Redakční poznámka: Článek je psán pro Británii v kontextu Brexitu, kdy účelem Brexitu v podstatě je, opustit diktát Bruselu narušující suverenitu země a nadbytečné složky hospodářské integrace, které jsou spíše břemenem nebo až vazalstvím, než obchodní svobodou, ale zachovat si přístup na společný evropský trh, kdy k tomu by mělo dojít v rámci již existujícího rámce dohod se zeměmi skupiny EFTA o Společném evropském hospodářském prostoru EEA, kdy do této skupiny kdysi Británie patřila a nyní směřuje zase k návratu do ní. Tento systém případného výstupu z EU, pokud se Unii nepodaří transformovat zpět na společenství zemí založené na autentickém partnerství místo její transformace na říši, o kterou usilují bruselští byrokraté a politické elity dominujících států, tak prakticky všechny autenticky euroskeptické strany – jak v ostatních zemích EU, tak u nás v ČR, slibují, že budou usilovat o odchod z EU do EFTA/EEA. Proto se tento článek týká i nás, protože jde o funkční alternativu k EU, která je ve hře i pro nás a pro další euroskeptické země.
V posledních týdnech byly mediální zprávy plné spousty nepřesností o Společném trhu 2.0, které podbízely představu, že Velká Británie by i po Brexitu měla pokud možno zůstat členem Evropského hospodářského prostoru (EEA). Základním účelem Dohody o společném evropském prostoru (EEA) je rozšířit prospěch ze společného trhu i pro země, které stojí sice mimo Evropskou unii, ale jsou členy Evropského sdružení volného obchodu (EFTA). Členství v EEA pro státy mimo EU zahrnuje přijetí pravidel volného obchodu – k nimž patří ty tzv. čtyři svobody – ale ty politiky vnucované EU, které v Británii mnozí tak nesnáší, jako je ekonomická a monetární unie, politická unie, společná zemědělská politika, společná rybářská politika a další takové politiky jsou z toho vyloučeny.
Ty výhody jako udržení vysoké úrovně přístupu na společný trh zboží a služeb pro britské dodavatele jsou však ve velké šíři zachovány. Ale plně „hladkého“ přístupu lze dosáhnout jen, když si je EU jistá, že se pravidla volného trhu uplatňuje správně, a když funguje proces aktualizace našich pravidel s tím, jak se pravidla EU vyvíjí. A právě toto se Smlouvě EEA daří. Tato Smlouva byla navržena v očekávání, že Švédsko, Rakousko, Finsko a Švýcarsko budou také její součástí, a tak byla záměrně navržena tak, aby vyhověla velkému počtu států. Právě tato smlouva stanovuje funkční odpověď na otázky, které pořád předhazují ti, co neustále hrají na to, že přeci musí fungovat „kodex společných pravidel“ čili „silné provázání ve společném trhu“, a jak by tedy mohlo být dodržování a sledování tohoto kodexu pro Británii fungovat? A co by se stalo, kdyby se vyvíjely i některé ty zákony EU, s nimiž je Británie „provázaná“?
Dohoda EEA se od zákonného rámce EU, který platí pro Británii jakožto člena EU, odlišuje. Zákony EEA nemají „přímý účinek“: ty nabydou účinnosti jen v důsledku toho, že je národní parlamenty začlení do svých vlastních zákoníků. Ač státy EEA/EFTA nemají hlasovací právo o nových zákonech EU, tak mají konzultační právo, a co je kriticky důležité, každý stát EEA/EFTA musí souhlasit, aby se mohl zákon společného trhu EU přenést do Smlouvy EEA. A pokud s tím nesouhlasí, tak existuje ještě proces pro řízení, jimiž se tyto dvě strany pokusí dosáhnout dohody o tom, co se mělo přenést, a když se toto řízení nepodaří, tak způsobí, že odpovídající část Smlouvy EEA se suspenduje.
Samozřejmě, že by nebylo rozumné, aby Británie vstoupila do uspořádání EEA/EFTA se záměrem plošně odmítat přenášení nového práva EU. Ale podbízená představa, že státy EEA/EFTA jsou pouhými čistými ‚přebírači‘ jinde stanovených pravidel je prostě úplně vedle: to právo být konzultováni, to má opravdu zuby, protože když se jejich legitimní obavy ignorují, tak nakonec mohou přenesení nepřijatelných ustanovení vždy odmítnout.
Pokud se Británie stane zase státem EEA/EFTA, tak bude mít právo jmenovat soudce do Soudního dvora EFTA (který řeší spory ohledně interpretace zákonů EEA) stejně jako bude mít Británie jakožto člen své činitele v Dozorčím orgánu EFTA (který prosazuje dodržování povinností států EEA/EFTA a uplatňuje pravidla hospodářské soutěže a státní pomoci). Důležitost těchto orgánů tváří v tvář Evropskému soudnímu dvoru a Evropské komisi jen poroste, neboť budou mít více případů, které se budou muset řešit. Takže Británie si tím udrží dost ze svého značného vlivu na stav každým dnem se měnícího práva společného trhu.
Někteří zpochybňovali, zda je britské členství v EEA/EFTA vyjednatelné. To je samozřejmě politická otázka. Ale i sama britská vláda v roce 2017 ve sporu před nejvyšším soudem přijala, že při absenci dohody se všem ostatními členskými státy EEA nebo pokud nedojde k formální výpovědi z EEA (která nebyla nikdy podána), zůstane Británie „vedená jako“ jedna strana Smlouvy EEA i po odchodu z EU. Takže vláda u soudu přijala, že výchozí právní stav je takový, že Británie zůstává členem EEA i po Brexitu, i kdyby si vláda myslela, že členství Británie nebude fungovat.
Někteří zpochybňovali slučitelnost členství v EFTA s komplexním celním uspořádáním, které bude nutno dohodnout, aby se zabránilo vzniku tvrdé mezistátní hranice na ostrově Irsko a v Irském moři – přinejmenším, než se s EU dohodne alternativní uspořádání, které na této hranici zajistí hladké obchodní procesy.
Pravdou je, že je třeba, aby ty čtyři v současnosti existující státy EFTA odsouhlasily, aby se Británie, přinejmenším prozatím, zdržela připojení k několika ustanovením v Konvenci EFTA (zvláště pak k požadavkům, aby se pokusila přistoupit k existujícím smlouvám o volném obchodu EFTA se třetími zeměmi). Neexistuje však důvod, proč by to neměly odsouhlasit: to zdržení se ve smlouvách o přistoupení vyskytuje hojně a těžko si lze představit, proč by zdržení se takového druhu mělo být překážkou, na které dohoda uvázne.
Takže nakonec rozhodnutí, zda přijmout či odmítnout Společný trh 2.0 je jen politický problém. Ale když tolik věcí závisí na výsledku hlasování z dnešní noci, tak by se rozhodnutí, zda podpořit či odporovat krok k přistoupení ke Společnému trhu 2.0, mělo přijímat na základě přesného pochopení toho, co to obnáší.
Autor George Peretz QC je členem Pracovní skupiny budoucích vztahů Společného trhu 2.0 pro revizi Politické deklarace.
1 April 2019
Další články k problematice:
Mercosur a EFTA postoupili blíže k finalizaci vyjednání Dohody o volném obchodu
Jedlička kontra Zdechovský: EFTA jako jasná volba pro Velkou Británii
Jedlička: Skutečné náklady našeho členství v EU
Petr Mach: EFTA jako alternativa EU (přednáška)
EU – co bude až tady nebude očima Petra Macha
Zdroj: https://blogs.spectator.co.uk/2019/04/why-common-market-2-0-is-the-brexit-we-need/