Vzpomeneme-li si na ten informační chaos, co tu byl před šesti týdny, tak nám dá trochu smyslu ta panická reakce v USA, kdy řekli všem, aby přestali s tím, co dělají, nedělali po dobu trvání tohoto stavu nic, kromě krmení se jídlem a sledování filmů. Byla to tehdy noetická krize, tj. krize schopnosti uchopit to poznáním. Prostě jsme nevěděli, kolik bylo koronavirových nosičů, pro koho je to smrtelné, jak se to přenáší, jestli to nemám já nebo ty, jak se proti tomu chránit, jaký zdravotní systém to toleruje, a jaké možné masakry by mohly z různých scénářů vzejít.
Nahradili jsme znalost predikčními modely a navrch k tomu uvalením státní moci. A udělali jsme to i přes nedávné přiznání Dr. Fauciho: „Dívali jsme se na všechny ty modely. Strávili jsme spoustu času nad modely. A ty nám neřekly nic. Na modely opravdu spoléhat nemůžete.“
To ekonomické utrpení, ve kterém se teď nacházíme, se zakládá na těchto modelech, které nás vystrašily až k jejich extrémům vybičovaným aparátem médií prahnoucích po klikání, které v krizi prosperují více, než kdykoliv jindy.
Byly tu sice ty neocenitelné rady od seriózních lékařských expertů (těch, co třeba napsali ten dopis 800, který byl ignorován). Zrovna tak byla ignorována řada zkušených epidemiologů, za nimiž se táhla reálná historie chápání takových procesů, právě tak jako ignorovali ekonomy. Nedošlo k žádnému legislativnímu hlasování, ani k žádné reálné veřejné debatě. Ústava byla roztrhána na kousky. Ohromné množství lidí, kteří díky volební hře o trůny ve stylu superstar, zrovna sedělo v těch křeslech, protože jim do klína spadla diktátorská moc, a ti se prohlásili za dost moudré, aby v sociálním předivu určili, co je podstatné a co nepodstatné, a tudíž náhle vykolejili sny a životy desítek milionů lidí.
Přes veškerou tu expertní znalost a nesmírné úsilí, aby si vyprosili pozornost, a přes všechno to naše předstírání, že jsme na všech úrovních společnosti vědecky smýšlející lidé, panovala ve skutečnosti panika a podléhalo se čemusi na způsob středověké teorie chorob přinášených špatným vzduchem. Je to jen ten vzduch, co je všude, co na nás číhá. Zůstaňte zavření! Utečte. Opusťte milované a doufejte v nejlepší! Zatím je to nejlepší, seď sám v cimře, dokud to neskončí!
Tak to bylo před šesti týdny. Pořád ještě nedostaneš test, dokud nejsi hrozně nemocný a neprobouráváš se do nemocničních předních dveří. Je to selhání vládních orgánů, je to skandál, který se všeobecně zakrývá a o kterém se bude povídat ještě dlouhé věky. Časem se to určitě napraví stejně, jako přijdou ty tolik potřebné protilátky k testování na post-infekční imunitu.
Po těchto konstatováních se přeci jen už dostáváme k určitým informacím, které o této chorobě dávají smysl. Zvláště o demografii. Přinejmenším zjišťujeme, pro koho je to smrtonosné, a tudíž můžeme lépe zaměřit lékařskou strategii na ty, co jsou v nebezpečí – což je od té doby kriticky důležité pro lékařské profesionály, jak je tak už od starověku. V té míře, v jaké můžeme nahradit na strachu založenou mytologii, věštby a státní moc na znalostech založenou realitou, tedy řekněme na skutečných faktech, tak se dostáváme blíže k dopídění se k možnosti uklidnit se a zaměřit se na to, na čem opravdu záleží.
