Bývalý mluvčí polského parlamentu Marek Jurek říká, že je třeba, aby Visegrádská čtyřka (V4) podepsala dohodu, stejně jako to udělaly Francie s Německem před 15 měsíci v Áchách.
Ohledně Smlouvy z Ách mezi Německem a Francií uzavřené před 15 měsíci existuje spousta otázek, ale žádné skutečné odpovědi, když tato smlouva ustanovuje osu Berlín-Paříž, která vytváří jádro mocenské struktury Evropské unie.
Ač se dalo to obecné mlčení následující po podepsání této smlouvy očekávat od těch, kdo jsou s touto konkrétní mocenskou smlouvou svolní, tak by ti, kteří jsou kritičtí ke kurzu, jakým se EU ubírá, nejenomže měli pozdvihnout svůj hlas, ale také by měli přistoupit k činům.
Správnou odpovědí na smlouvu z Ách je podepsat ekvivalentní pakt mezi zeměmi Visegrádské čtyřky (V4), tj. Maďarskem, Polskem, Českou republikou a Slovenskem s možností, aby k tomu přistoupily další státy Střední a Východní Evropy. K naší spolupráci by mohly patřit kultura, infrastruktury a justiční záležitosti, které jsou pro naše zájmy životně důležité.
To je zvláště důležité v časech, kdy Evropská lidová strana (EPP) a její vůdce Donald Tusk útočí na Maďarsko a na další země V4. Tusk dokonce prosazuje, aby bylo Maďarsko z tohoto politického seskupení v Evropském parlamentu vyloučeno.
Ve stejnou dobu jsou země V4 pod intenzivním tlakem od Evropského soudního dvora kvůli odporu vůči politice migračních kvót EU, když státy jako Maďarsko, Polsko a České republika odmítly pokusy EU distribuovat 160 000 migrantů po celém kontinentu.
Maďarsko bylo cílem útoků Donalda Tuska uvnitř EPP.
Neexistují žádné bariéry pro smlouvu mezi zeměmi V4, když Áchy jasně zdůrazňují, že EU podněcuje užší spolupráci v rámci evropského práva, takže by tento instrument neměly státy Střední Evropy přehlížet.
Další prvek k zajištění, že ochráníme a posílíme svou středoevropskou identitu, by měl tedy obsahovat mezinárodní konvenci o právech rodiny. To by posloužilo k obraně vůči nátlaku vyvíjenému na středoevropské státy, aby ratifikovaly genderovou politiku vnucující Istanbulskou konvenci, která není dokumentem EU.
Tento dokument umožňuje aktivistickým a progresivistickým skupinám, aby Středoevropské země zkoušely donutit odmítnout své principy a přijmout legislativu, která představuje porušení existujících smluv o EU.
Např. bulharský ústavní soud vydal výnos, že Istanbulská konvence je v rozporu s právy rodin garantovanými v ústavě země. Na Slovensku vláda u moci rozhodně odmítala Istanbulskou smlouvu ratifikovat a parlament ji z hloubi srdce zavrhl. Maďarská vláda vede kampaň proti genderové ideologii a dokonce parlamentu předložila návrh zákona, který by nahradil výraz pohlaví výrazem „pohlaví od narození“, což je nová a nezaměnitelná kategorie, která by zdůraznila biologické pohlaví.
Náš společný pohled na řadu otázek by se měl využít, aby nás spojil všechny dohromady, tak tomu ale v současnosti není.
Vzdorování nátlaku v takových záležitostech by určitě pro nás všechny mělo být prioritou, když se nacházíme v dobách, kdy jsou státy V4 předmětem útoku, který se bude nejspíš jen stupňovat. Pokud neformulujeme svoji vlastní vizi Evropy, zatímco liberální elita v EU to dělá, tak budeme neustále muset vysvětlovat, kdo jsme a za čím stojíme.
Společná obrana našich hodnot je v našem zájmu také jakožto předběžná podmínka pro normální vztahy a pro normální spolupráci v Evropě. To, co má v politice skutečný význam, nejsou debaty a konference, nýbrž činy.
Nastal tudíž čas, abychom jednali společně, zvláště když útoky na nás vyžadují, abychom se zmohli na protiúder.
editor: Grzegorz Adamczyk
author: Marek Jurek
via: dorzeczy.pl