V roce 1783 Krym anektovala Kateřina Veliká, čímž naplnila dlouhodobou boj ruských carů o přístav v teplých vodách. Sevastopol se ve skutečnosti během těch staletí vynořil jako ohromná námořní základna na strategickém vrcholu Krymského poloostrova, kde se stal domovem mocné Černomořské flotily carů a později i komisařů.
Krym byl po dalších 171 let integrální součástí Ruska – což je doba přesahující těch 166 let, které uplynuly od anexe Kalifornie při podobném výboji „Manifestované předurčenosti“ na tomto kontinentu, čímž byl poskytnut, námořnictvu Spojených států shodou okolností jeho vlastní přístav teplých vod v San Diegu. Ač následně už žádné cizí síly invazi na kalifornské pobřeží neprovedly, s největší pravděpodobností to nebyly ukrajinské a polské pušky a děla, ani krev, co tehdy při slavné bitvě u Balaklavy na Krymu v roce 1854 rozstřílely útok lehké brigády; byli to Rusové, kteří bránili svou vlast.
A portrétem ruského „hrdiny“ visícím v Putinově kanceláři je car Nikolaj I – 30 let, jehož brutální vlády vyneslo Ruské impérium na historický zenit, a který je ruskými legendami o skutcích velikánů zbožňován jako obránce Krymu, i když v roce 1850 prohrál válku s Otomany spojenými s Evropany. Kromě toho neexistují žádné důkazy, že by se Putin za takovouto historii jakkoliv chtěl omlouvat.
Tohle je ve skutečnosti jejich Červená linie. Když se churavý Franklin Roosevelt v roce 1945 dovlekl do krymského města Jalta, tak věděl, že je v Sovětském Rusku. Během manévrů k upevnění kontroly Kremlu nad intrikami zamořenými boji o následnictví po Stalinově smrti o pár let později Nikita Chruščov údajně strávil 15 minut přemýšlení nad svým „dárkem“ Krymem, uděleným svým leníkům v Kyjevě k poctě rozhodnutí jejich předků před 300 lety přijmout nevyhnutelné a stát se vazaly Ruska.
Samo sebou, že během těch dlouhých desetiletí Studené války neudělal Západ nic, aby osvobodil Ukrajinský „ujařmený národ“ – ať už s krymským přívažkem uděleným v roce 1954 nebo bez něj. Ani nemaloval žádné červené linie uprostřed 90. let, kdy finančně zoufalá Ukrajina Sevastopol pronajala zpátky jako strategickou baštu Krym podobně zchudlému Rusku.
Krátce během éry, která začala před tím, než jsme v roce 1848 získali pacifický přístav a během 166 let, kdy na něm závisela bezpečnost a jistota Amerického lidu, nikoho ani nenapadlo hloubat nad statutem rusky mluvícího Krymu. Mělo by si teď místní obyvatelstvo zvolit věrnost k Velkému zloději v Moskvě spíše než chuligánům a chátře, co uchvátila Kyjev, co je nám do toho! Co je ještě horší, jak dlouho může ještě Amerika přežít kvílení svatoušků a tupé vměšování Susan Rice a Samanthy Power do jejích záležitostí? Pane presidente, pošlete je zpátky na hodiny zeměpisu; a nemalujte žádné další Červené linie. Tahle se utvářela po staletí mezi hašteřícími se kmeny, potentáty, patriarchy a uchazeči o moc nad tímto malým regionem, do kterého nám sakra nic není.
Zdroj: zerohedge.com
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček