(Dauhá, Katar; foto – Wikimedia Commons)
Saúdský panovník dal nyní Kataru ultimátum, které bylo napsáno tak, aby bylo zamítnuto. Připomíná to jedno ultimátum v historii, na které by se nemělo zapomínat. Po zastřelení arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu čekala Rakouská vláda tři týdny, než Srbsku, které označovala za vraždu odpovědným, dala 10-bodové ultimatum. Nejméně tři body zahrnovaly potlačení „propagandy proti Rakousku-Uhersku” srbskými soukromými a státními subjekty. Vyžadovala se odpověď do dvou dnů.
Tehdejší britský ministr zahraničí řekl, že nezažil, aby jeden stát vůči druhému nezávislému státu vydal dokument takto závažného charakteru.
Ultimátum bylo nabídkou k odmítnutí. Srbsko se nenechalo do této pasti vtáhnout a kromě dvou bodů vyhovělo všemu. Nemělo to však užitek. Záležitosti a plány Rakouska neměly s vraždou co dělat. Po dvou dnech Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku, k oběma stranám naskákali spojenci a začala 1. světová válka.
Nynější oficiální požadavky Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a některých golfských „sheikdoms“ vůči Kataru mají podobný nádech. Jsou rovněž nabídkou k odmítnutí.
Požadavky přišly pozdě, tři týdny potom, co Saúdská Arábie poprvé obvinila Katar z „podpory terorismu“ a tři týdny potom, co uzavřela hranice s Katarem a začala zemi blokovat.
Roztržky mezi členy Gulf Cooperation Council (GCC, Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu) jsou obvykle zprostředkovány americkou vládou. Ale bez jakýchkoli oficiálních požadavků vznesených vůči Kataru nebylo co zprostředkovávat. Americké ministerstvo zahraniční nakonec vydalo vůči Saúdům dosti rozzlobené prohlášení :
„Jsme v rozpacích z toho, že golfské státy neuvedly veřejnosti ani občanům Kataru detaily o svých nárocích, které chtějí vůči Kataru uplatnit,“ uvedla mluvčí ministerstva zahraničí USA. …“V této fázi nám zůstává jednoduchá otázka: týkaly se tyto akce skutečně obav z tvrzení o údajné katarské podpoře terorismu, nebo dlouhotrvajících křivd uvnitř spolku golfských států?“
Skutečným tématem pro Saúdskou Arábii je podpora muslimského bratrstva Katarem. Muslimské bratrstvo poskytuje alternativní model islámské vlády dědičným královstvím golfských šejků. Jsou nebezpečím pro saúdskou vládnoucí rodinu. Dalším tématem jsou relativně dobré vztahy Kataru s Íránem, vnějším nepřítelem, proti kterému potřebují saúdští (a Izraelští) vládci držet své lidi v šiku.
Obvinění ohledně „terorismu“ nebylo nikdy skutečným důvodem. Co Saúdové požadují, je podmanění. Ultimátum se dá shrnout takto:
Ve skutečnosti Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Egypt a Bahrajn žádají Katar, aby jim předal kontrolu nad svou zahraniční politikou. Nebudou povoleny diplomatické vztahy s Íránem a kontakt s ním bude omezen na obchodní styky, které „vyhovují americkým a mezinárodním sankcím.“ Kataru nebude povolen kontakt s politickou opozicí v Saúdské Arábii a dalších zmíněných státech – ačkoli jiné státy (včetně těch západních) jsou s ní v kontaktu běžně. Navíc je Katar žádán, aby předal všechny materiály o těchto opozičních skupinách.
Katar je také žádán, aby „ukončil své vměšování do zahraničních záležitostí suverénních států,“ umožňujíc Saúdské Arábii a spol. zřejmě neomezenou intervenci do vlastních věcí Kataru. Katar se podle sepsaných požadavků musí „přidat ke golfským a arabským státům vojensky, politicky, sociálně a ekonomicky.“
Pak je zde ukončení činnosti katarské televize al-Jazeera a také je Katar žádán, aby přestal financovat několik dalších zpravodajských organizací, včetně Middle East Eye a al-Arabi al-Jadeed (dostupné v angličtině jako The New Arab).
