Největším úspěchem socialistů bylo přesvědčit lidi, že nacizmus (nacionální socializmus) je pravicová ideologie. V ilustračním obrázku protestují neonacisté proti kapitalizmu – pozn. redakce
Nemám rád dělení na levici a pravici. Důležitá je pro mě úroveň svobody jednotlivce a míra moci státu nad občany. Když jsou ale za „krajní pravici“ označováni neofašisté a neonacisté, nezbývá než se pro tento článek tohoto dělení držet.
Základem pravicového smýšlení je trvání na maximální svobodě jednotlivce, minimálním zásahu státu do života občanů, důraz na individualismus a prosazení v soutěži a na zaručenou ochranu soukromého vlastnictví a svobodu podnikání, do kterého stát zasahuje co nejméně a to pokud možno výhradně tak, aby zajistil rovné vstupní (!) podmínky pro všechny (jak vidíte, můžeme si zatím v České republice o skutečně pravicové vládě po roce 1989 nechat jen zdát). Z uvedeného vyplývá, že ona „pravice“ má nejblíže ke skutečné demokracii, pokud má být demokracie založena na svobodě v rozhodování lidí a jejich vlastní odpovědnosti za něj. Z logiky věci by teoreticky mohlo být „krajní pravicí“ snad jen takové uskupení, které by uvedené atributy pravicového smýšlení vedlo za jejich hranici – ovšem nikoli směrem k omezení jakýchkoli práv občanů ve prospěch státu nebo někoho jiného, ale právě naopak.
Fašismus ani nacismus nesplňovaly ani jednu z výše uvedených podmínek. Jak italský fašismus, tak německý národní socialismus byly pravým opakem všeho výše uvedeného. Nadřazenost rasy, odstranění demokracie, „soukromé“ společnosti s podílem státu, zasahování do života lidí na každém jejich kroku a každou minutu jejich života, ovládnutí ekonomiky státem a řízení lidských osudů obdobou dnešních sociálních inženýrů.
Jestliže dnes kdekoli na území České republiky vystupuje kdokoli, kdo může být právem označen za neofašistu nebo neonacistu (a sem si zařaďme každého, kdo na ulici křičí například „cikáni do plynu“), ani omylem nemá nic společného s pravicí a tudíž ani s její jakoukoli krajní variantou. Vychází-li dnes někdo z ideologie fašismu a nacismu, pak vychází z ryze levicových myšlenek, které se svobodou občanů a minimalizací zásahu státu do jejich životů nemají nic společného.
Ať už se jedná o politiky, novináře nebo bezpečnostní složky státu, všichni bez rozdílu nesmyslně používají líbivé slovní obraty, které jsou ale zcela mimo realitu. Přestaňte už s mediální manipulací lidí. Neofašisté ani neonacisté v ulicích nemají s pravicovými idejemi nic společného a proto logicky nemohou být ani „krajní pravicí“.
František Matějka je člen Strany svobodných občanů vyšlo na blog.idnes.cz
kam dál:
- Pravolevé paradoxy – vysvětlení Nolanova diagramu pro lepší pochopení politického spektra
- Opravdu víte, co je to fašismus? Je totiž všude kolem nás…
- Nespojujte pojem „pravice“ s dnešní vládou. Jen ho tím przníte
- Otevřená výzva výboru Akce D.O.S.T. adresovaná Židovské obci v Praze
- ODS a TOP09 nejsou pravicové strany
- Odchod lékařů odhaluje podstatu státního řízení zdravotnictví