rok.
Existuje také více služeb než kdy jindy: speciální školy, školní psychologové, školní snídaně a obědy zdarma, péče družin po škole a dotované sporty a kroužky. Vše, co si lze představit, že by rodiče mohli svému dítěti poskytnout – nebo to přinejmenším zaplatit – převzal stát.
Takže vidíme, jak moc školský systém ovlivnil ekonomiku. Děti jsou mimo domov delší dobu, od mladšího věku a poskytuje se více služeb. Samozřejmě, že pro většinu rodičů dává větší finanční smysl, aby pracovali, místo aby učili děti doma.
Poselství je však jasné: vaše děti může učit kdokoliv, nakrmit je, postarat se o jejich emotivní blaho a strávit s nimi čas. Vy, rodič, jste užitečnější, když se svým dítětem nejste, přispíváte k ekonomice a platíte daně.
Převzetí kontroly: Pokud je hlídání hlavním cílem školství pro rodiče, tak odhaluje i spiklenecký cíl vlády vytvoření příští generace bezduchých, poslušných dronů.
Aliance za sebe-směrujícího vzdělání má mnoho příkladů alternativních škol, které jsou ve skutečnosti pro vaše děti velmi dobré. A mnohé mají školné menší, než jsou průměrné náklady ve veřejných školách.
3. Ať komunita pomůže už před vládou.
Jestli tato pandemie něco udělala, tak obnovila moji důvěru v lidskost, je to v nabídkách pomoci, jaké jsem spatřila přicházet ze své komunity.
Místní skupiny sociálních médií jsou zaplaveny příspěvky nabízejícími jídlo pro každého, kdo závisí na školních obědech zadarmo, nebo svačinu k nakrmení jejich dětí.
Jiní lidé využívají čas doma s dětmi, aby psali dopisy obyvatelům pečovatelských domů nebo šili lékařské masky pro pracovníky nemocnic.
Lidé nabízí, že přinesou nákupy a hygienické pomůcky starým sousedům a že ohlídají děti těm rodičům, kteří musí jít do práce.
Online vzdělávací zdroje také přešly od lavic k tomu, aby sloužily potřebám milionů zdráhavých školáků vyučovaných doma. Společnosti zdarma nabízí svá online videa, pracovní listy, hry a spoustu dalších věcí.
V dobách krize to přinejmenším vypadá, že není nedostatek zdrojů pomoci, pokud víte, kde ji hledat. A ač to třebas nepokryje všechny existující potřeby světa, a tak by měla fungovat první linie obrany naší sociální sítě.
Převzetí kontroly: Pokud musí existovat bezpečnostní síť vlády, tak by to měla být jen poslední možnost kontroly, když komunita selže, a nikoliv první instance, na kterou se lidé obrací.
4. K výuce vždy dochází i bez školy
Je obdivuhodné, že tyto organizace nabízí bezplatný online obsah pro rodiče, aby vyplnily mezery, které umožnilo zavření veřejných škol. Ale beru to jako věc, která umožňuje to popsat.
CNN hlásí, že Scholastic spouští webovou stránku „Uč se doma“ nabízející dětem bezplatné kurzy od předškoláků až do 6 třídy.
„Takže vaše děti se mohou dále učit, i když jsou školy zavřené,“ vysvětluje nadpis. Jako takové to vyžaduje speciální webovou stránku, co dědi podněcuje, aby se učily.
Dětské mozky se často srovnávají s houbami, kvůli jejich ohromující schopnosti absorbovat dovednosti a znalosti, aniž by k tomu potřebovaly takový výklad, jaký si spojujeme se školou. Jen se zeptejte nějakého dítěte, které se naučilo chodit, mluvit a jezdit na kole, aniž by k tomu potřebovalo formální výuku.
Nebo se podívejte na jakékoliv dítě s internetovým spojením na jeho schopnost se ptát: „Alexo, proč je ptačí trus bílý?“
Minulý týden se moje 10letá dcerka dovědět všechno o kremaci, všechny ty věci, když se dověděla, že zesnulý herec, kterého obdivovala, byl zpopelněn. Po 30 minutách zkoumání několika domácích webů pohřebních služeb teď už o kremaci ví více než většina dospělých ve Spojených státech.
Samozřejmě, když lidé poukazují, že děti potřebují školu, aby se učily, tak myslí, že potřebují školu, aby jim řekla, co je nezbytné se naučit. Pak se to do nich nacpe, ať už jsou k danému tématu vnímavé, nebo ne, a ať už je jejich mozkový vývoj připraven takové koncepty pojmout.
V takovém případě ano, budete potřebovat tvrdou ruku školy, aby děti nahnala do třídy, kde společně poslouchají a pokouší se absorbovat poznatky o exportu kolonií v časech Americké revoluce.
Pokud byste počkali, až je to začne zajímat, tak by toho absorbovaly více. Některé se nikdy nebudou zajímat některá fakta a i to je OK. Kdyby narazily na nezbytnost se to dovědět, tak se zeptají internetu.
Převzetí kontroly: Zdroje pro vzdělání jsou ohromné, nejsou však magické. Děti se budou učit rychle a udrží si více informací, pokud se budou o téma zajímat a budou motivovány se dovědět více.
Školy ale dělají pravý opak: nutí nemotivované děti, aby se nabiflovaly a papouškovaly informace, na kterých nevidí nic zajímavého.
Pokud si sami nepamatujeme nic z vědy na měšťance, tak bychom měli přestat nutit školáky z měšťanky, aby seděli na výuce vědy na měšťance.
5. Většina rodičů by si při domácí výuce vedla dobře.
Rodiče dotlačení k domácí výuce zavřením škol lze asi rozdělit do dvou táborů.
První tábor napůl vtipkuje, když vykřikuje, že učitelé by měli brát 1 milion $ ročně. Tito rodiče se trápí, že jim nejde matematika, kterou se učí jejich děti, a snaží se jak pracovat z domova, tak zároveň zaměstnat své děti.
Druhým táborem jsou ti natěšení, že si udělají školu doma, hned se pustí do „společné spolupráce“ a nahradí ten nepatřičný výpadek. Freneticky se pokouší zabránit, aby jejich děti „nezaostaly“, a chtějí zajistit, aby mohly zapadnout zpět do rutiny školní výuky, až přijde čas.
Ale žádná taková zkušenost ze spousty důvodů neodráží realitu dlouhodobé domácí výuky.
Zaprvé, protože některé školy zadávají úkoly, od rodičů se chce, aby přebíraly výuku od veřejných škol a pokoušeli se ji vnucovat doma. Je to jako nekonečná bitva s domácími úkoly.
Zastánci domácí výuky přichází převážně se svou vlastní výukou.
Neškoláci, jako moje rodina, dovolují dětem, aby ty stanovovaly výuku toho, co by se učily nejraději (viz mé poznámky o pohřební službě výše).
Zadruhé, i přes stereotyp o tom, že je to jinak, normálně se doma vyučovaní každý celý den neizolují ve svých domovech, jak se to teď on nás (nuceně) chce.
Mé doma vzdělávané děti měly bujarý sociální život a spoustu mimoškolních aktivit, než byl vyhlášen sociální odstup a zrušilo se to. Izolace ve školách by byla těžší, protože teď jsou fyzicky přítomni jen rodiče a sourozenci, aby děti učili, dohlíželi na ně a bavili je.
Zatřetí, se to časem ulehčí. Rodiče a děti zapadnou do přirozené rutiny, jakmile se ta novinka, být doma, zaběhne. Navíc proces „od-školňování“ se tak rozběhne, jakmile se všechno to školní chování a očekávání začneme odnaučovat.
To znamená, že umožní i to školské měření úspěchu jako testy a známkování. To se stane spíš příležitostí k dobrému učení, než aby se kvůli tomu muselo čekat na pokyny.
Je ještě důležitější, aby rodiče na tom od-školňování pracovali, jelikož jsou starší a strávili více let pod vlivem kultury s pochopením, co vzdělání opravdu znamená. S tím, jak dochází k od-školňování, začne být domácí výuka o dost zábavnější.
Mou největší touhou, kterou bych od zavření škol chtěla, je, že to rodičům pomůže získat větší sebedůvěru ve svoji schopnost vychovávat a vzdělávat své vlastní děti.
Většina rodičů dovede doma vyučovat a domácí výuka už nemusí vypadat jako pochod smrti stránkami pracovních listů nebo rigidních osnov rozdělující výuku do předmětů. Žít život se svými dětmi je už samo o sobě dobré.
Rodiče mohou přijímat zájmy dětí a pomoci jim, aby se do toho ponořily hlouběji. Mohou nabídnout knihy, hračky, pomůcky a hry, které vypadají zábavně. Mohou s dětmi vést hovory u večeře. Mohou používat Google, když jim děti dají otázky.
A pak jednou, až skončí karanténa, je mohou vzít do muzeí a knihoven a na koncerty a sportovní události.
Převzetí kontroly: Více rodičů by si mělo uvědomit, že jsou při domácí výuce ohromní a měli by v tom pokrčovat, i když je škola zase otevřená.
Přes všechno pedagogické vyškolení a specializaci, jakou veřejné školy mají, tak stejně to dítě neznají lépe než jeho rodiče, a určitě ho tolik nemilují.
Učitelé mohou být lepší ve vedení třídy o 30 dětech, ale rodiče se mohou naučit, vést své vlastní děti a i to, jak si s nimi užít života.
Další zdroje, o kterých diskutujeme, mohou vyplnit různé mezery.
Online výuka se může postarat o chemii a matematiku. Je-li toho třeba, mohou na to dohlédnout alternativní školy. Štědří členové komunity mohou poskytnout dodávky a expertní rady.
To bude více než stačit. Je to lepší než škola.
Mohl by snad COVID-19 změnit tvář veřejné výuky navždy?
Určitě v to doufám.
By Jennifer Lade – March 25, 2020