ČT nám před časem nabídla přímý přenos ze soudní síně, když exemplárně popravovali žháře z Vítkova. Teď soudí mačetáře z Nového Boru a řízení je neveřejné. Prý jsou dva z nich mladiství, tak proto.
Nevím jak vy, ale já považuji za podstatně horší, když mačetu vezme do ruky na jiného mladistvý, než když to udělá dospělý. Fakt. Přes veškeré pseudohumanistické poučky a politicky korektní brožury ve stylu „dobré příklady z praxe“ jsem totiž přesvědčen, a případy z pasťáků to potvrzují, že šance na nápravu u takových lidí je minimálně stejně malá, jako u dospělých, a možná ještě menší. Pokud je někdo vnitřně tak silný, že vezme ve věku od 15 let nahoru mačetu a seká s ní jiného, musí být i tak silný, aby snesl pohledy lidí a veřejný proces. Už z principu musí.
Před soudem jich stanulo pět. Čtyři z nich jsou obviněni z pokusu o vraždu a výtržnictví. Dvěma z nich hrozí trest od 15 do 20 let vězení nebo trest výjimečný, zbylým dvěma, protože jsou „mladiství“, hrozí tresty poloviční. Pátému pak za ublížení na zdraví a výtržnictví hrozí vězení na 5 až 12 let. Tři jsou dospělí, dva ne. A kvůli těm dvěma naše zákony nepřipouští veřejné řízení. Podle zákona je tedy vše v pořádku a soudkyně prý nemohla rozhodnout jinak, když už jsou souzeni všichni najednou. Pravděpodobně šlo řízení v průběhu rozdělit tak, aby neveřejné byly jen ty části, které se týkají mladistvých, jenže kdo by si s tím a proč dával takovou práci, když takto je to jednodušší a umožňuje to schovat před očima veřejnosti všechno najednou.
Přímé přenosy ČT ze soudní síně považuji v případě žhářů z Vítkova za jednoznačné vyslyšení tehdejší poptávky politiků a nevládních organizací, aby celý národ viděl, kolik úsilí (a zejména peněz) bude ještě nutné vynaložit na to, abychom tzv. vymýtili rasismus. V rámci rovného přístupu bych tedy očekával i přímý přenos v případě mačetářů, byť, viz výše, třeba i částečný. Bohužel, nic takového nám ČT nenabídla. Zřejmě by si mohla veřejnost nakonec udělat politicky nekorektní obrázek o rasismu. Ten je přece do teď tak nějak oficiálně jen jednostranný, když rasismem jsou dnes už jakékoli i nenásilné a mnohdy zcela ze života oprávněné obyčejné lidské projevy vůči příslušníkům romské minority. Opačně nikoli, na to pozor.
Pokud dospělí útočníci dostanou v kontextu procesu se žháři z Vítkova dvacet let nebo výjimečný trest a mladiství po odpykání polovičního maximálního trestu následně detenci, uchovám si přes doposud nerovný přístup ve věci přenosu ze soudní síně zbytky víry ve spravedlnost a v šanci na lepší svět kolem. Pokud ne, bude to jedna z posledních epizod, která bude stát jistě nejen mně za účinnější vzdor zprzněné státní moci, než doposud.
František Matějka vyšlo na:
Romské oběti a romští útočníci aneb rovný přístup v soudní praxi