.jpg "Mikina/Triko - Ovčané v pyramidě")
Už jsme si tak navykli na cynismus a lži, že jsme už imunní ke všemu, co se povídá. Různí lidé přišli s komentáři jako: „Ale SYRIZA to přeci jen tak povídá, oni ve skutečnosti to, o čem povídají, opravdu neprovedou; a já jsem si tím jist. Bude se to dělat jen naoko.“ Tento přístup nezaujímají jen samotní voliči. Opoziční činitelé ujišťují zástupce establišmentu, že se nemají čeho bát ohledně čehokoliv, co je v programu strany, jelikož to není žádným způsobem závazné.
Samozřejmě, že tak tomu bylo i u předchozí opozice a i u té, co byla před ní. Na veřejnosti slibovali jednu věc, druhou ve svém programu a skončilo to ale tak, že v posledku z toho vyšlo něco úplně jiného. Tohle je v Řecku něco jako politická nemoc. V normální zemi by občané nevolili nikoho, u koho se otevřeně ukázalo, že to, co povídal před volbami, bylo pouhou upoutávkou k nalákání voličů. Samozřejmě, že jsme se s tím potýkali už v minulosti a trvá to do dneška. Je to ta populistická tradice, která začala zaujímáním postojů tvrdého chlapa Adnrea Papandreoua. Pamatujete se na záležitost s US vojenskými základnami? Glorifikovali jsme Papandrea jako politického mistra, když oblbnul lidi sliby o zavření základen, a pak je oblbnul znovu, když je nechal otevřené. Skončili jsme tím, že bereme lži jako legitimní a bereme pokrytectví používané našimi vůdci jako legitimní taktiku. Tahle tradice i přes krizi přetrvává. Politici chrlí na veřejnost velká slova a mrkají při tom na ty, kteří vědí, s narážkami, že to, co povídají, přeci neudělají.
Ještě horší je to, že řečtí politikové lhali i našim zahraničním partnerům a věřitelům s úplně stejnou lehkostí, jako když lhali nám. Např. podepsali memorandum s tucty reforem, které se zavázali za daný čas realizovat. Ale pak se pustili do svých směšných podniků: zákony se sice schvalovaly, ale buď zůstaly bez realizace, nebo je i úplně zrušili. A pak, než byla uvolněna nová tranše výkupů z dluhů, tak začaly výmluvy, při nichž z nedostatku pokroku obviňovali buď ostatní, nebo síly mimo jejich kontrolu. Ti mimo Řecko nechápali, jak se mohl kterýkoliv odpovědný politik podepsat na tečkovanou čáru, když to nebyli schopni plnit a naše věrohodnost trpěla. Cena za to nakonec dopadla na ty, kteří se nebyli schopni odstínit od lišácky schválených dodatků a směrnic, které chápali jen ti největší fištróni, takže to prostě řečeno dopadlo na daňové poplatníky, kteří vykrváceli dosucha.
Nastal čas, aby občané a média už dospěli. Aby začali politiky tlačit k pravdě a ne ostrakizovat ty, kdo se opováží takhle promluvit. Když jsme brali to uklidňující povídání, ač jsme věděli, jak je falešné, tak jsme si kopali svůj vlastní hrob.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
Čtěte také: