Na začátek musím říct, že veřejnou debatu na Slovensku jsem podrobně nesledoval. Vyjadřuji se až k mediálním dozvukům referenda, které se tam k tématu ochrany tradiční rodiny konalo. Čtu články a komentáře toho typu, že homofobové utrpěli debakl a referendum bylo fiasko. Musím na ně reagovat a zasadit je do kontextu.
Řekněme si upřímně, že asi jediné referendum schopné přitáhnout více než 50% voličů k volební urně, bylo referendum o přistoupení k EU. Po masivní mediální masáži placené z EU i z veřejných rozpočtů přišlo tehdy v roce 2003 k referendu v ČR 55% voličů, na Slovensku 52%.
Původně mělo být referendum o rodině spojeno s podzimními komunálními volbami, což by samozřejmě účasti v něm pomohlo. Ústavní soud se ale kvůli vyškrtnutí jedné z otázek postaral o jeho posunutí na samostatný termín, ve kterém si k němu i tak našlo cestu přes 20% lidí a výrazně přes 90% voličů odpovědělo na všechny tři položené otázky ano.
List Pravda citovaný i na iDnes to hodnotí takto: „Rozdíl v počtu lidí, kteří přišli tak či onak hlasovat, a lidí, kteří referendum odmítli coby nedemokratické a nevhodné, nebo jednoduše usoudili, že se jich problémy Antonína Chromíka a spol. netýkají, je výmluvný a nelze ho označit jinak, než jako debakl.“
Proč se stejné komentáře v těchto mainstreamových médiích neobjevily po loňských eurovolbách? Tehdy byla účast v ČR 18% a na Slovensku jen 13%. Evropský parlament žádná demokratická instituce není. Lidé cítí, že je zvolení politici v něm nijak nezastupují. Je to jen drahý cirkus, který maskuje nedemokratickou podstatu Evropské unie.
V této souvislosti mi ta více než pětinová účast ve slovenském referendu přijde důstojná. Obzvlášť když zvážíte, kolik peněz politické strany a EU vložily do propagace voleb do EP, a kolik času jim i veřejnoprávní média věnovala sledováním celé té eurovolební taškařice. Srovnejte to s tím, jaké prostředky a možnosti asi mělo k propagaci referenda občanské hnutí Aliance za rodinu v čele s Antonínem Chromíkem. Klip jim do žádné televize nevzali. Podobně se k nim stavěla tištěná média, když chtěli informovat veřejnost o svých argumentech.
Tím se dostáváme k podstatě. V Evropské unii se již dávno dominantně jako součást její ideologie prosadily levicové úchylky, jako jsou environmentalismus, homosexualismus, multikulturalismus a další (souhrnně europeismus). Je naprosto politicky nekorektní proti těmto věcem vystupovat. Takový člověk je ihned v médiích ostrakizován a onálepkován. Tyto úchylky jsou nám za naše vlastní peníze vybrané z daní vtlačovány jako nové normy. Kdo se jim protiví, patří na okraj společnosti.
Evropská unie vydává obrovské peníze na podporu tzv. „občanské společnosti“, tedy různým organizacím, které podporují její ideologii. Jejich hlavním cílem je zpravidla „kultivovat veřejnou debatu“ ve prospěch europeismu a především zabránit tomu, aby se řešily věci, které občany skutečně zajímají. Uvedu pár příkladů. Třeba takové European Youth Forum dostává od EU 2,4 milionu euro, z jiných zdrojů mají 0,6 mil eur. European Forum Against Racism dostává od EU 1,2 mil eur, z dalších zdrojů 0,2. International LGBTI Association bere od EU 1 mil euro ročně, z dalších zdrojů má 0,8. European Woman’s Lobby má od EU 0,8 mil euro, z dalších zdrojů 0,1. Takových organizací je mnoho a někdy o tom napíšu další článek. Údaje jsemčerpal zde.
Jedno z prvních vzedmutí opravdové občanské společnosti (tedy hnutí obyčejných občanů, které aniž by je někdo tučně platil, zformoval jejich vlastní zájem), nastalo kvůli přistěhovalectví například v Německu zastoupené hnutím Pegida. Vysloví-li dnes ale někdo nahlas myšlenku, že bychom měli zaujímat k přistěhovalectví opatrný postoj a eventuálně upřednostňovat přistěhovalce z kultur nám blízkých, vystavuje se prakticky zákonitě osočení z xenofobie, rasismu či fašismu (viz článek Adama Votruby). Přitom se jedná o naprosto legitimní a přirozený názor. Nevěřte médiím, manipulují nás. Dělejte si vlastní názor.
Stejné je to s hnutím Aliance pro rodinu na Slovensku. Jejich požadavky nejsou nijak extrémní. Trvají na tom, že manželstvím by se měl nazývat jen svazek muže a ženy. Homosexuální páry by neměly mít právo k adopci dětí a základní školy by neměly mít v povinných osnovách hodnotové věci týkající se sexu či eutanazie. Je právem rodičů své děti o těchto otázkách vzdělávat, jak uznají podle své víry či hodnot za vhodné. To přece není úloha státu.
Osobně nemám nic proti registrovanému partnerství. Myslím si, že by na Slovensku mělo být zavedeno a že je z některých právních důvodů potřebné, ale nevidím důvod tomu říkat manželství, které je historickým vývojem v naší kultuře jasně definované. Referendum bylo o manželství, ne o registrovaném partnerství. Nevidím v tom nic homofobního. Homofoba si představuji jako člověka, který prohlašuje, že homosexuálové jsou špatní a hříšní lidé. O tom ale referendum a požadavky hnutí Aliance pro rodinu nebyly.
Co se týká adopcí, nemám na to nějaký silný názor. Zastávám ale teorii, že když není silný důvod věci měnit, tak je lepší je nechat, jak jsou, protože změna může vést k horšímu, zvlášť když se jedná o změnu směrem od historií prověřeného přirozeného stavu. Těžko někdo umí dnes dohlédnout důsledků, dopad na společnost a odhadnout % dětí, kterým by vyrůstání v rodině dvou homosexuálů mohlo kazit život.
Upřednostňování tradiční rodiny je v naší kultuře historií prověřená norma. Nenechme si od médií vnutit manipulaci, že když máme tyto názory, stávají se z nás v Evropské unii v 21. století najednou homofobové, či nějak narušení, zlí lidé, jak to z mediální hysterie vyznívá. To jen EU se naprosto odtrhla od evropských kulturních kořenů a má dost prostředků k tomu zkoušet s námi manipulovat.
David Bartas je členem Svobodných, vyšlo na blog.idnes.cz