Začne dnes v Iowě americká revoluce? Ron Paul revoluce?

Kdo je Ron Paul? Tento gynekolog vstoupil do politiky v roce 1971 v reakci na ukončení i posledního náznaku zlatého standardu v americké monetární politice Richardem Nixonem. Od té doby kolísaly mezi dolní komorou kongresu a svou lékařskou praxí a vytrvale bojuje proti nekrytým penězům, nekontrolovanému vládnímu utrácení a zvětšování federální vlády. Za 40 let si získal pověst jediného dlouhodobě konzistentního a neúplatného vrcholného politika. Tento aktivní student a zastánce rakouské školy ekonomie dokázal jako téměř jediný ve Washingtonu identifikovat nafukující se hypoteční bublinu a popsat přicházející krizi a její dopad na finanční sektor v časech, kdy se ostatní vezli na vlně fiktivní prosperity a optimismu. Jako libertariáni je proti všem formám zasahování federální vlády do života a soukromí svých občanů, proti Patriot Act, drogové válce i diktování potratové politiky státem unie.

S touto agendou se pan Paul pokusil o republikánskou nominaci na prezidenta již před čtyřmi lety a neuspěl. Od té doby se ale zásadně změnilo několik věcí:

1. Po prasknutí hypoteční bubliny způsobila Bushova a hlavně Obamova a Bernankeho politika bailoutů, dotací a monetární expanze (tištění peněz) zhoršení situace, nafouknutí dluhu do obludných rozměrů a stále se zvyšující nezaměstnanost. Paul v této situaci může jako jediný z prezidentských kandidátů vystupovat z pozice politika-ekonoma, který od začátku identifikoval tyto problémy a navrhuje skutečné řešení.

2. Hnutí Tea Party vzniklo jako pozůstatek minulé Paulově prezidentské kampaně. 16. prosince 2007, na výročí událostí, které dnes známe jako Bostonské pití čaje (Boston Tea Party) svolala Paulova kampaň takzvanou money bomb, která dokázala za jediný den sesbírat bezprecedentních 6 milionů dolarů od drobných přispěvatelů. Postupem času se z Tea Party stalo celonárodní hnutí bojující proti daním, zvětšování federální vlády a expanzivní monetární politice (tištění peněz) a dokázalo svým vlivem ve volbách před dvěma lety přepsat mapu hlavně republikánské části kongresu desítkami nových tváří vynucujícími jejich myšlenky. Zároveň s Tea Party vznikla masa nezávislých voličů, kteří jsou znechuceni z existujícího demokratického i republikánského establišmentu a korupce na všech úrovních. Dnes už se žádná politická analýza v Americe neobejde bez zvážení názoru a vlivu těchto skupin a pro podstatnou část z nich je právě Paul ztělesněním jejich hodnot.

3. Tak jak jsme to mnozí věděli hned po jeho zvolení, Obama se ukázal pro Američany na jednu stranu příliš silný socialista, na druhou ty, kteří ho zvolili s protiválečném agendou zklamal navíc díky vojenské přítomnosti v Afghánistánu a příliš pomalým stažením vojáků z Iráku. Ron Paul prosazuje okamžité stažení americké vojenské přítomnosti nejen z těchto válek ale z celého světa. Na rozdíl od populistu Obamu tak činí ze svého filozofického přesvědčení a také z jednoduché matematiky, opakuje, že Amerika na pokraji bankrotu si nemůže dovolit statisíce vojáků držet na základnách v zahraničí a ani nemá právo dělat světového policajta.

4. Zoufalství republikánů ze svých kandidátů je cítit od začátku kampaně. Mitt Romney si drží svých stabilních 20 – 25%, ale zbylé tři čtvrtiny republikánů ho za prezidenta nechtějí, protože ho vnímají jako Obamu v jejich barvách. Prosadil ve státě, kde byl guvernérem socialistický model zdravotnictví podobný tomu Obamovu, který odmítá většina Američanů. Stejně jako Obama dostává obrovské příspěvky od velkého businessu napojeného na stát, zvláště bankéřů, kvůli čemu hlasoval za všechny bailouty. Postupně se tak na čele průzkumů vystřídalo několik další republikánských kandidátů, vydrželi tam dva měsíce, dokud se sami nebo s vydatnou pomocí levicových médií neznemožnili dostatečně na to, aby upadli znovu v zapomnění. Poslední případ byl Newt Grinich, který – zdá se – neustojí svoji minulost protkanou střídáním postojů podle toho, který lobista mu zrovna věnoval ejvíce času a peněz. Paulovi se při tom všem pomalu a nenápadně zvyšovaly preference až se z něj stal relevantní front-runner, který se o nominaci popere s Romney.

Mnohé přednosti Rona Paula jsou zároveň jeho slabinami. Jeho intenzivní boj za zmenšení federální vlády je trnem v oku establishmentu, který se stal závislý na rozpočtu a lobbistech. Jeho zahraniční politika zase vadí neokonzervativní křídlu republikánů i intervencionistickým demokratům. Jeho tvrzení, že nemá smysl bránit Íránu získat jadernou bombu, neboť s ní při jaderném arzenálu Izraele a dalších zemí v regionu i tak nic neučiní vedly až k tomu, že jako jediný kandidát nebyl pozván řečnit na fórum židovských republikánů.

Před půl rokem, v době kdy Ron Paul měl ještě jednociferné preference, mnohým se zdálo, že jeho kandidatura opět nemá šanci a média ho vytrvale a ostentativně ignorovali jsem kampani Rona Paula věnoval prvních 100 dolarů. Vidím totiž, že Evropa si sama neporadí. Masy zde do ulic nevycházejí za nižší daně a menší stát, ale proti rušení “jistot” a za vyšší platy. Politici neznají jiné recepty než centralizaci a upevňování své moci. Evropa upadá a asi neexistuje způsob, jak to zvrátit, ale silný tradiční partner, zákazník a zároveň inspirace na opačné straně Atlantiku je jediný recept jak to alespoň zpomalit. Ron Paul má velkou šanci uspět v kandidatuře, ale i jeho případná prohra nemusí nutně znamenat neúspěch. Jeho kampaň dokázala do těch ostatních vnést témata, které byly buď nezajímavé nebo tabu. Hovoří se o auditování centrální banky a přehodnocení její úlohy. Zvažují se reálné možnosti americké vojenské přítomnosti ve světě. Mluví se o rušení celých ministerstev a agentur. A hlavně – tisíce mladých lidí v Americe znají rakouskou školu, věří jejím hodnotám, dožadují se jejího studia na svých školách a aktivně se zapojují do boje o svou svobodu. Jak nedávno řekl i Andrew Napolitano (americká libertariánský celebrita) – pokud Paul nebude nový, lepší Reagan, určitě bude alespoň nový Goldwater (libertariánský senátor, jehož vliv vedl až ke zvolení Reagana za prezidenta). Nám v Evropě zůstává jen doufat, že něco z té inspirace dokáže přeplavat i Atlantik.

Update: Určitě stojí za zmínku, že asi jediní, kdo měli na Slovensku zatím intenzivnější kontakt s touto nejvlivnější postavou zámořského libertariánského hnutí a možným budoucím americkým prezidentem byli lidé z INESS, na kterých pozvání zde Ron Paul v r. 2006 byl .