(ronpaul.com)
U všech amerických politiků je nyní v rámci jejich důvěryhodnosti žádáno, aby vzali za své, že je Amerika ve velké válce pro přežití – ve “válce proti Islámu.” Strach z “radikálních islámských teroristů” vyžaduje naši plnou pozornost. Máme věřit, že hnusné a brutální násilí velmi malého procenta z 1.7 miliardy Muslimů celého světa, bez jakékoli armády, námořnictva, či leteckých sil co nevidět zachvátí Ameriku a západní civilizaci. Tvrdí se, že západní koncept křesťanství, svobody a volného trhu je ohrožen. Je-li tomu tak, vypovídá to spíše o slabé podpoře těchto hodnot, než o síle malé skupiny, která se tváří, že hovoří za celý Islám. Možná to nebude až tak dávat smysl, ale provokuje to strach potřebný pro štvaní do války.
Oblíbená víra, že gigantický střet civilizací vysvětluje dnešní stav, dobře sedí propagandistickému úsilí neocony inspirované Americké říše. Nelze popřít, že existuje skupina hlásící se k Islámu a kázající násilí v kombinaci s extrémními náboženskými myšlenkami. Al Qaeda a Islámský stát skutečně existují. Tvrdit, že nesou zodpovědnost za střet civilizací, je však záměrně klamné. Toto nepochopení je žádáno propagandisty, aby získali veřejnou podporu pro své války na Středním východě a pro další Americkou říši. Bohužel to takto doposud dobře funguje.
Strach je nástroj pro vyburcování národa k podpoře války a obětování svobody zároveň. Přehnaná tvrzení a podpora skupin, které se falešně hlásí k tomu, že reprezentují 99 % Muslimů, slouží zájmům těch lidí na Západě, kteří střet civilizací chtějí z vlastních sobeckých důvodů. Současná americká a západní podpora ISIS v Sýrii, ač zapírána, je vytvořena pro sesazení Assada. Tento přístup je naší tradiční zahraniční politikou posledních desetiletí. Naše spojitost s vytvořením Hamasu a mudžahedínů (Talibanu) je dobře zdokumentovaná.
Důraz na střet civilizací je spíše o krutém pragmatismu, než o velké bitvě dvou civilizací. Propagátoři války musí nejdříve najít nebo vymyslet nepřítele a démonizovat ho, aby získali podporu lidí pro stupidní a preventivní války. Irácká válka byla postavena na lžích a vytváření strachu. Pobízeni neokonzervativci, pokračovali američtí politici v propagování “křižáckého tažení” proti Islámu, aby ospravedlnili přeuspořádání Středního východu dle svých tužeb. Ignorovat všechny předchozí neúspěchy v tomto úsilí není problém, pokud se daří lidi přesvědčit, že nepřítel je zrůdný a ohrožuje náš způsob života.
Je to zvláštní, ale 130 mrtvých v Paříži posloužilo tomu, aby se soudnost rozmělnila a aby většina Američanů dostala strach z konfrontace s Islámem, bez ohledu na to, kolik lží jim je řečeno a kolik lidí je zabito.
Pokud je pravda to, co o Islámu říkají neokonzervativci, vyhladit Indonésii atomovou bombou by se zdálo logické. Dvě stě milionů Muslimů by se dalo dost rychle zlikvidovat. Mnozí neumí přiznat, že ISIS schválně manipuluje Islám pro vzbuzení násilí, což jim pomáhá získávat rekruty pro svou věc. Takto ale neuvažuje 1,6 miliard Muslimů z celého světa. To bychom mohli tvrdit, že Ku Klux Klan reprezentuje zdravou křesťanskou teologii. Mnoho evangelických křesťanů podporuje válku na Středním východě, ale to neznamená, že se křesťané musí vzdát myšlenky, kterou vyslovil Ježíš – “Bůh žehnej mírovým vyjednavačům.”
Obě strany tohoto mohutného tzv. střetu dvou civilizací těží z toho, že se elementům z obou náboženských kultur povolilo podporovat tuto domněnku. Obě strany potřebují strach spojený se střetem civilizací, aby motivovaly masy k boji ve válce, kterou iniciovali lídři Západu. Taková válka se může velmi snadno zcela vymknout kontrole.
Smrt 4 milionů Muslimů na Středním východě během posledních 14 let, od doby, kdy tam Západ vnikl, zamíchal politickou mocenskou strukturou regionu. To nelze ignorovat. Záměrné zabíjení civilistů a odplata jsou důsledkem reality žvanění o střetu civilizací.
