Polsko sonduje výhled na rozdělení Ukrajiny

Mluvčí polského parlamentu Radoslaw Sikorski bývá citován, jak říká, že ruský president Vladimir Putin tehdejšímu polskému ministerskému předsedovi navrhl, že si Ukrajinu rozdělí mezi sebou. Sikorského, který byl do září polským ministrem zahraničí, cituje tohle říkat US webová stránka Politico, podle níž Putin údajně tento návrh pronesl při jedné ze schůzek během návštěvy ministerského předsedy Donalda Tuska v roce 2008 v Moskvě. Pan Tusk se 1. prosince 2014 stane presidentem Evropské rady. Takovéto prohlášení neučinil Sikorski jen náhodně, spíše to bylo účelové, a tento fakt je hodně vypovídající.

Vypadá to, jako by Sikorski zkusil otestovat obecnou reakci na myšlenku rozdělení Ukrajiny a současně s tím přihodil otázku překreslení hranic do mezinárodní agendy.

Sikorski je dost mazaný, aby vinu za to svedl na ostatní tak, aby se skutečné úmysly Varšavy připsaly třetím stranám. „Uchýlil se k prohlášení (ruský president), v němž říkal, že Ukrajina je umělý stát, a že Lvov je polské město, a proč to prostě spolu nevypořádat?“ citují prohlašovat Sikorského.

Poznámka: Radoslaw Tomasz „Radek“ Sikorski ministr zahraničí v kabinetu Donalda Tuska. Rezignoval, aby se v září 2014 stal maršálkem Sejmu. Pan Sikorski je znám svými proti-ruskými názory. V roce 1986 odcestoval do Afghánistánu, aby pomáhal mudžahidýnům proti Sovětskému svazu, když byl válečným korespondentem Sunday Telegraph. Účastnil se při tom v řadách vojsk mudžahidýnů i bojových akcí proti sovětským vojskům. Tuhle skutečnost později zmiňoval i v jedné ze svých knih.

Nezabralo moc času odhalit, že tahle záležitost byla vymyšlená. Bývalý polský ministerský předseda Donald Tusk popřel, že by ruský president Vladimir Putin navrhoval, že by si tyto dvě země rozkouskovaly Ukrajinu. V interview pro Radio TOK-FM Tusk 24. října řekl, že mu Putin nikdy nenavrhoval, aby si Polsko s Ruskem Ukrajinu dělily. „Při žádné z těchto schůzek s presidentem Putinem takovýto návrh přednesen nebyl,“ řekl polský ministerský předseda. „Ukrajina nebyla nikdy v agendě rozhovorů, které jsem s presidentem Putinem vedl,“ řekl pan Tusk, s dodatkem, že schůzky v únoru 2008 v Moskvě ani nebyly jeden s jedním, nýbrž spíše skupinovými sezeními za účasti „čtyřech či pěti lidí.“

Bývalý ministerský předseda rozhodně popírá, že by kdy od ruského presidenta něco takového slyšel.

Sikorsky se začal vykrucovat. Nejdříve tvrdil, že mu špatně rozuměli, a pak to všechno házel na špatnou paměť. Později se k tomu však vrátil – když zpochybnil svá vlastní prohlášení tvrzením, že tehdejší ministerský předseda Donald Tusk se údajně odmítl připojit „k dalšímu paktu Molotov-Ribbentrop“, a tak si tudíž být šéfem Evropské rady zaslouží.

Prohlášení Sikorského nevypadají jako Varšavou vytvořená improvizace. I poté, co byla tato lež odhalena, tak se Západní žurnalisté, aspoň ti britští, jestli si to dobře pamatuji, neustále presidenta Putina na setkání Valdajského klubu v Soči ptali, co si myslí o hypotetickém dělení Ukrajiny, a komu by měl z „kulturně-historického“ hlediska Lvov patřit? V tom byl zjevný záměr přimět ruského presidenta k odpovědi, která by alespoň nepřímo seděla s tím, co před tím říkal Sirkorski. Atlantičtí spojenci mají, pokud jde o ně pravdu: ti tlačí na vývoj vedoucí k rozdělení Ukrajiny, ale dopředu za to obviňují Rusko, že to ono láká k takovýmto plánům!