A co jsme se opravdu naučili? Upozorňoval jsem na komplikovaný článek sepsaný týmem 33 výzkumníků z nyní proslulé Imperial College London. Rozdíl mezi tímto článkem a jinými spočíval v tom, že tentokrát nebyl založen na tom, co statistické modely předpovídaly na základě tvárných předpokladů, nýbrž teď už stál na skutečných údajích o faktech. Tento článek: „Odhady závažnosti epidemie koronavirem 2019: na modelech založená analýza.“
Ohledně závěrů spoléhám na shrnutí ve Statenews: Co vysvětluje smrtnost na Covid-19 u seniorů?
V pondělí výzkumníci oznámili, že podle až dosud nejdůkladnějších odhadů zvýšení rizika pro seniory s vážnými chorobami a úmrtnosti na nový koronavirus: Covid-19 zabíjí odhadem 13,4% infikovaných pacientů ve věku 80 a výše v porovnání s 1,25 % těch v 50. letech a 0,3% těch ve 40. letech. K nejprudší změně dochází ve věku 70 let. Ač 4% pacientů 60. letech zemřelo, ale více než dvojnásobek toho, čili 8,6% to byl s těmi v 70. letech…
Doprovodný závěr nakonec říká to, co si lidé už začínají uvědomovat: „smrtnost u mladých lidí je maličká.“ Je vysoká u starších lidí s podlomeným zdravím, ale nízká u zdravých mladých lidí. A to je nesmírně důležitá informace k tomu, abychom zaměřili svoji reakci.
Worldometers prezentuje realitu daleko jasněji (ale mějte na paměti, že přesná smrtnost není známá, protože nám chybí náhodné srovnávací testování a potenciální chybné klasifikace; co je tu ale důležité, jsou demografické disproporce).
A pro potvrzené pacienty s COVID s předtím existujícím poškozeným zdravotním stavem:
Zde je rozklad a srovnání se SARS a se sezónní chřipkou (nezapomínejte, že tato data jsou předběžná, ale je to nejspíš správně demograficky), což předvádí, že i s předběžnými daty je COVID-19 více diskriminační podle věku a zdraví než sezónní chřipka.
Autoři ze studie z Imperial College poukazují, že ač to vypadá, že je to o věku, tak ve skutečnosti mluvíme o zdraví imunitních systémů, jejichž je věk statistickým ukazatelem. Je tu rovněž riziko pohlaví, kdy si autoři všímají „předběžných sexuálních rozdílů u pandemie COVID-19 u starších mužů, u nichž je to zřetelně horší než u starších žen.“
Jak nám tyto překvapivé demografické dopady jako smrtnost, tj. číslo, jímž jsou všichni posedlí, poskytuje ukazatel, jestli je to „horší“ než sezónní chřipka nebo „to není až tak špatné a je to spíše jako chřipka“? Ty nám naznačují, že celkový počet dopadů je mezi skupinami v ohromném nepoměru.
V raných týdnech epidemie se myslelo, že smrtnost bude dosahovat takových výšin jako 3 % až 8 %. Místo toho se zjišťuje, že smrtnost mezi lidmi s potvrzenou chorobou je 1,38 %. To potvrzuje odhady výzkumníků na Harvard T. H. Chan School of Public Health z počátku tohoto měsíce o 1,4 % potvrzených případů. Tato britská skupina uvedla, že smrtnost mezi všemi těmi infikovanými novým koronavirem – to je včetně těch, kteří nemají symptomy – je 0,66 %.
To je velmi odlišné o čísel, ve která lidé uvěřili na samém počátku, čímž se potvrzuje, že varování Johna Liannidise správně vyvolávala pochybnosti o potřebě uvalit až tak převratné sociální, ekonomické a politické změny na základě raného vnímání, které vždy bývá daleko děsivější než realita. Např. před 15 lety, kdy titulky vřískaly, že přichází masové umírání na Ptačí chřipku, kdy epidemiologičtí předpovídači požadovali, aby se zavřely školy a podniky a my tím byli uchráněni před nejhorším osudem. K ničemu takovému nedošlo, ač Ptačí chřipka byla smrtonosná (jako jsou všechny takové viry), tak ale její pandemie se nikde nepřiblížila takové hrůze, jakou panikáři předpovídali.
