“Americké strategické a ekonomické zájmy na Středním východě a v muslimském světě jsou ohrožovány palestinskou agónií, která nevyhnutelně přivolává teroristické útoky proti americkým občanům a majetku.”
– Eric Margolis, Sun Media, 2. září 2001, tedy 9 dní před útoky
Patnáct let po 11. září Američané stále nechápou skutečnou příčinu těchto útoků.
Lze jim to mít za zlé? Politici a média zcela zamlžili pravdu skrývající se za těmito a pozdějšími útoky, nazývanými “terorismus.” Zatímco se oplakává 11. září, americké těžké bombardéry B-52 shazují bombový déšť na to, co zbylo z Afghánistánu, bezvýsledně se snažíc rozdrtit kmenové jednotky (Taliban), které bojují proti okupaci.
To samé jsme udělali v 80. letech v Laosu, jak president Obama náležitě poznamenal, když tam byl nyní na návštěvě. Laos se nikdy nezotavil a nezotaví se ani Afghánistán.
Od roku 2015 shodily USA tolik bomb na Irák, Sýrii, Libyi, Jemen, Somálsko, Pákistán a Afghánistán, že jsou americké zásoby bomb kriticky nízké a jejich výrobci točí přesčasy.
11. září byla odplata, řízená lidmi hlavně saúdské národnosti, kteří tvrdili, že chtějí potrestat USA za podporu izraelského útlaku Palestiny a za to, co nazývali americkou okupací Saúdské Arábie.
Toť vše, co dosud víme. Nedozvěděli jsme se skutečný příběh 11. září. Nejlépe učiníme, budeme-li se ptát, kdo z toho těží. Qui bono?
Příběh 11. září byl ihned otočen G.W. Bushem ve falešné tvrzení, že byla Amerika napadena Muslimy kvůli svým “svobodám” a “životnímu stylu.”
Tento podvod otevřel Pandořinu skříňku, ze které vypustil narůstající vlnu islamofobie a křižácké horečky, zachvacující USA a Evropu.
Amerika nebyla napadena akvůli tomu, čím je, ale za to, co dělá po celém muslimském světě. Většina Američanů neví, že k první “změně režimu” CIA na Středním východě došlo v Sýrii již v roce 1984. Jsme v tom stále.
Tři mušketýři USA, Británie a Francie odjakživa svrhávají a mění režimy po Středním východě a v Africe, nastolujíc své diktátory, kteří vyhovují jejich zájmům – od západní Afriky po Tadžikistán.
Hillary Clinton nyní řekla, že v případě svého zvolení by prosazovala americký excepcionalismus a zajistila nový světový řád. Nejedná se o nic jiného, než expanzi a hegemonii. Pokud Clintonová vyhraje, těšme se na zahraniční vojenskou politiku, řízenou Goldman Sachs a neokonzervativci.
Donald Trump slibuje významné navýšení vojenských výdajů v době, kdy americká infrastruktura rezaví či kolabuje a americký dluh hvězd se dotýká. Clintonová i Trump varují před zvyšující se hrozbou pro Ameriku ze strany ISIS a Severní Koreji. Ve skutečnosti je největší domácí hrozbou typ gangové střílečky v Chicagu, kde bylo letos zabito zatím 500 lidí.
Islámský stát je vojensky bezvýznamná hrstka dvaceti chuligánů. Severní Korea pouze chce být nechána na pokoji ve své bídě. Washington, Paříž a Londýn dnes potřebují strašidlo jako ISIS, stejně jako potřebovali Al-Káida a předtím Sovětský svaz, aby ospravedlnili nové, rozpočet vysávající výdaje na zbraně a drželi obyvatelstvo podvodem napořád vybičované.
Z mezinárodního hlediska je největší hrozbou americké bezpečnosti samozřejmě jaderně ozbrojené Rusko, vlastnící dostatek mezikontinentálních a z moře vypouštěných raket pro vymazání USA z mapy. Proto je nejdůležitější zahraniční a národně-bezpečnostní prioritou Washingtonu zachování klidných a způsobných vztahů s Ruskem a jeho vedením.
Namísto toho je zde Hillary Clintonová a její zběsilí prováleční neoconi, pokoušející se při každé příležitosti vyprovokovat Rusko a vzbuzující dojem, že je to Moskva, kdo začne válku. Jednalo se přesně o tu samou válečnou rétoriku a řinčení zbraněmi, která v roce 1983 při krizi Able Archer přivedla USA a SSSR na pokraj plnohodnotné jaderné války. Donald Trump, při všech svých výkřicích a islamofobii, má absolutně pravdu ohledně usilování o dobré vztahy s Moskvou. Démonizace Putina táborem Clintonové a poslušnými médii je dětinské, ostudné a nepříslušící velké mocnosti.
Zdroj: http://ericmargolis.com/2016/09/truth-about-911/