Málo z toho bylo ve zprávách, protože dobré zprávy, nejsou žádné zprávy.
Ať vám nikdo neříká, že druhá dekáda 21. století byla špatným časem. Žijeme v nejlepším zlepšování životní úrovně v lidské historii. Extrémní chudoba poprvé spadla pod 10 procent světové populace. V době, kdy jsem se narodil, to bylo 60 procent. Globální nerovnost klesá, jelikož Afrika a Asie zažívá rychlejší ekonomický růst než Evropa a Severní Amerika; dětská úmrtnost se propadla na rekordně nízkou úroveň; hlad téměř zanikl; i malárie, obrna a srdeční choroby klesají.
Málo z toho jste viděli ve zprávách, protože dobré zprávy nejsou žádné zprávy. Já to ale bedlivě sledoval. Od té doby, kdy jsem v roce 2010 napsal Racionální optimismus, se na mě sypaly otázky, ‚a co…‘: a to ta velká recese, co euro-krize, Sýrie, Ukrajina, Donald Trump? Jak mám vysvětlit, že situace se zlepšuje i přesto všechno? Odpovědí je: protože, i když si svět pořád vede lépe, stejně se děly i špatné věci. A svět si opravdu lépe vedl a dělal to v průběhu celé dekády tempem, které ohromilo i někoho tak vzhlížejícího ke hvězdám, jako jsem já.
A snad ty nejméně módní predikce, jaké jsem pronesl před devíti lety, kterými byly ‚že ekologická stopa lidských aktivit se nejspíš bude snižovat‘ a to, že ‚budeme postupovat udržitelnějšími způsoby využívání planety, nikoliv méně udržitelnými.‘ Takže naše populace a ekonomika poroste, my se ale naučíme redukovat zátěž, kterou představujeme pro svoji planetu. A to všechno se ukázalo pravdivé. Nedávno to ve své knize zvané Více z méně popsal vědec z MIT Adrew McAfee, když ukázal, jak mnohé země začínají používat méně materiálu: méně kovů, méně vody, méně půdy. Ne jen úměrně k produktivitě, nýbž celkově méně materiálu.
To moc nezapadá do toho, co nám neustále Rebelie vyhynutí vtlouká do hlavy. Ale až vám bude příště sir David Attneborough zase kecat: ‚Každý, kdo si myslí, že na této planetě s konečnými zdroji můžete mít nekonečný růst je buď šílenec, nebo ekonom,‘ tak se ho zeptejte: ‚Ale co když ekonomický růst znamená používat méně materiálu, ne více?‘ Např. dnešní normální plechovka s nápojem obsahuje 13 gramů hliníku, ten se skoro všechen zrecykluje. V roce 1959 obsahoval 85 gramů. Nahrazení toho, co tu bylo tím, co přišlo, je příspěvek k ekonomickému růstu, tím se ale snižují spotřebované zdroje na každý nápoj.
Co se týče Británie, naše spotřeba ‚materiálu‘ nejspíš kulminovala kolem zlomu století – což je úspěch, kterého si skoro nikdo nevšiml. Důkazy tu však jsou. V roce 2011 Chris Goodall, investor do elektrických vozidel, vydal výzkum ukazující, že Británie nevyužívá jen relativně méně ‚materiálu‘ každý rok, nýbrž absolutně méně. Události od té doby tuto tezi jen dokládaly. Množství všech zdrojů využívaných v Británii (domácí těžba biomasy, kovů, minerálů a fosilních paliv, plus importy minus exporty) v letech 2000 až 2017 spadly na třetinu, z 12,5 tun na 8,5 tuny. To je rychlejší pokles než nárůst počtu lidí, to tedy znamená, celkově méně spotřebovaných zdrojů.
Pokud vám to nedává smysl, tak si jen představte svůj vlastní domov. Mobilní telefony mají výpočetní sílu sálových počítačů ze 70. let. Ten svůj už používám místo foťáku, rádia, baterky, kompasu, mapy, kalendáře, hodinek, CD přehrávače, novin a balíčku karet. LED světla spotřebují asi čtvrtinu elektřiny co žárovky pro stejné osvětlení. Moderní budovy obecně obsahují méně oceli a větší množství z ní je recyklovatelné. V kancelářích se sice více papíruje, ale používá se k tomu méně papíru.
I v případech, kdy využívání materiálu neklesá, ten vzestup je pomalejší, než se očekávalo. Např. v 70. letech experti předpovídali, kolik vody bude svět v roce 2000 spotřebovávat. Ve skutečnosti bylo celkové roční použití vody poloviční oproti predikci. Ne proto, že by tu bylo méně lidí, ale protože lidská vynalézavost umožnila daleko efektivnější zavlažování zemědělství, tj. největšího uživatele vody.
Donedávna většina ekonomů předpokládala, že tato zlepšení budou téměř vždy zbytečná, protože to přinese účinek výbuchu do tváře: když něčemu snížíte cenu, tak toho budou lidé více využívat. Učiňte osvětlení méně energeticky náročným, tak lidé budou svítit déle. Je to známo jako Jevonsův paradox podle ekonoma z 19. století Williama Stanley Jevonse, který jej poprvé popsal. Ale Andrew McAfee tvrdí, že Jevonsův paradox má jen omezený rozsah. Dejme tomu, že doma přejdete od žárovek na LEDky a uspoříte asi tři čtvrtiny v účtu za elektřinu. Možná je necháte svítit déle, ale určitě ne čtyřikrát déle.
