Čínské jaderné bombardéry, čínské hypersonické střely. Čínští raketoví zabijáci letadlových lodí. Čínské kybernetické útoky. Čínské proti-satelitní zbraně. Čínská militarizace Jihočínského moře. Čínské špehování přes Huawei.
Ta Čína má tolika „zlovolných záměrů“. A to ani nemluvíme o Rusku.
Jen málo lidí po světě vůbec ví, že Pentagon v tomto okamžiku řídí tak nějak nepodstatně „úřadující“ ministr obrany Patrick Shanahan.
To ale „úřadujícímu“ ministrovi nezabránilo, aby nezazářil na červeném koberečku, když senátní Komisi ozbrojených služeb prezentoval rozpočtový návrh Trumpovy administrativy pro Pentagon se 718 miliardami $ s tím, že vrcholem všech národně bezpečnostních hrozeb pro USA je jeho vlastními (opakovanými) slovy „Čína, Čína, Čína“.
„Úřadující“ Shanahan to vede od té doby kdy Jim „Vzteklý pes“ Mattis – původní přezdívkou řezník z Fallujah, kterou si vysloužil v Irácké válce v roce 2004, loni v prosinci rezignoval. Jeho bývalým zaměstnancem před Pentagonem byl shodou okolností Boeing. Generální inspektor pořád ještě vyšetřuje, zda Shanahan ve skutečnosti neporušil zákony o střetu zájmů a nestal se nástupem mezi hlavní vedení Pentagonu komerčním agentem Boeingu.
To samozřejmě přesně zapadá do toho klasického vzoru „otočných dveří“ mezi vládními a korporátními funkcemi. Ve Washingtonu sídlící skupina Občané za odpovědnost a etiku už ve skutečnosti podala stížnost, že „úřadující“ Shanahan na všech vrcholných pentagonských poradách zlořečí konkurentovi Boeingu Lockheed Martin.
Shanahan Senátu řekl:
„Čína agresivně modernizuje své ozbrojené síly, systematicky krade vědu a technologii a usiluje o vojenské výhody pomocí fúze své vojenské strategie se strategií civilní.“
Do toho patří i Pekingem vedený vývoj dálkového bombardéru schopného být jaderným nosičem, který podle Shanahana, Čínu uvede na stejnou úroveň, jakou mají pouze USA a Rusko, tj. jediné globální mocnosti kontrolující jaderné zbraně rozmístěné ve vzduchu, v moři a na zemi.
Je důležité připomenout, že Mattis s Shanahanem jsou hlavními autory Národně obranné strategie přijaté Trumpovou administrativou, která Čínu obviňuje z touhy po „indo-pacifické regionální hegemonii v blízkém výhledu a pro budoucnost z vytěsňování Spojených států z jimi dosažené pozice globálního vůdce.“
Nyní to porovnejte s hlediskem plukovníka Larryho Wilkersona, že celý Pentagon se točí kolem snah o ofenzivu, zatímco Rusko s Čínou vždy zdůrazňují defenzivu.
Boj s Trojským koněm
Ještě více osvětlující je přímé srovnávání přístupu Pentagonu s generálním štábem ruských ozbrojených sil pod jejich náčelníkem generálem Valeriyem Gerasimovem.
Gerasimov identifikoval počínání „USA a jejich spojenců“ jako zapojování do trvalých válek všech typů včetně „příprav na ‚globální úder‘, ‚mnoha-doménových bitev‘ a využívání technologií ‚barevných revolucí‘ a ‚měkké síly‘. Jejich cílem je eliminovat státnost nežádoucích zemí, podvrátit jejich suverenitu a výměna legitimně zvolené veřejné správy. Tak tomu bylo v Iráku, v Libyi a na Ukrajině. Nyní sledujeme podobné činnosti ve Venezuele.
Článek o pentagonské strategii: Pentagon Unveils Strategy for Military Confrontation with Russia and China
A pak tu máme názornou ukázku: Venezuelu, pro Moskvu stejně geostrategicky důležitou jako Sýrie a Ukrajina.
Gerasimov rovněž rozvedl, jak „začal Pentagon vyvíjet fundamentálně nové strategie válčení, kterým se přezdívá „Trojský kůň‘. Jejich podstata spočívá v aktivním využívání ‚protestního potenciálu páté kolony‘ za účelem destabilizace situace se souběžnými údery přesně naváděnými zbraněmi na ty nejdůležitější cíle.“
Pak šlehačka na dortu: „Ruská federace je připravena vzdorovat všem těmto strategiím. Vojenští vědci v posledních letech spolu s Generálním štábem vyvinuli konceptuální přístupy k neutralizaci agresivních činností potenciálních oponentů. Oborem výzkumu vojenské strategie je ozbrojený boj, jeho strategická úroveň. S tím, jak se v moderním konfliktu vynořují nové oblasti konfrontace, se metody boje čím dál více posunují směrem k integrované aplikaci politických, ekonomických, informačních a jiných nevojenských opatření realizovaných s podporou ozbrojených sil.“ Nazvěme to ruskou odpovědí na ty Hybridní války Made in USA. Kde významnou pobídkou je peněžní hodnota takových operací; když konec konců ruský Generální štáb na rozdíl od Pentagonu ze všech praktických důvodů nevede ten desítky let se táhnoucí podnik na kradení bilionů dolarů daňovým poplatníkům.
Je mimo jakoukoliv pochybnost, že čínské vedení, které ještě všechny ty techniky Hybridní války nemá osahané, s nesmírnou pečlivostí studuje ruské vojenské strategie.
