Řecko se připravuje k odchodu

Opětovně se šíří spekulace a komentáře expertů – nebo se spíš roztrušují – jako cukroví při Halloweenu. Dovolte mi proto, abych shrnul, co jsem říkal před tím. Myslím si totiž, že to je opravdu hrozně jednoduché, před tím si ale musíte dát dohromady hybné faktory, na nichž to spočívá.

Nejdříve ale, jestli začalo být zřejmé něco poté, co byla Syriza 25. ledna zvolena, aby Řecku vládla, tak je to skutečnost, že tahle strana není vůbec ‚radikální‘ nebo ‚extremistická‘. Tyhle nálepky mohou teď ve všech redakcích na světě smést ze stolu, a kdokoliv jich nadále používá, riskuje, že bude vypadat jako úplný blbec.

Vše, co Syriza až dosud dělala, když se na to podíváte objektivně, je, že šátrala tykadly ve snaze vypátrat, co udělá zbytek eurozóny. A aby se ujistila, že ať přijde jakákoliv reakce, tak ji budou mít dobře zadokumentovanou.

Protože se Řecko samozřejmě (prostřednictvím Syrizy) připravuje na odchod z eurozóny. Samozřejmě, že o účincích a následcích takovéhoto kroku se non-stop diskutuje. Byli by blázni, kdyby tyhle diskuse nevedli. A samozřejmě, že v určitém okamžiku k tomu bude referendum.

Před tím stojí jen jedna velká překážka: Syriza trvá na tom, že ke všemu, co dělá, potřebuje mandát od voličů, ať už mají poklonkovat EU vrchnosti nad Řeckem, nebo z toho mají odejít. Avšak v současnosti nemají mandát k žádné z těchto akcí.

To nejlepší, co mohou udělat, je protahovat jednání, jak jen mohou, a nechat Evropu, aby otevřeně uplatňovala svou nadřazenou moc nad řeckým obyvatelstvem se vším všudy tak, jak to chtějí, s ještě více železnou pěstí proráženými požadavky na zbídačování, s ještě většími rozpočtovými škrty, s více rozprodeji národního majetku. Tsipras a jeho lidé to tak nějakou dobu nechají běžet, dokud nebudou Řekové ještě zhnusenější Bruselem, a tím už zhnuseni jsou, když přeci zvolili Syrizu.

Je to taková delikátní hra, ale je jediná, kterou má Tsipras a jeho posádka k dispozici. I když už dávno usoudili, že pokusy vyjednávat s Německem a spol. jsou už dopředu ztracený případ dříve, než rozhovory začnou, tak Syriza tyhle manévry musí podstupovat, dokud si nebude věřit, že je lid Řecka v referendu připraven hlasovat pro odchod z členství v eurozóně.

Je to sice riskantní hra, jelikož by mohla přivést zpátky starou gardu té hrstky rodin, které zemi desítky let vládly, a jsou svolně kooperativní s Trojkou, ale v tomto okamžiku jediná hra v regále.

Tsipras potřebuje Řeckému lidu vysvětlit, že ten dvojí mandát k setrvání uvnitř eurozóny a současně s tím k ukončení zbídačování je ve skutečnosti prázdný mandát, protože eurozóna to odmítá povolit.

Potřebuje vysvětlit, že to znamená, že eurozóna odmítá uznat demokratické hodnoty jednoho ze svých členských států hlasujícího za změnu politiky. Brusel v podstatě řeckým lidem každodenně říká, že na nich přeci nezáleží. A to musí Tsipras objasnit, a pak teprve bude moci vyhlásit referendum.

Z toho by mělo být jasné, že celý tento mandát vyvolává v ohromné míře otázky nad potenciálními změnami aktivity Atén. Ale z toho, co každodenně čtu, to nevypadá, že by to tu už bylo. I uvnitř základny podpory pro Tsiprase to vypadá, že zatím někteří nechápou, o co jde. Buď to, nebo je to součást strategie. Posuďte sami:

Řecká krize se blíží k bodu zvratu

Stathis Kouvelakis, který učí na King’s College v Londýně politickou teorii, a je členem ústředního výboru Syrizy, říká, že strana se musí potýkat s realitou svého nedávného ústupu od svých volebních slibů, a s povahou sil tyčících se proti ní. Kouvelakis zvláště uvádí úspěšný krok přijatý ECB přes omezení přítoku likvidity do řecké ekonomiky, když Řecku uzavírá nebo omezuje přístup k různým typům financování.

