Posledních 18 měsíců naše měna Euro statečně roste a aktuálně stojí jedno euro 1,38 amerického dolaru. To je přece dobré, vždyť importy levný, obyvatelé eurozóny mohou levněji cestovat a měna se stabilizuje.
A ještě i tomu Německu, které exportuje nejvíce na světě, klesnou v důsledku silnější měny exporty, což přispěje k makroekonomické rovnováze uvnitř eurozóny.
Silné euro – pro jedny dobré, pro jiné špatně
Problém je, že prostřednictvím měny Euro jsou jakoby železnými tyčemi pospojovány příliš různorodé ekonomiky a to, co je pro jedny dobré, škodí druhým.Silnější Euro je bezpochyby dobré pro Německo a jiné silně exportující země. Ale takové Řecko, které má průmyslovou produkci na úrovni 70-jejich let bude exportovat ještě méně, neboť jeho exporty v zahraničí zdraží. Zároveň importy zlevní, čímž utrpí domácí výrobci. V Německu se stane sice totéž (exporty zdraží, importy zlevní), ale Německo má obrovské exportní přebytky a ne, že silnou měnu zvládne, ale silnou měnu přímo potřebuje.
Vhodné kurzy eura vůči dolaru pro vybrané země
Pro takové Řecko je však silná měna čistý jed. Hrozí, že země bude sedmý rok po sobě v recesi. Pro Francie a Itálie, dvě velké evropské ekonomiky, které se neumí vymotat z problémů, je silné euro problém stejně.
Hens-Guenter Redek z Morgan Stanley banky spočítal, jaké kurzy euro vůči dolaru by byly pro které země vhodné. Přitom vycházel z produktivity práce a nákladů na práci. Výsledek je do oči bijící:
- Německo 1,52
- Irsko 1,39
- Rakousko 1,36
- Finsko 1,27
- Španělsko 1,27
- Portugalsko 1,27
- Francie 1,23
- Nizozemí 1,22
- Belgie 1,20
- Itálie 1,18
- Řecko 1,02
Jak vidět, pro řeckou ekonomiku by bylo vhodné, aby jedno Euro stálo 1,02 amerického dolaru. Pro německou ekonomiku by mělo jedno euro stát o neskutečných 49 procent více. Vsadím se, že před cca 15-ti lety, kdy byly stanoveny první konverzní kurzy, byly tyto rozdíly menší a předpokládám, že do budoucna budou tyto rozdíly dále růst.
Zkratka, nevyhovíte. Je Euro slabé, špatně je. Je Euro silné, špatně je také, ale pro jiné.
Když se rostoucí rozdíly kompenzují dluhy …
Zatím se rostoucí rozdíly výkonnosti ekonomik kompenzují dluhy. Podstatné je slovo “rostoucí”, protože jde o dynamické procesy, které nebylo možné zohlednit při stanovení konverzních kurzů. Dluhy rostou a před sedmi lety řekli finanční trhy poprvé “dost”.
Pak byla krize a nyní je klid, avšak jen proto, že Mario Draghi, šéf ECB nechal schválit program nákupu státních dluhopisů (OMT). To je pro investory jasný signál ve stylu “kupujte i ty nejrizikovější dluhopisy, ECB je od vás v případě krachu dané země odkoupí”.
To je asi jako aspirin proti horečce – horečku sníží, ale příčinu neodstraní.
Asi nemusím zmiňovat, že právě nákup státního dluhu centrální bankou je zakázán přímo v evropské ústavě. Nyní je proto chvíli klid právě kvůli tomu, že Mario Draghi tento zákaz porušil. Dluhy téměř všech zemí eurozóny kromě Německa rostou však nadále, problém se neřeší a je jen otázkou času, až na to doplatíme my všichni – ztrátou bohatství při silném znehodnocení měny. Na závěr přehled pár rekordních dlužníků:
Itálie – historický rekord na úrovni 2,1 bilionu Kč
Francie – druhý nejvyšší dluh v historii na úrovni 1,9 bilionu Kč
Španělsko – historicky rekord na úrovni 805 miliard Eur
Portugalsko – historický rekord na úrovni 220 miliard Eur
Nemluvě o Řecku, které má cca 330 miliard dluhů, to je 175% HDP, také historický rekord.
