V srpnu těsně po syrském chemickém útoku pod falešnou vlajkou jsme ukázali, že přes všechno to pózování Obamovy administrativy (a samozřejmě bojechtivého francouzského socialistického vůdce Francois Hollada) není národem za celou tou syrskou kampaní ani jeden z těch „demokratických“ Západních národů, nýbrž nikdo jiný než tamní blízký soused – Saúdská Arábie, a že mozkem, který režíruje každičký pohyb Západních loutek je Bandar bin Sultan vlivný šéf zpravodajství v této zemi. Rovněž jsme vysvětlili spoustu geopolitických a převážně s energetikou spojených záležitostí, které jsou pro Saúdy a Katar natolik v sázce, že kvůli nim lační po rozpoutání regionální války, jen aby podpořili svoji konkrétní sestavu sobeckých zájmů. O měsíc později v jasném potvrzení, že tomu přesně tak je, ohlásilo WSJ, že nedávnými mírovými předehrami, jež mají protlačit mírové řešení nejen u Sýrie, ale náhle i u Íránu, se Obamovi, brilantně vyšachovanému Putinem, povedlo rozzuřit Saúdskou Arábii: tradičně jednoho z nejužších spojenců US v regionu a klíčový zdroj ropy pro Západní svět.
Od WSJ:
Obamova administrativa zahrávající si s předehrami u Sýrie a Íránu rozhořčila svého regionálního spojence Saúdskou Arábii, která, zatímco US prosazují diplomacii, signalizuje, že chce udělat více, aby se zvýšila síla ozbrojených skupin sunnitských rebelů na syrské půdě.
Saúdové se strachují, že syrský president Baher al-Assad využije času, který mu US a OSN podporovaná syrská diplomacie dopřeje, „aby na svůj lid uvalil více zabíjení a mučení,“ řekl ve čtvrtek v noci v New Yorku saúdský ministr zahraničí Saud al-Faisal, jehož varování zastínila pozornost věnovaná prvnímu veřejnému kontaktu z tohoto týdne po třech desetiletích, k němuž došlo mezi presidenty Íránu a US.
…
Tento vývoj zvláště alarmoval Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty i ostatní státy v Zálivu: US podporovaná diplomacie, která panu Assadovi poskytuje příležitost vzdát se svých chemických zbraní; odvrátit US vojenský útok proti Assadovu režimu; a zlepšit vztahy s pány Obamou a Rouhanim.
12. září, jelikož pan Rouhani vysílal k Západu první íránské mírové předehry za desítky let, bývalý saúdský diplomat Turki al Faisal říkal na londýnském obranném fóru, že íránští vůdci by měli stát za podporu pana Assada před soudem.
„Ta současná fraška s mezinárodní kontrolou nad chemickým arzenálem Bashara by byla zábavná, nebýt tak drze proradná a vykonstruovaná nejen proto, aby poskytla panu Obamovi příležitost z toho vycouvat, ale také proto, aby pomohla Assadovi uspořádat jatka pro své lidi,“ řekl potom princ Turki.
Jo jistě, je to nespravedlivé zacházení se Syrským lidem, co tak rozhořčilo vzor humanismu a občanských svobod, Saúdskou Arábii, jejíž oligarchové jsou nejlépe známi tím, že uplatili své vlastní obyvatelstvo miliardami petrodolarů v úplatcích, aby se v roce 2011 vyhnuli tomu samému rychlému a konečnému osudu, který během Arabského jara postihl všechny další regionální diktátory. Jistěže tranzit místních komodit, ať už je to ropa nebo plyn přes Sýrii nemá nic společného se saúdským rozhořčením nad tím, že US zradily své vlastní národní zájmy.
Takže když jí z hřiště vypadl hlavní západní spojenec, tak to znamená, že Saúdská Arábie to bude muset sama statečně zvládnout.
Deklarace saúdského ministra zahraničí je významná, jelikož Saúdská Arábie až dosud jeden z hlavních dodavatelů pro syrskou převážně sunnitskou opozici bedlivě po celou dobu konfliktu sledovala US obavy, že pomoc syrským rebelům by mohla posílit ozbrojené proti-Západní sunnitské frakce. Šiítský muslimský Írán podporuje v Syrském konfliktu pana Assada, přičemž většinou arabské státy Zálivu s převahou sunnitských muslimů podporují rebely bojující za svržení pana Assada.