Spojené státy nemohou myslet vážně tento střet civilizací, který je používán k tomu, aby radikalizoval obě strany. Turecko, spojenec Ameriky, hrající hru s Islámským státem, nás sotva přesvědčí, že Islámský stát dostane naši civilizaci na kolena a zničí náš způsob života. USA jsou oddaným spojencem Saúdské Arábie, země proslulé svým bezcitným posílením práva Šaría. S těží nás to přesvědčí, že jsou političtí lídři USA ve válce s Islámem. Neokonzervativci, pachatelé rétoriky střetu civilizací a války proti Islámu, nezastávají bombardování Saúdské Arábie dokonce na vzdory účasti Saudů na 11. září a nedávném střílení v Kalifornii.
Tvůrci zahraniční politiky, jak republikáni, tak demokraté, zůstávají posedlí převratem v další sekulární muslimské zemi – v Sýrii. Tato politika nevyšla v Iráku a jinde a dosud to jen učinilo Střední východ ještě nebezpečnějším místem. Čím více se pracuje na předělání Středního východu, tím horší jsou podmínky, když Al Quaeda a Islámský stát posílí.
Čím agresivněji vojensky odpovíme Islámskému státu, tím snáz rekrutují džihádisty pro svou věc. A čím větší násilí a politická demagogie, tím více naivních Američanů se připojí k podpoře rozmáhající se tzv. “svaté” války.
Republikáni opakují své automatické vysvětlení násilí na Středním východě, které se nyní šíří do Evropy: je to jednoduše “chyba Obamova.” Nezabil dost Muslimů dost rychle. Nemusí se jednat o “střet civilizací”, jak to mnozí popisují, ale islámský terorismus konfrontuje západní kampaň proti Islámu, inspirovanou na obou stranách radikálními menšinami. Největší domácí hrozbou pro svobodu jsou neoconi, ne cizí útočníci.
Mnozí Američané vroucně věří, že politika USA reprezentuje “americkou výjimečnost” – demokracii, svobodu, šlechetnost a vůli obětovat se ve prospěch lidstva. Přijímají názor, že USA mají zodpovědnost světového policisty pro zmaření zla. Příjemci naší štědrosti a intervencí to tak nevidí. Dobře chápou, co pro ně znamená narušování říše. Vědí, že naše přítomnost nemá co dělat s šířením amerického dobročinného dobra a hodnot. Tito lidé nás vidí jako vetřelce, kteří jim kradou ropu, kazící a podplácející jejich loutkové diktátory, aby sloužili jejich zájmům. Odpověď by nás nikdy neměla překvapit. Vratný úder a neúmyslné důsledky by měly být snadno chápány a očekávány.
Odpověď, které se nám dostává od těch, které jsme svým plundrováním a zabíjením nejvíce rozzuřili, přichází ve formě inspirovaného radikálního islamismu, který se tváří, že hovoří za celý Islám. Radikálové žádné strany nehovoří za “civilizaci.”
Vliv a profitování vojensko-průmyslového komplexu nejsou nikdy neocony kritizovány. Nikdy neuslyšíme poctivou debatu politiků ohledně nesmrtelnosti doktríny Bushe a Cheneyho o preventivní válce, která byla drtivě zavržena ve volbách v roce 2008. Paměť je krátká a demagogie je týmovým sportem politiků.
Transparentnost a trocha historie by měly přesvědčit lidi, že rétorika střetu civilizací je jen válečnou propagandou. Myšlenka střetu civilizací není nová či ojedinělá. Samuel Huntington reagoval na knihu Francise Fukuyamy Konec historie z roku 1992 a záležitost pojmenoval. Huntington byl spřízněný s neokonzervativeckým guruem Bernardem Lewisem a s American Enterprise Institute. Původ tohoto nedávného použití termínu by člověka měl varovat ohledně toho, proč se popularizuje myšlenka střetu civilizací.
Huntington ve své knize z roku 1996 Střet civilizací podporuje názor, že západní křesťanské civilizaci je určeno být v konfliktu s muslimským světem Středního východu. Skoro ve stejnou dobu, v roce 1997, neoconi zveřejnili svůj plán “Nového amerického století.” Filosofická podpora války mezi Východem a Západem byla zvláště užitečná neoconům po 11. září. Posloužila pro rozptýlení jakéhokoli pomyšlení na odplatu jako přispívající faktor k útokům na Spojené státy 11. září. Naši iniciátoři války a říše pilně pracovali na tom, aby z násilí na Středním východě obvinili Islám samotný, se kterým, jak nám je vštěpováno, jsme ve válce. Říkat dnes cokoli jiného je rouhání vůči konceptu americké výjimečnosti.
Huntingtonova teze spočívá v tom, že ideologie a ekonomické podmínky již nejsou ve světových konfliktech důležité. Tato doba dle něho skončila. Svět se prý uchyluje zpět do “normálnějšího” stavu kulturních a náboženských konfliktů, žádná konvenční válka stát proti státu.
