Obecně, když tu diskutujeme o systémech protivzdušné obrany, tak mluvíme o ruských zařízeních, která si v posledních letech získala proslulost, zvláště S-300 (a její varianty) a S-400. Jejich dodávky do Sýrie přidusily schopnost i tak pokročilých letectev jako je to americké nebo izraelské, na tuto zemi útočit, neboť se ocitají v trapné pozici, kdy se musí bát, že tím budou sestřelovat ty jejich bitevníky čtvrté a páté generace.
Jenže protiletecké systémy schopné vymést oblohu od letounů páté generace mají ničivý dopad na prodejnost a objednávky amerického vojenského hardware, přičemž zároveň vyvolávají touhu po ruském vojenském hardware a nárůst jeho objednávek. Jak jsem už často poukazoval v jiných analýzách, je tu ta hollywoodská role při marketingu působící jak na nepřátele, tak na spojence, která spočívá v šíření víry, že americký vojenský hardware je neporazitelný (kdy tedy spojenci mají povinnost si řečený hardware koupit) a ta je stěžejní pro washingtonskou strategii války a projekce moci.
Jenže s tím, jak v globálních ohniscích napětí, jako je Střední východ, narůstají a zintenzivňují se střety mezi různými zeměmi, tak má hollywoodská propaganda čím dál větší potíže přesvědčit zbytek světa o tom, že ta účinnost a nadřazenost amerických zbraňových systémů pokračuje i do dnešních dnů, když se všem před očima předvádí jejich selhání.
Amerika se ocitla v situaci, ve které se v posledních 50 letech nikdy nenacházela, konkrétně v prostředí, kdy nemůže automaticky očekávat, že si bude užívat vzdušné převahy. Donedávna byly ale všechny poukazy na protivzdušný systém, který by mohl být schopen představovat nějakou představitelnou hrozbu válečné mašinérii Strýčka Sama, hrubě odbyty zavržením, že tedy nejdříve zaútočí vlnami křižujících střel, které snadno přehltí protivzdušnou obranu, ty to rozbijí, a pak už si nad tím budou dělat, co chtějí. Jenže toto jde zesměšnit dvěma do očí bijícími příklady, kdy k prvnímu došlo v Sýrii v roce 2018, když poslední generace střel, které měly přehltit protivzdušnou obranu, byly houfně sestřelovány desítky let starými ruskými systémy Syřanů bez šance na jejich překonání dosažitelnou útočnou vlnou. A to i přes skutečnost, že v Sýrii zatím nebylo nasazeno nic tak pokročilého jako systém S-400, přičemž za pozornost stojí i stařičké systémy S-125, kterými během války na Balkáně Srbové úspěšně prokoukli super-technologii a Američanům sestřelili kradmý neviditelný letoun F-117.
Jenže u takových S-400 je řada dalších tajných aspektů, o kterých se toho vyzradilo jen málo, a ani v Rusku samotném se jimi nechlubí a ostatní na ně těžko přichází. Strach vyvolává například schopnost S-400 sbírat svým radarovým systémem data k průnikovým analýzám. Za pozornost stojí, že mluvčí ministerstva obrany Eric Pahon strašil plánovaným tureckým nákupem S-400:
„Nám je jasné, že nákup S-400 vytvoří nepřijatelná rizika, protože její radarové systémy budou moci Rusy zásobovat citlivými vojenskými informacemi o F-35. Tyto obavy nelze zmírnit. S-400 je systém v Rusku postavený k tomu, aby letouny jako F-35 zkoušel prokouknout a přicházet na to, jak je sestřelovat, a představit si, že jim to tak umožníme, je nemyslitelné.
Je jisté, že schopnost S-400 sestřelovat v případě ozbrojeného konfliktu letouny páté generace je pro Spojené státy a jejich spojence děsný problém, když do tohoto letounu tolik investovali. Ovšem také to, že země NATO dává přednost ruským systémům před americkými, děsí. A to pomineme-li fakt, že S-400 se šíří po celém světě od Číny po Bělorusko, kdy desítky zemí už čekají ve frontě na možnost, aby si mohly svou oblohu uzavřít proti liberální svobodě humanitárního bombardování. Je to úžasný klacek, jak udržet přikrádající se Washington za plotem.