Nakonec se po Kataru žádá, aby podepsal bianko šek zahrnující „reparace a kompenzace lidských životů a jiných finančních ztrát způsobených politikou Kataru v posledních letech.“
Ultimátum končí 3. července, v den výročí Saúdy sponzorovaného vojenského puče proti vládě Muslimského bratrstva v Egyptě, kterou Katar podporoval. Ultimátům bude pravděpodobně odmítnuto. Katar prostě neodpoví, dokud Saúdové a spol. neuvalí na zemi blokádu.
Pokud chtějí Saúdové válku, měli by ji zahájit hned, říká si katarský vládce. V Dauhá jsou si jisti, že to USA nepovolí. V kataru je rozmístěno 10 000 amerických jednotek. Je tam hlavní americká letecká základna a důležité Vrchní velení, které vede válku proti ISIS a Sýrii. Katar nyní koupil americké bojové stíhačky za 12 miliard dolarů a nabízí se ujmout se podílu na 10 procentech American Airlines.
Na podporu Kataru se dostavila turecká vojska. Neočekávaným požadavkem je jejich úplné stažení. Erdoganova vláda, odnož Muslimského bratrstva, odpověděla úsečným “tak nás donuťte:”
Turecký ministr obrany Firki Isik požadavek zamítl, s tím, že jakékoli dožadování uzavření základny představuje vměšování do vztahů mezi Ankarou a Dauhá. Místo toho nadnesl, že by Turecko svou přítomnost mohlo zvýšit.
Saúdské ultimátum nemá žádné “nebo.” Jejich vládce, princ Mohammad bin Salman, nemá strategii. Nejspíš nedomýšlel, co by mohl udělat, pokud by mu Katar řekl ne. Trumpova vláda zvažuje pro řešení konfliktu summit ve stylu Camp David:
“President chce nyní sezvat všechny klíčové hráče do Washingtonu…potřebují se ve velkém distancovat od skupin, jako je Muslimské bratrstvo, pro stabilitu Středního východu. Nejde jen o katarské elementy financující Bratrstvo, ale o zřeknutí se podpory extrémismu obecně,” řekl vysoký úředník Bílého domu.
Skutečným záměrem Trumpovy vlády je sjednotit golfské státy pro své plány proti Íránu. Je jen malá pravděpodobnost, že se takové věci dosáhne. Írán je důležitým obchodním partnerem pro Kuvajt, Katar, Emiráty a Omán. Tyto země nemají co vyhrát z jakékoli války s ním.
Zatím je v této golfské roztržce Írán jediným vítězem. Pokud by měla saúdská blokáda Kataru pokračovat, íránští farmáři prodají Kataru přes 400 000 tun jídla ročně. Ocel a beton jsou pro Írán dalšími potenciálními vývozními produkty. Od blokády katarských aerolinek v saúdském leteckém prostoru se lukrativní letecký provoz v íránském leteckém prostoru zvýšil o 17%. Írán prodá více zemního plynu, pokud katarský vývoz plynu bude blokován.
Saúdská Arábie, stejně jako Katar, je wahábistickou extrémistickou zemí. Obě země vynaložily obrovské zdroje pro rozšíření své vražedné rasistické víry. Katarský ideologický export je v rukou Al-Jazeerah Arabic, známé svým odporným sektářstvím a podporou ISIS a al-Kajdá. Saúdové financují extrémistické mešity a madrasy po celém světě. Ať si proti sobě bojují jak chtějí, utrácejíc své prostředky. Svět z toho může jedině těžit.
Ale u takového boje je rovněž riziko. Jak ukazuje historický příklad Srbska, spojenci naskakující na obě strany, každý se svou agendou, mohou rozšířit oheň daleko za hranice místního konfliktu. Co když se dá Pákistán k Saúdům a Indie, která přijímá nějakých 90% exportu plynu z Kataru, se dá na stranu katarskou? Saúdové a Emiráty na toto zjevně nemyslely, když začaly se svými útočnými plány. Doufali, že Katar za den či dva povolí. Obě strany se zatvrdili ve svých pozicích a bude pro ně těžké slevit. Zabere nyní rok či dva, pokud ne déle, než konflikt ustane.
Zdroj:
http://www.moonofalabama.org/2017/06/saudi-qatar-spat-an-offer-to-be-refused-.html