Problém není v tom, zda volíme politické strany nebo přímo konkrétní lidi. Problém je ve velikosti státní moci, která je absurdní, a seznamu toho, o co se stát stará, což je ještě absurdnější. Už teď můžeme dávat preferenční hlasy ve volbách, nebo volit přímo, když jde o senát. Jestli někdo vidí nějaký rozdíl, je slepý. Žádný není. Proč? Protože volit mohou všichni.
Přímá demokracie by možná odstavila do jisté míry klientelismus, korupci a další neduhy, ovšem pouze a jedině za předpokladu, že by v České republice byla většina lidí zodpovědných, znalých, informovaných a myslících dál, než na zítra – a to vše bez rozdílu toho, odkud bere peníze na svůj život. Pokud by však taková většina existovala, neexistovalo by nyní volání po přímé demokracii. Ta změna by byla zbytečná. Jenže současný volební systém ovládá taková většina voličů, která žije z cizího. Výplaty a mzdy má z cizího, dávky a podpory má z cizího, nebo žije a pracuje za dotace nebo z veřejných zakázek. Jinými slovy je závislá na přerozdělování peněz politiky. S ohledem na počet lidí pracujících ve veřejném sektoru, odborářů, počet důchodců, počet studentů, ale i počet lidí existenčně závislých na veřejných zakázkách, tu je zkrátka většina lidí, která bude vždy ve volbách koukat po takových slibech, které nezruší jejich úřad, nesníží objem přerozdělovaných peněz, nezmenší objem veřejných zakázek, nesníží důchody, nezavede skutečné školné, apod.. Těmto lidem je ve skutečnosti ukradené, jestli budou volit strany nebo lidi. Nezabere ani možnost odvolat politiky v době jejich mandátu, protože kdo by v nějakém referendu odstranil někoho, kdo mu dává z cizího.
Změna současného systému na formu jakési přímé demokracie s přímou volbou lidí nic nezmění. Dokud bude existovat rovný volební hlas, kdy síla hlasu danícího soukromého podnikatele a zaměstnance v soukromém sektoru bude rovna síle hlasu kohokoli, kdo z jejich daní žije, nikdy se nic nezmění. Přímá demokracie by měla smysl jen v případě, že o osudu státu ve volbách a tím i jeho obyvatel by rozhodovali ti, co platí účty. Pak by ovšem, logicky, pozbyla aktuálnosti i ta nyní tolik prosazovaná změna s cílem zavedení přímé demokracie. Přímá demokracie je takový líbivý špek, po kterém skočí každý, kdo nechápe, mnohdy přes veškeré získané vzdělání (nebo možná právě proto), že problém je jinde. Problém je ve velikosti státní moci, která je absurdní, a seznamu toho, o co se stát stará, což je ještě absurdnější.
Říká se, že kapři (myšleno politici) si svůj rybník nevypustí. To je ve skutečnosti velmi zavádějící rčení. Ten pomyslný rybník si nevypustí především ta výše uvedená masa voličů. Můžete proti tomu protestovat, můžete mi spílat, že chci popřít základní princip současné demokracie a samotnou Ústavu, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat. Ti výše jmenovaní převálcují v každých volbách zdravý rozum kdykoli si zamanou – a na tom nic nezmění ani případná změna způsobu volby, pokud se jí budou ti, co berou, účastnit jako rovní s rovnými s těmi, kdo platí účty. Čest a hluboká poklona výjimkám.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK:
Víte Hassane, raději pravdu, než vyumělkovanou lež. Vždycky
.
František Matějka vyšlo na:
Přímá demokracie je chiméra. Rovný volební hlas ji ubije k smrti