To je samozřejmě všechno nerozborně provázené s Putinovým vedením. Minulý měsíc mi to podrobně v Moskvě vysvětlil údajně vrcholný ruský analytik ukrajinské ságy Rostislav Iščenko:
„Putin ‚nepřevzal elity‘ ani ‚neřídí národ‘. Jeho genialita tkví v akutním intuitivním smyslu pro strategické potřeby národa (které vyvolávají ohromnou zpětnou vazbu a získávají naprostou důvěru absolutní většiny lidí), ale nejdůležitější je to, že on je mistrem politických kompromisů, co chápe důležitost udržení smíru mezi různými sociálními, ekonomickými a politickými skupinami v zemi, aby se tak zajistila její stabilita, prosperita a mezinárodní autorita. Vzhledem k tomu, že zahraniční politika je vždy pokračováním domácí politiky, tak můžeme jasné vystopovat jeho touhu po kompromisech v ruské mezinárodní aktivitě.“
„Putin,“ dodával Iščenko, „se nepokouší odpůrce potlačit, a to ani v případech, kdy je Rusko rozhodně silnější a výsledek konfrontace by byl jasně v jeho prospěch. Putinovi je jasné, že když dojde na konfrontaci, tak jak poražený, tak vítěz v konfrontaci utrpí nějaké ztráty. Proto vždy dlouhou dobu téměř až do poslední chvíle nabízí kompromis i těm, kdo si to jasně nezaslouží, a přistupuje k jiným řešením jen poté, kdy oponent překročil všechny možné červené linie a může představovat hrozbu pro životní zájmy Ruska. Dohoda, založená na přihlédnutí k zájmům jak jedné, tak druhé strany, je vždy silnější než krátkodobá ‚vítězství‘, která zítra povedou k potřebě potvrdit jejich postavení dalším vítězstvím a pak zas a znova. Zdá se mi, že Putin tomuto velice dobře rozumí. Z toho plyne efektivita jeho činností. Je možné se také podívat na jeho tým. Jsou to profesionálové, kteří jsou vyznavači rozmanitých ideologických názorů (nebo i takoví, kteří nevyznávají ideologii žádnou). Hlavní je, že odvedou svou práci v dobré kvalitě. A schopnost řídit takový tým je další z jeho nepochybných výhod. Konec konců jsou to všechno ambiciózní lidé, kteří jsou si vědomi své profesionality a dovedou své názory obhájit, i když ty nejsou u všech z nich vždy stejné. Nicméně pracují i tak jako jednolitý mechanismus a dosahují opravdu ohromných výsledků.“
Dejte si pozor na Yodovy hordy
Kdybyste chtěli čekat to samé od amerického vojensko-špehovacího-průmyslového komplexu, tak se nedočkáte.
Ve skutečnosti „úřadující“ zástupce Shanahana, náměstek ministra David Trachtenberg tomu nasadil korunu, když promlouval k senátní Komisi ozbrojených služeb slovy, že Washington se nezřekl svého samozvaného práva na první jaderný úder.
Jeho vlastními slovy: „Politika, ve které by nebylo ‚použití jaderného úderu jako první‘ by podryla důvěru amerických spojenců, že je budeme chránit.“ Jako kdyby všichni američtí spojenci unisono prosili, „braňte nás“ jadernými bombami. Je to skutečně v režimu „válka je mír“, kdy stav věcí odpovídající Orwellovskému státu se ospravedlňuje pomocí pentagonských frází „konstruktivní dvojsmyslnosti“.
Revize jaderného postoje (NPR) z roku 2018 uvádí dlouhý seznam důvodů, které mohou odpálit americký jaderný první úder – včetně znepokojivě vágně definovaného útoku na „civilní infrastruktury spojenců nebo partnerů“. Třeba i nešikovná falešná vlajka v Jihočínském moři by mohla vést k takovému spuštění.
Vše výše uvedené je ve skutečnosti spojeno se smrtí Yody.
Yoda je samozřejmě mezi zasvěcenci přezdívka pro společnost RAND Andrew Marshalla, který byl v letech 1973 až 2015 ředitelem neblaze proslulé Kanceláře pro vyhodnocování sítí Pentagonu.
Jak se dalo čekat, spousta mozkových trustů (think tanků) Yodu oslavuje jakožto vítěze v prosazení nové americké „strategie“ proti Číně, která má zvrátit rozvíjející se stav věcí.
Yoda prováděl úctyhodnou spoustou analýz napříč celým spektrem vojensko-špehovacího-průmyslového komplexu – včetně hodnocení, co si myslet o všemožných think tancích, univerzitách a mainstreamových médiích.
V tom všem Yoda tepal Bismakrovského stratéga Henryho Kissingera – který je kupodivu stále naživu, (něco jako by Marshall byl Yoda, takže Kissinger by byl Darth Vader?), kdy Kissinger vždy radil ve vztahu k Číně provádět její obkličování, maskované za to, co nazýval „ko-evoluce“.
Yoda skoncoval nejen s Kissingerem, nýbrž i s nešikovně a amatérsky definovanou Obamovskou strategií „příklonu k Asii“. Yoda hlásal tvrdou konfrontaci s Čínou. Není vůbec žádných pochyb, že i z hrobu bude nadále vládnout svým válkychtivým hordám z Washingtonského okruhu při Kapitolu.
By Pepe Escobar
Global Research, April 05, 2019
Strategic Culture Foundation 1 April 2019
Zdroj: https://www.globalresearch.ca/pentagon-obsession-china-china-china/5673713