Saúdská Arábie se např. už dlouho zdržovala dodávek raket ve stylu Stingerů pro syrské rebely kvůli US obavám, že by tyto rakety mohly být použity proti Západním cílům, říkají bezpečnostní analytici instruovaní saúdskými činiteli. Saúdská Arábie zvýšila na US tlak, aby jim umožnily letos v létě rebely vyzbrojit protileteckými zbraněmi, jelikož do konfliktu se na straně režimu pana Assada zapojil velký počet bojovníků Hizballáhu.
Je ironií, že teď Obama (a John Kerry) zoufale zkouší vypadat jako pacifisté poté, co skoro rozpoutali III. světovou válku (i když v podstatě jen hrají podružnou roli ve scénáři stvořeném Vladimirem Putinem), a teď se ještě nositeli Nobelovy ceny míru povedlo odcizit si klíčového strategického spojence, ač za to na oplátku nedostal absolutně nic.
Saúdové teď cítí, že Obamova administrativa přestává brát ohledy na saúdské obavy kvůli Íránu a Sýrii a budou podle toho reagovat ignorací „US zájmů, US přání, US problémů“ v Sýrii, řekl Mustafa Alani, veterán saúdských bezpečnostních analýz ze Střediska výzkumu Zálivu sídlícího v Ženevě.
„Rozčílí je to – s tím ale budeme muset žít,“ řekl v neděli o Obamově administrativě pan Alani. „Učíme se teď od našich nepřátel, jak se chovat ke Spojeným státům.“
Proč s přáteli jako tihle, kteří mají zapotřebí vytvářet útoky pod falešnou vlajkou proti nepřátelům US…
Nakonec však Saúdové vědí, že nemohou ohrozit vztah se svým klíčovým zákazníkem a určitě ne Petrodolar, a tak zatímco si dělají starosti s náboženskými a politickými důsledky toho, co znamená neúspěch v Sýrii, moc toho sami ve skutečnosti nezmůžou.
Arabské vlády ze Zálivu s převahou sunnitů, zvláště ta ze Saúdské Arábie, mají hluboké obavy, že Írán ovládaný šíitskými muslimy chce využít šíitského obyvatelstva v Iráku, Saúdské Arábii, Kuvajtu, Bahrajnu a Jemenu, aby destabilizoval arabské vlády v Zálivu a zkusil strhnout regionální rovnováhu moci k Íránu.
Saúdská Arábie chce, aby US a Írán kvůli stabilitě Středního východu zlepšily své vztahy, nedůvěřuje ale už Obamově administrativě, že přihlíží k saúdskoarabským obavám vycházejícím z vnímání íránského expanzionismu, řekl pan Alani, analytik ze Střediska výzkumu Zálivu.
Je pravdou, že Saúdové a další arabské země Zálivu mají jen malé páky, aby protlačily své cíle v jakékoliv diplomacii US-Írán, říkají bezpečnostní analytici Zálivu. Kromě zvýšení podpory pro rebely v Sýrii mají Saúdové jen málo dalších prostředků, jako přesměrování více svých zbraní nebo energetických dohod do Asie, řekl Michael Stephens, výzkumník mozkového trustu z Kataru z Královského institutu spojených služeb.
„Cítí se v tom všem trochu bezmocní,“ řekl pan Stephens. „Ten fakt, že tento proces probíhá … má na ně přímý dopad a oni do něj nemají co mluvit.“
Ale ať je Saúdská Arábie jak chce velkým diplomatickým manipulátorem, bude se chovat racionálně, je ale daleko méně jisté, co udělá Izrael, a jak ten bude reagovat na náhlé a velice neočekávané uvolnění US ze Středního východu: na to pro tyto dva národy nechutně mírové zakončení, takové, v němž jsou válkychtivé zájmy jak Izraele, tak Saúdů do velké míry spojené.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček, zdroj: zerohedge.com, foto: wikipedia