Ale i tyto obavy nejsou nic proti té nejzávažnější hrozbě, jakou S-400 pro americký zbrojní průmysl představuje, konkrétně sbírat data, pomocí nichž lze prokouknout americké kradmé systémy.
Teoreticky ta poslední výhoda, kterou si USA udržují proti svým protivníkům, spočívá v kradmé (stealth) technologii. O účinnosti těch zneviditelňujících stealth technologií se debatuje už hodně dlouho, neboť to vypadá, že jejich náklady asi převažují nad jejich údajnými přínosy. Když ale čteme mezi řádky v tom, co se vynořilo z amerických obav z S-400, tak to vypadá, že Moskva už asi dovede prokouknout stealth systémy Američanů, když zkombinuje radary S-400 se zařízeními umístěnými v letadle, jako tomu bylo např. i v Sýrii (i když to Washington popírá).
Schopnost S-400 svým sběrem dat prokouknout jak F-35, tak F-22 – korunní klenoty amerického vojenskoprůmyslového komplexu – vyvolává americkým vojenským plánovačům bezesné noci. Co je obzvláště příčinou jejich nočních můr, je potom působení S-400 v Turecku, když je tam integrují do současných tureckých systémů „rozpoznávání mezi přítelem a nepřítelem“ (IFF), když tyto jsou součástí NATO sítě vojensko-taktických datových linek známých jako Linka 16.
Takovýto systém bude třeba nainstalovat i na S-400, aby se integrovaly do turecké obranné sítě, čímž by potenciálně mohly předávat přísně vyhrazené informace Rusům, když by musela vzrůst schopnost S-400 řádně fungovat v systémovém uspořádán, které nebylo původně k začlenění takového zbraňového systému navrženo.
Konečným rizikem bude to, že když Turci budou svými F-35 kolem S-400 prolétat, tak systém Link 16 odhalí spoustu informací v reálném čase o amerických kradmých systémech. Moskva bude tedy časem schopna vyčenichat profil těch stealth funkcí F-35 a F-22, čímž zbaví ty washingtonské plány utratit 1 160 miliard dolarů za výrobu 3 000 F-35 smyslu.
V časech dnešních technologií je také třeba pamatovat na to, že jakmile se povede identifikovat formování vln radarů F-35, tak bude možné praktikovat i vojenské klamy a imitovat fiktivní signály F-35, aby s tím šlo maskovat svá vlastní letadla napodobující jejich vzor a nepřátelským systémům IFF znemožnit rozlišit mezi přítelem a nepřítelem.
Za zvláštní zmínku stojí aktivní spolupráce mezi Čínou a Ruskem v protileteckých systémech. Konkrétně S-400 je v Číně už řadu let v provozu a dá se očekávat, že mezi Moskvou a Pekingem je aktivní sdílení informací týkající se technologií stealth.
Ukázalo se, že S-400 je víceúčelový zbraňový systém, který je ještě daleko ničivější, než se původně myslelo. Nemělo by tudíž překvapovat, až se S-400 najdou na Kubě a ve Venezuele, že pak válkychtivé řečičky Washingtonu třeba náhle skončí.
Ale tím, čeho se američtí vojenští plánovači děsí ještě více než ztrapnění jejich hýčkaných F35 a F22 pomocí S-400 je možnost vzniku pochybností o účinnosti těchto kradmých letounů v mysli jejich spojenců a potenciálních kupců. Taková ztráta důvěry by mohla zasadit smrtelnou ránu americkému zbrojnímu průmyslu, což je hrozba daleko reálnější a ještě ničivější než je riziko konfliktu s Moskvou nebo Pekingem.
by Tyler Durden
Sat, 06/15/2019 – 22:30