Konflikty uvnitř Evropské unie se nadále zintenzivňují a jeden z nejúspěšnějších regionálních projektů v Evropě – Visegrádská skupina – je v ohrožení. Tato iniciativa, která si vytkla za cíl prosazování ekonomické integrace a tlumení mezistátních konfliktů se stává jedním z prvků geopolitického zápasu v srdci Evropy.
Deklarace o vytvoření Visegrádské skupiny byla odhalena v únoru 1991 ve Visegrádu, v historickém hlavním městě středověkého Uherského království při schůzce tehdejších vůdců Polska, Maďarska a Československa. Cílem skupiny bylo pomoci zemím s integrací do evropských struktur. Rozdělení Československa v roce 1993 zvýšilo počet členů Visegrádské skupiny, ale nezměnilo její charakter. A ani přistoupení všech čtyř členů skupiny do EU v roce 2004 se nestalo důvodem pro její zrušení. Visegrádská skupina koordinovala obchodní a ekonomické strategie a projekty, a sloužila jako fórum pro diskuse o regionálních problémech. Deklarace Visegrádské skupiny přijatá na summitu v Bratislavě v roce 2011 konstatovala, že toto regionální uskupení je „uznávaným symbolem úspěšné politické a ekonomické transformace“ a „modelem pro regionální spolupráci.“ (1)
Avšak Brusel a částečně i Varšava místo aby Visegrádský model vylepšovaly, tak se rozhodly jej obětovat kvůli vzkříšení ducha studené války v Evropě s novými Berlínskými zdmi, vojenskými a politickými aliancemi a agresivní anti-ruskou propagandou. Do popředí vystoupil problém ‚kontroly‘ Ruska, ale ne všechno funguje.
Budapešť, Praha a Bratislava místo přidružení k politice Bruselu a Varšavy týkající se Ukrajiny diskutují o ekonomice, kalkulují své ztráty v důsledku anti-ruských sankcí a dokonce kritizují Evropskou unii.
Nespokojenost Varšavy s tímto během událostí roste. Zdlouhavý článek vydaný 19. září ve vůdčích polských novinách Gazeta Wiborcza předkládá přímo otázku: proč není Visegrádská skupina jednotná ve svém odsouzení Ruska, a proč se její členové spěšně nešikují za Polskem jako hlavním obhájcem Ukrajiny? Maďary, Čechy a Slováky obviňuje z kolektivní amnézie, z toho, co tyhle noviny nazývají, přehnanými obchodními a ekonomickými vazbami s Ruskem, a ze sklonu klást Bruselu „trapné otázky“. Zvláště hlavy států těchto zemí to nesou nelibě. Podle těchto novin se český president Miloš Zeman dokonce odvážil říci NATO summitu ve Walesu, že nevidí žádné „jasné důkazy“ ruské intervence na Ukrajině, slovenský ministerský předseda Fico se opovážil mluvit o geopolitickém konfliktu mezi US a Ruskem, od kterého „je lepší držet se dál,“ a jeho maďarský kolega Viktor Orbán mluvil o „konci Západu“ a kritizoval liberální demokracii. A to všechno místo aby se slepě postavili po bok Washingtonu a Bruselu v jednotné protiruské frontě. (2)
Fakt, že Polsko se necítí v současném formátu Visegrádské skupiny dobře, je už dávno známou skutečností. Varšava na tento spolek pohlíží jako na další nástroj k uspokojení polských hegemonistických ambicí ve Střední a Východní Evropě. Bylo to z iniciativy Polska na schůzce ministrů obrany Maďarska, Polska, Slovenska a České republiky v březnu 2013 ve Varšavě, kdy se odsouhlasilo zřízení společných vojenských sil rychlé reakce o počtu 1500 vojáků.
S objevením se krize na Ukrajině se však Poláci rozhodli, že to nestačí. Varšava prakticky svým partnerům ve Visegrádské skupině poslala ultimátum: buď uznají, že soustředění na vojenské otázky je pro jejich aktivity ústřední záležitostí, nebo Polsko spolek opustí. Avšak jako možný kompromis bylo navrženo rozšíření členství této skupiny na sedm (za použití formule 4+) přibráním tří Baltických zemí, na které ‚stará Evropa‘ pohlíží jako na zase další instrument US kontroly nad Západní Evropou. Podle té samé Gazety Wyborcza tak, jak věci v tomto okamžiku jsou, mají „Češi, Slováci a Maďaři blíže k Rakušanům,“ když uvážíme jejich vojenskou neutralitu, zatímco „Poláci mají blíže k Estoncům, Litevcům a Lotyšům,“ a to i přes spory s posledními třemi jmenovanými ohledně situace polské menšiny v Baltských státech.
Avšak mnozí Středoevropané jsou už otrávení nekonečnými hrami s anti-ruskými cínovými vojáčky. Např. co se týče Maďarska, je Rusko prvním a nejpřednějším mezi atraktivními a výnosnými obchodními partnery a Budapešť nemá žádné plány měnit tón bilaterálních vztahů. To však není akceptovatelné pro Washington, Brusel a jejich nejbližší spojence.
Vše, co se děje s Visegrádskou čtyřkou, ukazuje, že regionální iniciativy v Evropě jsou pro Brusel přijatelné jedině, když jsou přijatelné pro Washington. Pokud cokoliv neodpovídá tomuto kritériu, je to předurčeno k diskreditaci a demontáži.
[1] http://www.visegradgroup.eu/2011/the-bratislava
[2] Gazeta Wyborcza, 19.09.2014
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: strategic-culture.org
Čtěte také:
- Skupina UKIP se postavila za suverenitu Polska proti žalobě Evropské komise
- Sankce vůči Maďarsku – pokrytectví Bruselu
- Merkelová Evropě: Připravte se vzdát se suverenity
- Brusel chce zavést daň, na níž si kdysi Švédové vylámali zuby a zchudli. Proč?