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=8ziP6JHDuRw

Výroční zasedání Valdajského mezinárodního diskusního klubu, kde president Putin promlouvá na sezení otázek a odpovědí.

President poskytl naprosto jasné odpovědi. Řekl, že Rusko nemá vůbec v úmyslu přijít s žádnou takovou iniciativou a nepodporuje dělení Ukrajiny. Společnost této země, zrovna tak jako obyvatelstvo ve Lvově, opravdu není homogenní. Lvov je město pod silným polským kulturním vlivem. To je dobře známý historický fakt. To ale nemusí vůbec vést k dělení této země. Člověk by měl tuto skutečnost respektovat a ne zkoušet realizovat totální unifikaci ukrajinského národního života, což je cosi, co Ukrajinský režim zrovna dělá, a čím ve Varšavě podněcuje šíření nacionalistických sentimentů.

Ale ta slova už jednou pronesena byla a teď už jsou venku. Bez ohledu na to, že Sikorského plány na připsání svých záměrů Moskvě selhaly, píše polská Gazeta Wiborcza, že Sikorski musel pod tlakem vycouvat, a že slova, která původně pronesl, je třeba brát jako správný dojem. Kreml přeci chová k Ukrajině zlovolné úmysly a nejradši by Polsku nabídl Lvov jako formu paběrkování po sklizni. V takovém případě by získal komplice a ospravedlnění svých akcí před světem. Mohl by říci, že Ukrajina je umělý útvar, a že Polsko si myslí to samé. Od Tuska by se navíc pak dalo čekat, že bude mít vážné důvody nechat Sikorského ostře zkritizovat, ten ho však ve skutečnosti naopak hájí. „Celý ten příběh ukazuje, že lidská paměť občas chybuje,“ řekl Tusk. Pochválil Sirkorského jako jednoho z nejtalentovanějších politiků své země za posledních 20 let a vyjádřil naději, že mu „jedno nešťastné interview“ neukončí kariéru. Mluvčí Sejmu tedy udělal cosi, co ostatní polští vůdci vidí jako užitečné. Myšlenka na návrat ztracených území k Polsku, území, která jim byla ilegálně odebrána, není nová. Polské mediální kanály se k tomuto tématu pravidelně vrací. George Friedman, předseda Stratforu, americké společnosti globálního zpravodajství, se vyjadřuje otevřeně a bez okolků, jelikož mluví o Polském bloku, který má dominovat Střední a Východní Evropě. Háček byl jen v tom, že před tím se o tom nesmělo mluvit moc hlasitě a na vysoké úrovni. Teď ale už nazrál čas to změnit a vypovídat se co na srdci, to na jazyku. Pravda, ta chuť teď není tak velké, jako bývala. Jak to slovní žonglování Sikorského ukazuje, tak se plány na přetvoření Ukrajiny na součást „Balticko-černomořské osy“ nebo dokonce na federální svaz Kyjeva s Varšavou scvrkly na území, která patřila Polsku v dobách Josefa Pilsudského (polského státníka; hlavy státu (1918-22), „Prvního maršála Polska“ (od roku 1920) a de facto vůdce druhé Polské republiky (1926-35)). Polsko si začalo uvědomovat, že Ukrajina je pro jejich bedra opravdu těžké břemeno. Odpor v Donbasu a sentimenty šířící se částmi Novorossie nevytváří pro takovou polonizaci tohoto kulturně-historického regionu příznivé podmínky.

Sikorského prohlášení přichází v souběhu se zintenzivněním aktivit Evropského haličského sněmu na Západní Ukrajině. Tato organizace je podezírána ze separatismu. Ta sice otevřeně neříká, že chce, aby se západní část Ukrajiny od země odtrhla, ale jejím vyhlášeným cílem je rozvoj Haliče a její integrace do Evropy. Šéf této organizace Vladimir Pavliv věří, že tři provincie – Lvov, Temopil a Ivano-Frakivsk – by se měly sjednotit. Říká, že Halič je tou částí země, která je nejvíce připravená na integraci do Evropy. Halič by se k ní stejně jako Zakarpatská Rus a Bukovina ráda připojila.