Ale není to tak jednoduché. Snižování důležitosti státu by mělo být vždy užitečné, s výsledkem méně velkých válek a centrálních vlád. To ale není jejich plán. Světová vláda je to, za čím si neoconi a mnoho dalších světových lídrů jde.
Přijetí správné ideologie a skutečné porozumění ekonomice jsou jediným vysvětlením nerozumných kulturních a náboženských střetů nebo střetů mezi různými vládami. Já cítím, že ačkoli většina válek má různé aspekty, ekonomické podmínky jsou vždy důležité. Zdravá ekonomika většinou vede k decentnímu respektu vůči ekonomické svobodě a k zavedení podmínek, které podpoří mír. Válečným plánům snižuje naděje také mezinárodní obchod. Inflace a hlad vedou k občanským střetům a násilnému sesazování nekompetentních vlád.
Argument, že ke kulturním a náboženským válkám dochází, pokud chybí ideologie a ekonomická politika, není opodstatněným vysvětlením. Jsem názoru, že záměry a ekonomické podmínky předčí kulturní a náboženské rozdíly. Když se ekonomické podmínky zhoršují a narůstají kulturní rozdíly, náboženská vyznání jsou využita k mobilizaci lidí, aby se vzájemně nenáviděli a zabíjeli.
Ekonomické plány, které podporují budování říše, a vztek jsou tím, co narušuje ekonomiku a podněcuje válku. Namísto pochopení, jak volné trhy, reálné peníze, majetková práva a občanské svobody vedou k prosperitě a míru, vysvětlením je, že následující války jsou střetem civilizací, který je rozdmýchán rasovým napětím a náboženskými rozdíly. To je věc, která vždy končí špatně.
Posloupnost je následující: Nejdříve jsou zde mocné finanční zájmy, které spouští budování říše a ovládnutí přírodních zdrojů. Poté je odpovědí lidí odpor, který okupační síly řeší určením loutkových diktátorů, aby drželi mír silou. Dále, když se vybuduje vzdor, aby se obešly národní a mezinárodní překážky v iniciování válek, použije se preventivní válka. Dalším krokem je vznik reakčních skupin na obou stranách, motivovaných vztekem, kulturními a náboženskými rozdíly a touhou vyhnat cizí skupiny, které okupovaly jejich zemi.
Dnes jsou to na Středním východě různá povstání kvůli ekonomickým podmínkám a jiným důvodům, která urychlují snahu tlačit na vlády, aby reagovaly na požadavky lidí, spíš než na diktát zahraničních obyvatel a jejich loutek. Všimněte si růstu Al Qaeda, ISIS a dalších teroristických skupin, které v současnosti zaplňují Střední východ.
V USA je “střet civilizací” prezentován inscenovaným hněvem vůči Islámu, imigrantům a zhoršující se majetkové nerovnosti. Ta je důsledkem zkažené ekonomické politiky a ideologie požadavků.
Skoro každý cítí, že je na obzoru vážné nebezpečí. To vede k agresivnímu populismu s apelováním na široké spektrum společnosti. Zaznamenejme, že mnozí černí ministři nyní tvrdí, že podporují slib miliardáře Donalda Trumpa, že s Amerikou dá vše do pořádku, přednesený s autoritářským sebevědomím, které lidé vítají – trochu nezvyklé u republikánského kandidáta na prezidenta.
Toto je skvělé uspořádání pro střet mezi ISIS, inspirovaným skupinou radikálních islamistů, a tvrdým energetickým populismem, prosazovaným Donaldem Trumpem. Ideologie povzbuzování k násilí zaplavuje svět a mnozí dychtí po vyvolání střetu civilizací pro své osobní zájmy. Těžké dny jsou před námi, ale doba špatné ekonomické politiky a nedostatku respektu vůči svobodě otevírají dveře narůstajícímu zájmu a porozumění svobody novou generací. Voluntarismus je mnohem nadřazenější autoritářství, které je dnes světu nabízeno.
To, co patrně neustále eskaluje války, může být vše redukováno, pokud se špatná pravomoc státu nahradí jednoduchým a dobře chápaným principem: “Zamítnout jakoukoli agresi jakožto metodu jednotlivců či vlád pro přeměněnu společnosti.” Navzdory chaosu, kterému svět nyní čelí, řešení není komplexní. S pokračujícím úpadkem státních subjektů to může trocha zdravého rozumu někam dotáhnout v prosazování svobody, míru a prosperity.
Zdroj: http://ronpaulinstitute.org/archives/featured-articles/2015/december/06/are-we-in-a-clash-of-civilizations/