„Mělo by být ale jasné, že tyto kroky vyvolají dynamiku, která prorazí přes základní hranice monetární unie, a to nevyhnutelně povede k odchodu z ní,“ napsal Kouvelakis v posledním příspěvku na Jacobin. „ECB se svým neutuchajícím vydíráním přes poskytování likvidity každopádně klade denně na stůl tu záležitost s agendou obnovení suverenity nad monetární politikou.“ Je to tohle škrcení, které při nedávném interview s Der Spiegel přimělo Tsiprase, aby o ECB mluvil jako o těch, co nás „pořád drží na provaze utaženém kolem našich krků.“

Ale Kouvelakis tvrdí, že zakrývání této záležitosti přes přejmenování Trojky na „instituce“ nebo přes používání lišáckých slov ve stylu „kreativní nejednoznačnosti“ tento problém nevyřeší. Úvodní euforie nad vítězstvím Syrizy rychle uvadla, lze ji ale vzkřísit, říká, pokud se ovšem strana postaví realitě. „Avšak aby k tomu došlo, bude muset znovu zaznít troubení do boje, a zajistit, že boj bude veden řádně s veškerou vážností a s odhodláním, ne přes propagandistické upoutávky a rétorické výkruty.“

Citoval široce zmiňovaná slova ministra vnitra Nikose Voutsise přednesená počátkem tohoto měsíce před řeckým parlamentem, kdy řekl: „Země je ve válce, v sociální a třídní válce se svými věřiteli,“ a v takové válce „bychom se neměli chovat jako iniciativní skauti svolní s pokračováním politik podle těch memorand.“ A to je právě ta mluva, kterou je zapotřebí, aby svět od řeckých činitelů slyšel, říká Kouvelakis, „ne povrchně optimistické řečičky vyvolávající iluze a dezorientaci, která by se zítra mohla ukázat jako drahá.“

Kouvelakisova argumentace vychází z postoje, který není krytý současným mandátem Syrizy. A to by on měl přinejmenším vědět. Tsipras si nemůže dovolit, aby na něj řecké obyvatelstvo pohlíželo jako na muže, který neudělal všechno, aby zemi udržel v eurozóně, když přitom vyjednává o ukončení zbídačování. V tomto okamžiku na tom nic nemění ani to, jaký je jeho osobní názor na tuto otázku.

Kouvelakis se rozhodl, že nechá volný průchod svým osobním názorům. Kdyby ale udělal to samé Tsipras, tak by zatím bylo pro Syrizu referendum příliš riskantní. Tato strana byla zvolena, aby reprezentovala své zbídačováním už znechucené voliče, ne aby se řídila názory svých vůdců.

Pokud byli Tsipras s Varoufakisem zvoleni, aby se shodli s Bruselem a s Berlínem, tak je třeba tohle rozhodnutí pořád ještě předložit lidem k odhlasování, protože by to znamenalo prodloužení zbídačování. A pro to nemají mandát.

Pokud se ale vedení se stejným pověřením rozhodne, že jedinou možností je odchod, a že další vyjednávání je beznadějné, protože Evropa nepřijme nic jiného, kromě utahování řemínků kolem hrdého Řeckého lidu ve svěrací kazajce, tak se i to musí předložit k odhlasování.

Syriza samozřejmě jako kterákoliv jiná vláda nespouští oči z výsledků průzkumů veřejného mínění, vědí ale také, že přijde okamžik, kdy už nebude možné referendum dále odkládat, ať si průzkumy říkají, co chtějí. A v té chvíli bude Řecko žít zase ve své slavné minulosti kolébky demokracie.

A to činí celou tu situaci ještě krutější, neboť země byla po tak dlouhou dobu pod vládou všeho možného, jen ne demokratického systému. Možná, že budeme moci říci, že kruh se uzavírá. Ale to propojení, které ten kruh uzavře, je pořád velice křehké, a nikdo to neví lépe než Alexis Tsipras.

Tak si nedělejte žádné iluze: samozřejmě, že se připravují k odchodu.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com

Čtěte také:

• Že by tohle byl zatím nejvíce pobuřující výlev Alexise Tsiprase?
• Příští řecký premiér říká, že ekonomická data jsou „hanebně přikrášlená,“ aby vypadala lépe
• Rukavičky odloženy: Spolu s tím, jak se Tsipras dožaduje odepsání řeckého dluhu, tak Německo říká, že Grexit „se dá zvládnout“
• Řecká sociální nákaza: Desetitisíce lidí pochodovaly na podporu španělské strany proti zbídačování Podemos
• Europoslanec Paul Nutall: Antidemokratická EU chce Řecko zadusit

Sdílejte přátelům