Nerozumím tomu. Opakovaně se setkávám s podnikateli, kteří se veřejně chlubí, že poctivě platí daně. Obvykle poznamenají ještě něco o tom, že je platí už léta a od státu proto očekávají patřičné služby a že by někdo měl už konečně zamést s tou korupcí, aby se peníze dostaly skutečně tam, kde jsou potřeba (státní zdravotnictví, státní školy, státní silnice). Prý ty daně platí i přes „všechnu tu hrůzu, co se u nás děje“, protože někdo ten stát nad vodou držet musí. Dávají okázale najevo, že oni jsou těmi, kdo nemyslí jen na sebe, těmi, komu záleží na celé společnosti. Mezi řádky (a někdy to říkají i přímo) můžete z jejich slov vyčíst, že majitelé českých firem se sídly v daňových rájích jsou zločinci nebo parazité společnosti.
Takže jinak. Platit daně není žádné hrdinství ani morální počin. Jak by také mohlo být morálním počinem nechávat se oloupit, respektive nechávat část svého majetku někomu, kdo s ním bude hospodařit nerozvážně a neefektivně?
Když zaplatíte daně, nemáte nad svými penězi vůbec žádnou kontrolu. Kde asi skončí? Bude z nich stát platit sledování premiérovy manželky tajnými službami? Vybere za tyto peníze stát dodavatele prapodivných služeb pro armádu z řad přátel náměstka ministra obrany? Nechá si stát za tyto peníze vypracovat další nesmyslnou studii, která opět dodá politikům argumenty pro zavedení další nesmyslné regulace? Přidělí stát tyto peníze nějakým aktivistům, kteří budou za další nesmyslné regulace lobbovat? Postaví stát za tyto peníze silniční komunikaci, kterou by soukromník, pokud by mu silnice patřila, postavil řádově o desítky procent levněji? Za tohle chtějí podnikatelé-státomilci, abychom je plácali po ramenou?
Ať žijí daňové ráje!
Mnohem větší respekt chovám k podnikatelům, kteří přesouvají svá sídla do daňových rájů. Přesouvají je tam proto, aby jim zůstalo více peněz. Peněz, které dokázali vydělat tím, že poskytli svým zákazníkům užitečný produkt nebo službu. Když podnikatelům zůstane více peněz, mohou zaměstnat více lidí. Méně lidí tak zůstane přisáto k chapadlům sociálního stát. Stějně tak může podnikatel, který před státem ochrání větší část svého konta, investovat do inovace, která přinese společnosti nový užitek. Výrobce nemocničních lůžek investuje do technologie, která mu umožní vyrobit lůžka s nižšími náklady, takže si jich nemocnice budou moci dovolit více. Knižní nakladatel zaplatí překlad knihy o nové metodě výuky, čímž pomůže zkonstnatělému školství, kde učitelé přetížení administrativními úkoly nemají na hledání nových cest dostatek času. Nebo si koupí nové BMW. Tím podpoří prodejce automobilů a v konečném důsledku třeba i jeho zaměstnance. Ti budou mít více peněz, které opět budou moci utratit za to, po čem skutečně prahnou a co jim nestrká pod nos stát.
Nechat si vlastní peníze není zločin. Není to nic nemorálního a podle všeho ani nic nelegálního. Ať si grázlové z ministerstva financí a politických stran nebo závistivci a sociální inženýři říkají, co chtějí. Ať si levičáci myslí, že Nigela Farage dostali, jak chtějí. Nedostali. Jen opět ukázali, jací jsou… (Jak mám říct o někom, že je to pitomec, aniž bych ho urazil, což bych nerad? No teď už je to asi stejně jedno.)
Víte, daně platí kde kdo. Ale není to nic, čím bychom se měli před druhými chlubit. Také se třeba před dětmi chlubíte, že šňupete kokain? Tak vidíte… Nechlubte se ani tím, že financujete státní mafii.
Originální článek naleznete zde: