Francouzský president François Hollande 26. srpna odhalil svou novou vládu pod ministerským předsedou Manuelem Vallsem, a v té bylo jen málo změn. Ač si ti nejvýznačnější ministři udrželi své pozice, tak ministr hospodářství Arnaud Montebourg byl vyměněn Emmanuelem Macronem, bývalý investičním bankéřem a ekonomickým poradcem Elyséejského paláce.
Hollande je už teď nejnepopulárnějším presidentem ve Francouzské historii, takže moc neriskuje, když vymění politické oponenty jako Montebourg (který už od počátku neměl být součástí toho tzv. reformního programu). Montergourg je mužem staré školy a starých idejí: Ten se mj. prohlásil být „ministrem vzkříšení průmyslu.“ K jeho nápadům patřily i hrozby pokut podnikům za každé pracovní místo, které se jim nepovedlo vytvořit a za promlouvání proti globalizaci.
Francie jako národ váznoucí v ekonomické stagnaci a sotva skrývaných nepokojích je často hodně nespokojený. Ale budou se věci muset nejdříve zhoršit, aby se zlepšily? Photo: Getty
Problémem pro presidenta Hollanda a jakéhokoliv reformního úsilí je ten, že spolu s tím, jak byla výměna Monterbourga vítězstvím pro jeho ekonomickou strategii, tak to byla zároveň i ztráta z hlediska schopnosti vládnout jak nad svou politickou stranou, tak nad francouzským státem. Často jsme zapomínali, že ekonomická politika je bez politické podpory něco jako lyžování bez sněhu: Politika potřebuje politické ukotvení.
.jpg "Nekraď vláda nemá ráda konkurenci")
Ekonomika strany nabídky a ideje ministra Vallse jsou sice dobré, nestačí ale k zastavení „zahnívání Francie.“ Více a více pozorovatelů argumentuje, že tím, co Francie potřebuje, je buď, aby se Evropská centrální banka rozběhla naplno v režimu kvantitativního ulehčování (tisk peněz), nebo aby Francie tlačila na fiskální expanzi nebo obojí. Tyto představy ale nejenže jsou krátkozraké, ale také chybné: Francie potřebuje nový politický systém, nový daňový režim, méně přerostlý vládní sektor a méně dotací. Francie není ztracená, je jen dezorientovaná a postrádá účelnost v zaměření.
Francie je svým vlastním nejhorším nepřítelem. Věří na starobylé ctnosti a ideje z minulých časů. Ta jejich Dirigisme, francouzská verze socialistického kapitalismu, zkrachovala. Je třeba, aby se na jejím místě objevil robustní závazek k jejich silné a dobře vzdělané pracovní síle. Francie má schopnost inovovat a její klubající se podpora malým středním podnikům se řadí mezi nejlepší na světě. Bohužel její daňová politika, její neschopnost přilákat kapitál a – co je ještě důležitější – její umdlévající kapitálová návratnost jsou vážnými překážkami nového růstu nebo jakékoliv reformy.
Francie potřebuje moment Thatcherové a s novým vůdcem dostatečně odvážným, aby se nechal zvolit s mandátem ke změně. Je zapotřebí, aby to byl vůdce dostatečně odvážný, co strhne politický systém, který generuje makroekonomickou politiku místo mikroekonomické, tj. elitistickou společnost s příliš mnoha pobídkami za špatné chování a se zápornými pobídkami odrazujícími od soukromé iniciativy, inovací a tvrdé práce. France, ať už s Hollandem, nebo bez něj ještě nevypadá, že by byla připravená na reformu. Proto je tedy zapotřebí, abychom tu měli těžkou recesi a třeba i depresi, než spatříme skutečnou změnu. Skutečná změna se může vynořit jen ze skutečné krize.
Dobrou zprávou je, že Francie nebyla nikdy blíž k mandátu pro nějakou změnu než teď, i kdyby to bylo jen proto, že se rychle blíží k bodu, v němž věci už nemohou být ani horší. Francouzská historie je planá příkladů krizi, ze kterých vzešly rychle a dramatické změny. Ta, která se v mysli vybaví nejrychleji, když král Ludvík XVI přišel během Francouzské revoluce o svou moc monarchy. Ten zdědil ohromný státní dluh (nezní to povědomě?) a pokoušel se o četné politické kroky, ale nakonec ho krize udolala, a on i ti jeho přisluhovači z Ancién Regime přišli nejen o svou moc, ale i o svou hlavu.
Ve Francii přišel čas na revoluci 21. století, ten Dirigisme hyne. Vive la France.
Zdroj: zerohedge.com
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Čtěte také:
- Švýcarská armáda nacvičovala odrážení útoku z Francie
- Schröder: Vytvořme „Spojené státy evropské“
- Dohoda o íránském jaderném programu selhala zablokována Francií: Vynořuje se nová súdsko-francouzská aliance
- Británie připravovala válku v Sýrii už dva roky před rozhořením krize, říká bývalý francouzský ministr zahraničí
- Daniel Gajdoš: Víra v institucionalismus jako důsledek krachu