K napsání tohoto článku mě víceméně přinutila vyučující předmětu Základy společenských věd. Na konci hodiny si zazoufala: „Snad tady nejste nikdo euroskeptikem? To by mne mrzelo.“ Ano, jsem k Evropské Unii značně skeptický, ale odmítám být škatulkován jako euroskeptik. Ti se mnou totiž nezřídka nesdílí základní hodnoty.
Mezi tzv. euroskeptiky se totiž řadí všichni, kteří kritizují EU, někdo by řekl všichni, kdo ji vidí reálně, bez iluzí. V tom jsou však zahrnuti i lidé, a poměrně jich není málo, kteří se staví kriticky k přenášení pravomocí z Prahy do Bruselu. Vadí jim, že se legislativa tvoří převážně mimo náš parlament, že se regulace ženou z Bruselu, nikoli od české vlády. Vadí jim, že tak trpí „naše“ státní suverenita. Tyto důvody jsou z mého pohledu irelevantní.
Nepotřebuji nový název či přezdívku pro svůj postoj k Evropské unii, stačí snad říct, že zastávám liberální názory. Každý liberál, libertarián apod. už z principu brojí proti centralizaci moci, ta totiž nevyhnutelně způsobuje neskutečné škody, jak na majetku lidí, tak především na jejich právech a svobodách. Už jen proto nelze v současné době se utvářející podobu EU akceptovat. Jenže jako svobodomyslný člověk přeci nemůžu argumentovat „přenášením pravomocí“, vždyť stát žádné takové pravomoce ani mít nemá. Jaká ztráta suverenity? „Naší“ vlády vůči nám? Pravděpodobně na nás dopadá více regulací než by snad dopadalo bez EU, ale i tak by nás „naše“ česká vláda zahrnula svou láskou (rozuměj intervencemi do našich životů) velice důrazně, o tom žádná. Vždyť se stačí podívat, kdo nás chrání před kuřáky apod.
Ne, nejsem euroskeptik, uznávám lidskou svobodu a ačkoli nyní můžu s některými euroskeptiky aktivně napadat Evropskou Unii, mnoho z nich budu stejně aktivně napadat, jakmile se z toho byrokratického molochu dostaneme. A možná ještě více.
Originální článek naleznete zde: