Napsal: Ján Dinga, INESS, 8. dubna 2013
Řecko ohlásilo privatizaci státních železnic. Odpůrci privatizace ji obvykle interpretují jako prohru pro zemi a její občany, protože k ní vlády často přistupují jako k poslední možnosti řešení problémů veřejného sektoru. Ztrátové státní podniky však nepředstavují rodinné stříbro nás všech, ale dojnou krávu pro elitu. Každý má podíl jen na zaplacení účtu, ale benefitů se dostává jen některým. V případě Řecka tvořil celkový dluh železnic koncem roku 2011 přes 10 miliard eur. Rozhodně ne drobné pro zemi, jejíž celkové HDP dosahuje kolem 200 miliard eur.
Odpor vůči privatizaci je většinou neopodstatněný. Privatizované podniky nám nikam neutečou. Soukromý investor nevytrhne kolejnice a nevezme si je domů. Privatizace je spíše částí cesty k ozdravení veřejných financí i soukromého sektoru. Jako příklad nám může posloužit Kanada. Kanada v rámci své konsolidace veřejných financí koncem 80. let a začátkem let 90. zprivatizovala dva tucty velkých státních podniků včetně národní letecké společnosti Air Canada, ropné společnosti Petro Canada, a Kanadských národních železnic.
Podle CEO Kanadských železnic z privatizace profitují všichni Kanaďané. Před privatizací totiž byly ztrátové a dotované z daní, zatímco dnes naopak plní státní kasu každoročně miliardou dolarů na daních. Od privatizace navíc investovaly do zlepšení železniční infrastruktury 30 miliard dolarů z vlastních zdrojů. Kanada za 20 let nejen snížila svůj veřejný dluh v poměru k HDP na polovinu, pravidelně se také umísťuje na špičce žebříčků hodnotících kvalitu života. Nezaměstnanost se pohybuje kolem úrovně 7,5 % a země zatím zvládá krizové roky bez větších problémů.
Státní železnice zatím máme i na Slovensku. Privatizace státní nákladní železniční společnosti Cargo se nakonec v předkrizových letech neuskutečnila, a z Carga se tak mezitím stal ztrátový podnik. Se ztrátou 24,2 milionů eur hospodařil i v loňském roce. Podle vyjádření Carga byla ztráta plánovaná. Daňovým poplatníkům se určitě ulevilo. S pravidelnou ztrátou hospodaří i státní Železniční společnost Slovensko specializující se na osobní dopravu.
Privatizace Carga přitom byla na stole ještě v roce 2006. Dohodnutý prodej za 520 milionů eur se však nakonec z politických důvodů neuskutečnil. Bylo těsně před volbami a nastupující Ficova vláda si prodej státního majetku nepřála. Rodinné stříbro jsme před zahraničními kapitalisty ubránili. Namísto státního zisku 520 milionů eur jsme tak v letech 2008 a 2009 z daní Cargu, které se mezitím ocitlo v problémech, poskytli půjčku ve výši 166 milionů eur. Půjčku, kterou dnes nedokáže splatit. Hodnota firmy se propadla o stovky milionů a její prodej by dnes nestačil ani na uhrazení současných závazků (které má zejména vůči státu).
Nutno podotknout, že podmínkou úspěšné privatizace je její transparentnost. Soukromý vlastník kupující firmu jako investici je však výhrou nejen pro podnik a jeho zákazníky, ale i pro celou zemi. Na činnost dotovaných státních podniků poskytujících nekvalitní služby se totiž všichni skládáme z daní. Ziskové podniky naopak prostřednictvím daní plní státní kasu samy. I to je jeden z přínosů, když firmu začnou řídit schopní manažeři místo neschopných politických figurek.