Produktivita zemědělství znamená, že svět se už asi blíží ‚polnímu peaku‘ i přes narůstající počet lidí a jejich poptávky po větším množství lepšího jídla, jenže produktivita zemědělství roste tak rychle, že potřeby lidstva lze zajisti ze zmenšujícího se množství půdy. V roce 2012 Jesse Ausubel z Rockefeller University se svými kolegy tvrdil, že díky moderním technologiím používáme o 65 procent méně půdy, abychom vyprodukovali dané množství potravin v porovnání se stavem před 50 lety. Do roku 2050 se odhaduje, že od orby a pastvy krav se uvolní výměra o rozloze Indie.
Uvolňování půdy je důvodem, proč přibývá lesů, zvláště v bohatých zemích. V roce 2006 se Ausubel dopracoval k tomu, že v žádné rozumné bohaté zemi nedochází k úbytku zalesnění, ať už z hlediska hustoty stromů, tak z hlediska výměry. V bohatých zemích se také hojně vrací velká zvířata; populace vlků, jelenů, bobrů, rysů, tuleňů, mořských orlů a supů rostou; a teď dokonce pomaličku narůstají i počty tygrů.
Možná tou nejvíce překvapující statistikou je, že Británie využívá čím dál méně energie. John Constable z Fóra globálního oteplování poukazuje, že se britská ekonomika od 70. let téměř ztrojnásobila, a naše populace se zvedla o 20 procent, přičemž celková spotřeba na území ve skutečnosti skoro o 10 procent klesla. Značná část tohoto propadu proběhla v posledních letech. To ale není nutně dobrou zprávou, tvrdí Constable: ač součástí tohoto příběhu je zvýšení účinnosti žárovek, letadel a aut, tak to také znamená, že importujeme více vložené energie v dovezených produktech, když jsme velkou část svého ocelářského, hliníkárenského a chemického průmyslu vyhnali do zahraničí kvůli tomu, že máme jedny z nejvyšších cen energie pro průmysl na světě.
Ve skutečnosti může všechno to spoření energií způsobit problémy. Inovace vyžadují experimenty (z nichž většina se neosvědčí). Experimenty vyžadují energii. Takže levná energie je kriticky důležitá – jak se ukázalo na průmyslové revoluci. Tudíž energie může být tím možná i jediným zdrojem, kterého by prosperující populace měla využívat více. Naštěstí je teď možné, že jaderná fúze jednoho dne dodá energii v minimalistické formě za využití jen nepatrného množství paliva a půdy.
To ekologistické hnutí je od svého vzniku posedlé omezeností zdrojů. Ty dvě knihy, které počátkem 70. let rozpoutaly ten zelený průmysl – Meze růstu v Americe a Plán na přežití v Británii – které předpovídaly, že bude-li růst pokračovat, tak světu doje zlato, rtuť, stříbro, cín, zinek, měď a olovo dávno před rokem 2000. Hned za chvilku tím začali vyplachovat dětem mozky ve školních učebnicích.
To přimělo ekonoma Juliana Simona, aby se ekologovi Paulu Ehrlichvi vysmál a vsadil se, že koš těch pěti kovů (vybraných Ehrlichem) bude v 90. letech stát méně než v 80. Doba kamenná neskončila kvůli nedostatku kamenů, říkal Simon, když namítal, že i kdyby začal nedostatek kovů, tak se najdou náhrady. Simon samozřejmě sázku snadno vyhrál, ač Ehrlich napsal šek zdráhavě, když vrčel, že ‚jediné, co nikdy nedojde, jsou imbecilové.‘ Do dnešních dnů žádnému z těchto kovů nevzrostla výrazně cena, ani nepoklesly objemy rezerv, natož aby došly. (Jednou z mých nejoceňovanějších cenností je cena Juliana Simona získaná v roce 2012 zhotovená z těchto pěti kovů.)
Ironií moderní doby je, že většina těch zelených politik, které se teď protlačují, ve skutečnosti trend používání méně materiálu spíš obrací zpět. Třeba větrná farma vyžaduje daleko více betonu a oceli, než ekvivalentní systém založený na plynu. Odpor ekologistů k jaderné energii zabrzdil takový systém výroby energie, který by potřeboval nejméně půdy, nejméně paliv a nejméně oceli či betonu na megawatt. Pálení dřeva místo uhlí v elektrárnách znamená jen zatěžovat více půdu, vyhnání více datlů a dokonce i vyšší emise. Organické farmaření využívá větší výměru půdy než to konvenční. Je to technologie, co nás vede na cestě k zelenější planetě. My nepotřebujeme odbočit novým směrem. Kdybychom se toho dopustili, tak bychom se tím ohrozili, že začneme retardovat a zbavíme se pokroku.
O tom, co bude, až vstoupíme do třetí dekády tohoto století, pronáším tedy předpověď: do jeho konce budeme zažívat méně chudoby, bude menší dětská úmrtnost, půdy věnované zemědělství ve světě bude méně. Bude více tygrů, velryb, lesů a přírodních rezervací. Britové budou bohatší, každý z nás bude využívat méně zdrojů. Globální politická budoucnost může být nejistá, ale trendy v životním prostředí a technologii jsou dost jasné – směřujeme správným směrem.
21 December 2019
9:00 AM
Zdroj: https://www.spectator.co.uk/2019/12/weve-just-had-the-best-decade-in-human-history-seriously/