Shrneme-li to, tak tím, co dnes výzkumníci vědí a na co měli před pár měsíci jen podezření, je, že koronavirus je hrozbou pouze pro starší lidi se zdravotními problémy, a zvláště pak muže. To je velice důležitá informace a má to hodně daleko k zmatené teorii otráveného vzduchu (a všichni umřeme!), která vyvolala tu panickou reakci.
Je jasné, že to NEZNAMENÁ, že mladší lidé jsou z toho venku – je to těžká nemoc a vždy přijdou výjimečné případy, které se odchylují od demografických zdrojů, jako je tomu u všech chorob. Ale statistické důkazy ukazují, že k tomu dochází zřídka, přičemž daleko závažnější komplikace jsou spíše běžné u nemocných a seniorů.
Mám no to svůj osobní názor, který bych měl i bez těchto informací, i bez testování, i za podmínek rovnoměrněji rozložené hrozby úmrtí, jímž se připojuji k mnoha ostatním (včetně řady skutečných specialistů na pandemické choroby), kteří se staví proti státem uvaleným karanténám nebo omezením sdružování, a to na základě toho, že za podmínek svobody jsou lidé schopni se velice šikovně adaptovat podle měnících se informací, přičemž jsou šikovnější než donucující politiky. Poslední věcí, kterou byste při pandemii měli chtít, je uvěznit společnost tak, aby došlo k ochromení sociální a tržních mechanismů, které by mohly dát dohromady racionálně pojatou zdravotní i ekonomickou reakci.
Vezměte si z této informace, co chcete. Někteří lidé by se mohli dokonce uchýlit k extrémně politicky nekorektním úvahám o tom, proč by naděje a sny všech měly být rozbíjeny kvůli konkrétní skupině, která převážně nepracuje a stejně už ji moc dlouhý život nečeká. Sice toho na Twitteru zatím moc neuvidíte, ale pod pokličkou to bublá.
Sám za sebe to považuji za krutý způsob myšlení, ale mám starou maminku, kterou nesmírně miluji, a která by nejspíš tuto infekci nepřežila. Nejsem si moc jist, jak bych si s tím poradil, kdyby na mě bylo svobodné rozhodnutí: navštívit ji nebo ne? Ale tak, jak to je v tomto novém ohavném režimu karantény, tak se nebudu smět zúčastnit ani pohřbu své matky, pokud by, Bože odpusť, zesnula.
Lidé si z těchto informací učiní závěry, jaké chtějí, a uvěří z toho jen tomu, co chtějí. Ale nikdo, kdo se podívá na relativní otevřenost Švédska a Jižní Koreje – dvou zemí, které se rozhodly nerozbít svůj socio-ekonomický pořádek – se nevyhne tomu, aby se nedivil, proč se Spojené státy vydaly takovým směrem, jakým jdou.
Tím nejdůležitějším je, že skutečná fakta a data se ukazují být protipólem paniky a politického a kulturního šílenství, čímž nás staví do pozice, abychom na základě fakt mohli hatit to nastolované zmrazeného světa a to vnucené centrální plánování, abychom omezili krutost státu, vrátit se zpět do práce, zaměřit se na tlumení té choroby, na setrvání v bezpečnosti a na péči o postižené. Všechny tyto věci nemůžeme dělat potud, pokud politici, ať už z neznalosti nebo z přezíravosti, budou pokračovat v jednání ve stylu středověkého panstva, i bez přístupu k vědě a budou přehlížet, zotavující moc svobody.
– April 5, 2020
Zdroj: https://www.aier.org/article/with-knowledge-comes-calm-rationality-and-possibly-openness/