Vláda rozpočtové odpovědnosti. Vláda, která chce snížit platy státním úředníkům. Šetřit ve státním rozpočtu. Snižovat cenu provozu státu… Zní to vznešeně, že? Jde této vládě skutečně o lepší fiskální situaci České republiky, nebo jde jen o novou fasádu té samé politiky ve směru „statu quo“?
Spousta „pravicově“ smýšlejících lidí po volbách zajásala. Ano! Konečně je zde pravicová vláda se silným mandátem! Ano, konečně se přestaneme zadlužovat! Ano, konečně se sníží daně a ano, konečně budeme „rozpočtově odpovědní“ – dávat peníze z rozpočtu tam, kde jich je skutečně třeba a nebude se jimi plýtvat.
Do současné vlády byly vkládány velké naděje. Realita po několika měsících úřadování musí být pro mnoho těchto nadšených voličů jedno velké zklamání. A bohužel, nic moc lepšího je zřejmě nečeká ani do budoucna.
Pan Parkinson by brečel
Před 52 lety vyšla kniha Zákony profesora Parkinsona. Z této satirické knihy vzešly dva Parkinsonovy zákony státní byrokracie, které říkají, že úředník stoupá v kariéře, jak přibývá jeho podřízených (protože není motivován ziskem, ale rozpočtem svého oddělení), a že každý úředník přidělává práci ostatním úředníkům (aby obhájil svoji pozici a získal nějaké podřízené).
Je tedy prakticky jedno, jestli současným státním úředníkům plošně snížíme platy o 10, či 20 procent. Byrokracii a vládní výdaje na provoz to v čase nesníží.
Důvod je jednoduchý – ačkoliv snížíme platy, ačkoliv z úřadů odejdou nějací současní úředníci, přijdou v budoucnu úředníci noví. Spokojí se s nižším platem výměnou za jistotu práce – a práce ve státní správě je všeobecně poměrně jistá.
Dají-li nám však nějací zaměstnanci výpověď a my nezmenšíme objem práce, který po zaměstnancích požadujeme, budeme muset na jejich místo dřív nebo později najmout lidi nové. A ti se musí zaučit, z počátku dělají chyby, pracují pomaleji, neorientují se… S tím vším jsou samozřejmě spojeny další náklady. Co to znamená pro státní správu?
Znamená to, že máme-li státní úřad o 100 úřednících a 50 nám jich z úřadu po snížení platu odejde, v několika příštích letech počet úředníků znovu poroste – a náklady na úřad spolu s nimi. Stát zkrátka tím, že sníží platy, dlouhodobě neušetří. Koncepční řešení je třeba hledat jinde.
Je samozřejmě otázka, jak dlouho to bude trvat, než se počet úředníků vrátí na původní úroveň, dá se ale očekávat, že to bude období delší než 4 roky. Přeci jen by to pro té či oné partaji oddané ředitele nebyla dobrá vizitka. Jenže po nich přijdou jiní. A ti se jen tak nezaklají! Právě proto je stávající vládní řešení nekoncepční. Ačkoliv může na první pohled vypadat rozumně, vláda nám svými „škrty“ předvádí typicky populistickou a krátkozrakou politiku: v době svého úřadování se zbaví částí státních úředníků, avšak nezbaví se příčiny růstu jejich počtu!
Za pár let, až bude současná vláda v opozici, se pak budou ti samí politikové, kteří dnes „reformují“ rozčilovat na novou garnituru: „Hle, podívejte na ně! To oni mohou za růst byrokracie a počtu úředníků, hulváti utráciví!“ A zase to bude vypadat jako rozumné spílání, které jistě přinese preferenční bodíky. A tak dokolečka dokola…
Jinak řečeno, „škrtací politika“ současné vlády Petra Nečase (a ministra Kalouska) je ve skutečnosti politikou antiškrtů – něco se sice škrtne dnes, avšak proto, aby se to v budoucnu stejně utratilo. Nehledě na to, že s novým zaměstnancem jsou spojeny i náklady na „zapracování“. Vezmeme-li v potaz celkovou velikost státní správy, můžeme dojít dokonce k tomu, že současné „škrty“ znamenají vyšší výdaje v budoucnu, tedy že současná vláda přidělává náklady příští vládě.
A opět to budou dnešní vládní politici, kteří budou volat po pranýřování rozhazovačné vlády, která bude v tu dobu u moci.
Jak z toho ven?
Možná si po předchozích skeptických řádcích říkáte, že vlastně není z vládního utrácení cesta ven. Avšak ano – ta cesta existuje. Víte, který úřad nás nic nestojí dnes a nebude nás nic stát ani v budoucnosti? No samozřejmě ten úřad, který neexistuje.
Úřad, který neexistuje, nemá vedoucího, který touží po co největším rozpočtu. Nemá zaměstnance lobující za svá teplá místečka a zástupy asistentek. „Vždyť těch lejster je tolik! Kdo to má stíhat! Znáte to?“ A dokonce nemá ani prostory, které by se musely pořizovat, udržovat a opravovat. Prostě není.
Jinak řečeno, jediná cesta, jak efektivně zeštíhlit státní správu a jak snížit počet úředníků, je rušit. Ne tenčit, ne zeštíhlovat, ale rušit celé zbytečné úřady,zbavovat se vládních agend a čistit sbírku zákonů.
Proč vláda snižuje výdaje na sociální výpomoc? Neměli bychom se nejdříve zamyslet, zda potřebujeme třeba Vinařský fond? Nebo zda nám skutečně stojí za to nalít do příspěvkové organizace CENIA a jejích ekologických brožur 60 000 000 korun ročně? A k čemu prosím potřebujeme Divadelní ústav?
Bohužel, současná vláda se zatím ani náznakem nehlásí k tomu, že by rušit začala. Ostatně to řekl i sám ministr financí Miroslav Kalousek, když prohlásil, že on „je tady na přerozdělování.“ Tu přece potřebuje uplatit vinaře, tu zase divadelníky či třeba ekology… Hlasy jsou hlasy. Ale nemějme mu to za zlé – je to politik a jde mu o znovuzvolení.
Všichni ti, již doufali, že vláda s tak silným mandátem konečně se státní správou udělá něco rozumného, musí být nyní zklamáni. Tato vláda má totiž silný mandát jen k uchování statu quo, který pokryje staronovou fasádou. Po velkých prohlášeních teď to, co si sama vzala na triko, pouze slabošsky přenechá příštím…
Foto: isifa.cz
Lukáš Kubec, původně vyšlo na Finmag.cz