Poznámka: Evropský haličský sněm je radikální veřejná organizace, která se staví za integraci tří západních provincií Ukrajiny do Evropské unie a jejich oddělení od zbytku Ukrajiny. Věří, že lidé v západní a ve východní části Ukrajiny mají odlišnou mentalitu.

Kompatibilita Polska s Haličí jako taková se ale může ukázat být nefunkční. Spleť rozporů na této kulturní křižovatce má složitou a krvavou historii. Kult Stěpana Bandery a Ukrajinské povstalecké armády na Západní Ukrajině Poláci zavrhují, jelikož jejich předkové trpěli z rukou Banderových bojovníků. Jsou tu také hrozby restitucí. Bývalí obyvatelé Lvova a dalších měst by mohli chtít své majetky zpět.

Poznámka: Stěpan Bandera (1909-1959) je ideologem a teoretikem radikálního nacionalismu, který pohlížel na Moskaly (Rusy), Poláky a Jidy (Židy) jako na nepřátele. Býval členem západoukrajinské OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů). Bandera se zapojil i do teroristických aktivit na polské půdě a za WWII kolaboroval s nacisty. Dnes je hrdinou ukrajinských nacionalistů, kteří se v důsledku voleb z 26. října stali poslanci parlamentu (Věrchovna rada).

Gazeta Wiborcza píše, že v Polsku roste napětí mezi Poláky a Ukrajinci. Do popředí se dostává skandál, k němuž došlo na Východoevropské státní vyšší škole v Przemyśli. Devět ukrajinských studentů vystavilo obrázek zobrazující je třímat vlajku UPA. 14. října Petro Porošenko podepsal dekret vyhlašující 14. říjen za den slavený jako Den obránců Ukrajiny místo postsovětského analogu svátku slaveného 23. února. 14. říjen je symbolický den založení Ukrajinské povstalecké armády. Polské národní hnutí toto rozhodnutí vnímá jako záměr udělat z historie UPA „základ mytologie současného ukrajinského státu.“ Počátkem října založila skupina polských studentů hnutí zvané „Zastavme ukrajinizaci Opolské University.“ Ti obvinili vedení školy z diskriminace ve prospěch studentů, kteří jsou původem Ukrajinci. Obviňují také Kyjev, že dostává z Polska uhlí zadarmo, což polská média nejenže zavrhla, ale také to zesměšňovala.

Poznámka: UPA je Ukrajinská povstalecká armáda, tj. křídlo Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN). Za dnů Druhé světové války kolaborovala s Hitlerovským Německem včetně Wehrmachtu, policie a bezpečnostní služby. Bojovala proti Rudé armádě a zapojila se do vyvražďování polského obyvatelstva v západní části Ukrajiny. Zorganizovala např. Volyňský masakr, při němž na Volyni o život přišlo 200 tisíc Poláků a Židů. President Petro Porošenko podepsal dekret prohlašující 14. říjen za oslavu Dne obránců Ukrajiny místo post-sovětského analogu svátku slaveného 23. února. Dnes se insignie a symboly UPA staly součástí ukrajinské státní ideologie. To bylo i hlavní příčinou tragédie z Donbasu, kde Rusové odmítají fašismus.

* * *

V pozadí Sikorského prohlášení je dlouhodobá strategie. Mezi Poláky jsou staropanské ambice pořád živé, ale je třeba mít na paměti, že pokusy je realizovat v reálu selhaly. Může k tomu ale dojít znovu, pokud se někdo v Polsku nechá inspirovat vlivem ze zámoří, aby zkusili překreslit evropské hranice.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: strategic-culture.org

Čtěte také:

• Polsko zablokovalo průlet letounu ruského ministra obrany
• Zarážející podobnost Německa 30. let s Ukrajinou 2014
• V ukrajinských volbách poráží oligarchové nacisty

Sdílejte přátelům