Tak nám to tak vypadá, že příští volby vyhraje ČSSD. I neškodilo by prozkoumat její program, napadne možná leckoho. Koneckonců není nikdy od věci poznat včas, kdy je třeba začít balit kufry. I pojala jsem nápad volební program prozkoumat. A že je to čtení za všechny daně, pardon, chci říct peníze.
Hesel je to hodně, filozofie v pozadí málo. A ještě míň vysvětlení, kde na hesla vzít. A právě to je největší slabina celého programu. Říká, co uděláme. Neříká, jak to uděláme. (Že by sám autor nevěděl?) A co víc, ČSSD je ochotna opustit svůj filozofický základ levicové strany jen proto, aby byla opozicí předchozí vládě. Program je vlastně založen hlavně na negaci všeho předešlého. Zejména několik následujících bodů si v kampani asi vyslechneme dost často:
Jedním z nich jsou registrační pokladny. Mají vylepšit stav veřejných financí a zabránit daňovým únikům. Jenomže ouha, program už nezmiňuje, že příklad ze světa tak kategorický závěr nedává. Konkrétně slovenské registrační pokladny nenaplnily očekávání. I přes jejich existenci lidé doklady o zaplacení nevyžadují. I rozhodla se vláda motivovat lidi, aby účtenky vyžadovali, jejich slosovatelností v loterii. Neboli stát hodlá (v přepočtu na koruny) každý rok investovat několik desítek milionů korun do loterie a doufat, že se mu na daních vrátí mnohem víc. Vrátí? Ne, asi nevrátí. Registrace jedné účtenky do loterie je spojená s poplatkem podle druhu registrace v rozmezí 3,5 až 6 Kč. A to je moc. Pro kupujícího i prodávajícího je výhodnější domluvit se, že bez dokladu bude služba či zboží levnější, což je jistější vrabec v hrsti, než nejistý loterijní holub na střeše. Takže tu máme na jednu stranu nejistý efekt pro státní kasu a státem podporované gamblerství. A na straně druhé jisté náklady a další povinnost soukromého sektoru v době krize. Registrační kasy jsou k ničemu.
Tak co tu máme dál? Aha, tuhle je jeden zajímavý bod. ČSSD prý chce vytvořit nová pracovní místa tím, že nebude zvyšovat DPH. To je mi ale přímo zázrak popírající zákon zachování energie! Jelikož tím, že se daně nezvýší, asi žádná nová místa nevzniknou. Neboli tím, že budeme dělat nic, nevytvoříme něco. Autoři asi chtěli říct, že kdyby snížili daně, mohly by domácnosti víc utrácet, což by pomohlo podnikům, které by poptávaly více zaměstnanců. Ti by zase více utráceli, čímž by se roztočila spirála vedoucí k růstu ekonomiky. Jenomže to by ČSSD musela mluvit o snížení daní. A to nemluví. Je ale zábavné, že v tomhle jednom bodě v rámci snahy negovat vše předchozí a za každou cenu volat po opaku je ČSSD překvapivě snad „pravicovější“ než TOP 09. Ta byla i přes předvolební sliby ochotna tlačit daně nahoru.
Další velmi líbivé heslo je třeba tohle: Zvýšíme příjmy státního rozpočtu zdaněním velkých firem. Až na to, že tady už končí legrace – jak se můžeme přesvědčit v Maďarsku. V Maďarsku si to totiž vyzkoušeli. Vláda premiéra Viktora Orbána zavedla tzv. krizovou daň pro telekomunikace, energetiku a obchodní řetězce. Krizová daň měla do státního rozpočtu přivést 600 milionů eur ročně po dobu tří let. Výsledek? Klíčové služby pro občany zdražily, vyšší ceny snížily úspory občanů, krize se prohloubila. A velké firmy začaly odcházet. Rostla nezaměstnanost, klesal výtěžek pro rozpočet.
A co třeba tohle: Zrušíme neúspěšný II. pilíř. No ano, druhý pilíř je neúspěšný a neměl být v této podobě zaváděn. Nicméně chybou chybu nenapravíš. Ještě větším zlem je pro ekonomiku permanentní změna a nejistota. Důchodový systém by se neměl měnit s každou vládou. Hlavní výtka proti druhému pilíři totiž zní, že neustálá změna pravidel jej činí nebezpečným. Pokud bychom jej rušili, nebo pokud bychom měnili jeho parametry, vlastně bychom sami nedělali nic jiného, než že bychom měnili jeho pravidla! Nehledě na to, že by to bylo i pohrdání názorem lidí, kteří do druhého pilíře vstoupili. Jakkoliv si já mohu myslet, že pro mne je druhý pilíř například málo zajímavý, zjevně lidé, kteří do něj vstoupili, mají opačný názor, a mají plné právo jej mít. Nelze tedy v žádném případě napadat už jednou dobrovolně uzavřené smlouvy. nnnnnnnnnnnn a nebude nijak přesvědčovat další klienty, aby do něj vstoupili. Dohody se musí respektovat, a to i tehdy, pokud nejsou pro jednu ze stran zcela příjemné.
Já sama sice nejsem levicový volič, ale beru, že levicový program je normální a legitimní. Jenomže tady je právě jádro problému, program ČSSD není „normální levicový“. Programu totiž chybí jakékoliv ideály. Jakákoliv filozofie v pozadí. Krom jediné: Negativně se vymezit proti všemu současnému. Ne-e, neříkám, že to současné je dobré, ani omylem. Ale říkám, že program založený jen na automatické negaci věci jenom zhoršuje. Největším problémem české ekonomiky je nestabilita. Program založený na oslavě nestability to nemůže vzít za dobrý konec. A jedno, zda zleva či zprava.
(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)
Markéta Šichtářová vyšlo na:
Pravděpodobný vítěz voleb: Co nám přinese?